Chalupa je hra X.


Přivést světlo do tmavé místnosti s malými okénky pomocí světlovodu není žádný problém. Nejdůležitější je správný výběr tohoto zařízení, jeho instalace není až tak náročná.

Jen malý kousek od moravskoslezské metropole leží vesnička s názvem, jakých je v českých luzích a hájích stovky – Lhotka. Stačí ujet pár kilometrů a ty tam jsou komíny a průmyslové skulptury velkoměsta. Rázem se ocitnete uprostřed přírody a zeleně. A právě tam si před časem přebudoval pan Petr starou opuštěnou stodolu na malou, ale docela komfortní chalupu.

Z hospodářského stavení vytvořil domek s obytným přízemím, koupelnou a dvěma ložnicemi. Celou přestavbu zvládl sám jen s pomocí kamarádů. Přestože je s výsledkem spokojen, některé věci by dnes dělal trochu jinak. Protože toužil mít chalupu v rustikálním stylu, použil v obytné části tradiční malá okna. Dnes zjišťuje, že v kuchyni spojené s jídelnou je i během dne málo denního světla, a tak jsou majitelé nuceni často svítit.

Vybourat v místnosti ještě jedno okno není z technických důvodů možné, protože jídelna sousedí s garáží. Pan Petr proto zjišťoval, jak přivést denní světlo do místnosti ještě jiným způsobem. Nakonec dospěl k tomu, že jediným řešením je světlovod. Jenomže už výběr takového zařízení není pro laika nic jednoduchého. Obrátil se tedy na štáb magazínu Chalupa je hra, který přivedl do Lhotky odborného poradce, specialistu na výrobu a instalaci světlovodů, Jakuba Brandalíka. Ten pana Petra a jeho ženu ubezpečil, že nepůjde o velké stavební zásahy. Prý postačí odsunout jídelní stůl, vystěhovat pár hrníčků a zakrýt kousek podlahy.

Jak to bude fungovat?

Přenos světelných paprsků z exteriéru do interiéru je založen na fyzikálních a optických zákonech, na principu dopadu, odrazu i lomu světla. Každý světlovod má tři části: kopuli, tubus a difuzér. Do speciálně tvarované skleněné kopule, umístěné na střeše domu, je zachytáváno denní světlo, které je nasměrováno do světlovodného tubusu, opatřeného superreflexní odraznou vrstvou na vnitřním povrchu. Pomocí odrazů uvnitř tubusu je světelné záření přivedeno až k difuzéru na stropě místnosti. Skleněný difuzér má za úkol rovnoměrně rozptýlit světelný tok a osvětlit danou plochu denním světlem.

Výběr je důležitý

Specialista na světlovody Jakub Brandalík upozorňuje, že nejdůležitější je výběr světlovodu. Podílí se na něm mnoho faktorů. Kvalita přenosu světla je totiž závislá nejen na průměru tubusu, ale i na počasí, roční době, či na orientaci ke světovým stranám. Výhodný je proto světlovod s vystouplou kopulí, která funguje kvalitně i při špatném počasí, neboť využívá jak difúzní světlo, tak i to, které se odrazí od střechy.

Také provedení a vnitřní povrch tubusů jsou různé. Ohebné tubusy, kde se používají měkké rukávy (nazývané též husí krky), zavedou světlo do všech koutů budovy bez použití nastavitelných kolen, kterých je třeba u pevného tubusového vedení, a jsou i levné. Tím však výčet kladných vlastností končí. Vlivem nerovného povrchu flexibilního rukávu a nedokonalé odrazivosti má takový světlovod až o 300 % nižší výkon než ten s pevným tubusem. Pro typ světlovodu s flexibilním měkkým tubusem se v odborné veřejnosti vžil nelichotivý termín – „šerovod“. Pevné tubusy sice potřebují ke změně směru přechodová kolena, ale jejich velkou předností je vnitřní povrch se superreflexní vrstvou a její dokonalou odrazivostí.

Také poslední část světlovodu – difuzér existuje v několika provedeních. U běžných světlovodů jsou difuzéry vyrobeny z plastických hmot. Dražší, ale kvalitnější variantou, je difuzér se sodnodraselným sklem, které denní světlo dobře propouští, a přitom nemodifikuje jeho spektrum barev. Difuzér bývá opatřen antireflexní vrstvou oxidu titanu, která zamezuje zpětným odrazům světelných paprsků do tubusu. Měřením bylo dokázáno, že vlivem zpětného odrazu do tubusu se až 15 % světla ztrácí.

Instalace za pár hodin

Přestože se se světlovodem dodává i podrobný návod kmontáži, pan Petr využil přítomnosti odborníka a stejně jako s výběrem si nechal poradit i s instalací. Nejlepší samozřejmě je umístit kopuli na tu část střechy, kde nejvíce svítí slunce, tedy na jih až západ. Lze ji dát jak na šikmou, tak na plochou střechu a nezáleží ani na druhu střešní krytiny. Montáž je snadná, rychlá a není k ní třeba stavebního povolení.

Začíná se osazením plastové či kovové střešní manžety do připraveného otvoru ve střešním plášti. Na manžetu se položí skleněná kopule a řádně se utěsní. Pomocí tubusů a případně kolen se pak dostaneme nad místo, kudy má světlovod vstoupit do interiéru. V tomto místě je třeba vyříznout otvor, protáhnout tubus do úrovně stropu a osadit difuzérem s pohledovým rámečkem. Pan Petr si vybral světlovod s křišťálovou kopulí. Ta má větší prostupnost světla než kopule plastové nebo ty z obyčejného skla. Průmyslový spad a smog na jejím povrchu neulpívá tak snadno jako na plastové kopuli, což je u chalupy pana Petra, stojící v dosahu průmyslové oblasti, také jeden z rozhodujících faktorů pro volbu sice dražšího, ale kvalitnějšího typu.

Světlovodný tubus může být dlouhý až 20 metrů. Takovou délku majitel domu zdaleka nepotřeboval. Protože nad obytnou částí je jen nízká půdička, stačil mu tubus dlouhý něco přes dva metry. Pro všechny tubusy platí, že mohou být maximálně třikrát ohnuty pomocí nastavitelného kolene, pan Petr si vystačil pouze s jedním kolenem.

Budiž světlo

Práce byla hotova opravdu za pár hodin, ani úklid nebyl náročný. Stačilo zamést a vysát trochu prachu po řezání sádrokartonového podhledu a na své místo vrátit jídelní stůl a židle, nad kterými byl umístěn difuzér světlovodu. Když se pak celá rodina sešla pod „novým“ svítidlem, musel odborný poradce zodpovědět ještě několik dotazů. Všechny hlavně zajímalo, zda přenos světla funguje i za špatného počasí. Byli ubezpečeni, že světlovod přivádí nejen světlo difúzní, ale také to, které se odráží od střechy. Jeho intenzitu lze regulovat pomocí stmívače. Lze říci, že světlovod může nahradit výkon elektrického osvětlení od 0,1 kW až po 5 kW.

Odborný poradce se se štábem i se spokojenou rodinou pana Petra loučil slovy, že „světlovody nejsou nic nového pod sluncem“. Uměli to už staří Egypťané, kteří pomocí zlatých plátů osvětlovali své pyramidy. Vývojem doby se technologie pochopitelně zdokonalila a dnešní podoba světlovodů se od těch starých egyptských podstatně liší. Ale blahodárný účinek denního světla na lidskou duši je stále stejný.

TEXT: JANA STRÝČKOVÁ
FOTO: JAKUB BRANDALÍK


Komentáře

Napsat komentář