Chalupa je hra VII.


Ivo Dokoupil pozval Českou televizi do své staré chalupy již před čtyřmi lety – tehdy rekonstruoval podlahu. Letos se se štábem setkal znovu při výměně špaletových oken.

V malé vesničce Radim, která leží 379 metrů nad mořem v pohoří Nízkého Jeseníku, natáčel štáb pořadu Chalupa je hra jeden z prvních dílů televizního magazínu. Tenkrát, před čtyřmi lety, jeho tvůrci poprvé navštívili sto padesát let starou chalupu na samém konci vesnice. Majitel stavení Ivo Dokoupil tenkrát prováděl rozsáhlou rekonstrukci původní břidlicové podlahy ve vstupní chodbě.

Od prvního natáčení se chalupa v Radimi hodně změnila, a to i přesto, že téměř všechny práce dělá majitel vlastníma rukama. A k tomu všemu ještě stihne cestovat po světě. Původně je sice matematikem, ale pracuje jako novinář, nakladatel, fotograf, reportér a také průvodce cestovní kanceláře. Od roku 2000 se věnuje dokumentaci života krajanů v rumunském Banátu a současně i propagaci a rozvoji turistiky této oblasti.

Výměna oken

Když se letos v zimě tvůrci magazínu do Radimi vrátili, měl Ivo v plánu výměnu špaletových oken. Špaletová okna jsou dvojitá okna s vnějšími a vnitřními křídly. Na rozdíl od tzv. kastlových oken však nejsou spojena prkenným deštěním, zakrývajícím zcela nebo zčásti špaletové plochy okenního otvoru. Ivo hodlá vyměnit více než dvacet oken, což je úctyhodný počet, přitom se budou měnit pouze vnější křídla.

Vnitřní křídla zůstanou na svém místě. Některá už prošla důkladnou rekonstrukcí, ale většinu jich majitel bude muset ještě opravit. Nejstarší okna v chalupě jsou totiž stará více než osmdesát let. Do rámů z modřínového dřeva jsou dokonce vsazeny původní okenní tabulky z ručně dělaného skla bez použití tmelu.

Ve většině přízemních místností jsou v oknech ručně kované mříže, které chránily poslední statek ve vsi před nájezdy lapků a zlodějů. Mříže Ivo zachová stejně jako parapetní desky se zvláštním důlkem, který míval v minulosti důležitou funkci. Důlky v parapetu jsou zakončeny žlábkem. Ve žlábku stávala nádobka zachycující vodu, která se na oknech tvořila srážením páry v zimních měsících. Voda se tak nedržela v meziokenních prostorách ani na parapetu, nedocházelo k tvorbě plísní a navíc se tak velmi prodlužovala životnost dřevěných oken. Zkrátka naši předkové dobře věděli, jak na to.

Dobrý řemeslník, základ úspěchu

Majitel chalupy se pokusil o výměnu vnějších křídel špaletových oken již před několika lety. Bohužel nenašel truhláře, který by dokázal vyrobit přesné repliky původních oken tak, aby vyhovovaly potřebám současného bydlení. Proto tenkrát od celkové výměny oken upustil. Teprve letos vyhověla jeho požadavkům truhlářská dílna Pavla Vasiliadise z Krnova. Společně vytvořili přesný projekt pro výrobu vnějších křídel.

Přestože nová okna by měla být k nerozeznání od těch původních, přece jen budou mít trochu jiné izolační parametry. Výplň bude tvořit speciální izolační dvojsklo. Samozřejmě zůstane zachováno původní členění oken i způsob jejich otevírání. Ivo Dokoupil se rozhodl, že všechna okna budou opatřena starým kováním. Velkým oříškem bylo sehnat dostatečné množství starých pantů i obrtlíků, které musel zrenovovat a které pak truhlář do nových oken nainstaloval. Tady opět použil stejné technologické postupy jako naši předkové. Například všechny panty jsou do dřeva zadlabány ručně.

Majitel si lámal hlavu nejen s konstrukcí okna a jeho izolačními vlastnostmi, ale i s povrchovou úpravou. Společně s truhlářem dlouho vybírali speciální barvu, která se nebude nanášet běžným způsobem, ale okna se budou do barvy pouze namáčet, aby byla zachována struktura dřeva. Protože chalupa v Radimi je státem chráněnou památkou, musel nově vyrobená okna schválit také národní památkový ústav.

Nová okna nezmění charakter fasády

Televizní štáb se vrátil do Jeseníků začátkem jara, když roztál sníh a ustaly mrazy. Stará okna už nahradila nová, která ovšem nesvítila do dáli, jak by se dalo předpokládat. Majitel chalupy citlivě zvolil takový barevný odstín, který nenaruší původní charakter domu. Až bude posléze opravena bílá fasáda, nikdo prý si ani nevšimne, že byla okna vyměněna. A to je podle Ivo Dokoupila nejlepší důkaz o správné rekonstrukci. Truhlář Pavel Vasiliadis se osobně podílel na usazení nových oken. Často prý se stává, že majitelé chalup investují nemalou částku do jejich výroby, ale instalaci nesvěří odborné firmě. Pak stačí jen drobné nepřesnosti při jejich usazení a časem mohou nastat problémy s otvíráním, čímž se následně velmi snižuje životnost oken.

Jedna chalupa nestačí…

Během natáčení v Radimi televizní štáb zjistil, že Ivo Dokoupil kromě své chalupy už několik let zachraňuje také starý kostel v nedalekých Pelhřimovech. Ten dokonce figuruje v seznamu nejohroženějších kulturních památek. Vesnice Pelhřimovy byla v roce 1949 srovnána se zemí a usadily se zde armádní jednotky, které měly bránit území před možným vpádem polských vojsk. Zůstal pouze kostel, který sloužil jako pozorovatelna.

Kostel svatého Jiří v Pelhřimovech, stavbu, jejíž počátky datují historikové do 13. století, objevil Ivo na jednom výletě s dětmi na letním táboře. Stavba byla zcela zarostlá pralesem a vůbec najít ji byl značný problém. V rámci následujících táborů vyklidili s dětmi nálety z areálu kostela a iniciovali jeho převod z majetku církve na nově vzniklé občanské sdružení. Následně se Ivovi podařilo získat od ministerstva kultury peníze na zahájení oprav. Kostel je cenný zejména proto, že nebyl nijak výrazně přestavován. Pouze v polovině 18. století došlo k malé barokní úpravě okenních otvorů a druhá přestavba proběhla v druhé polovině 19. století. Pokud se občanskému sdružení podaří shromáždit dostatek financí a opravy dokončit, hodlá kostel využívat mimo jiné i pro ekologické tábory, workshopy umělců nebo školení a soustředění.

TEXT: JANA STRÝČKOVÁ
FOTO: JAN KOSTERA


Komentáře

Napsat komentář

Víte že…

Okno typické pro Šumpersko
Vesnická čtyřtabulková okénka se původně vůbec neotvírala, protože rám byl zasazen napevno. Větralo se otevřenými dveřmi, zřídka také posuvnými skleněnými tabulemi, později se otvírala jen některá z tabulek. Až od 18. století se začala objevovat okenní křídla pohybující se na otáčivých kovových závěsech a zavíraná kličkami.