Chalupa je hra III.


Mnozí chalupáři ve snaze vylepšit své víkendové obydlí a přizpůsobit je obrazu svému mnohdy napáchají víc škody než užitku.

Jesenické chalupy 1

Stejně nepatřičně jako antické průčelí v novostavbě by působilo třeba francouzské okno ve valašské dřevěnici. I chalupa, která není chráněnou památkou by se měla opravovat s citem k okolní krajině a k místní architektuře. Tvůrci magazínu Chalupa je hra se čas od času zaměří na to, co sluší, nebo naopak nepřísluší chalupám v určitých regionech. Nedávno se vydali za tradičními valašskými dřevěnicemi, v březnu divákům ukážou, jak by měla vypadat typická horská chalupa na Jesenicku.

Jesenické chalupy

Při přípravě pořadu o jesenických chalupách požádali tvůrci televizního magazínu Chalupa je hra o spolupráci PhDr. Ľubicu Mezerovou, historičku umění z Muzea v Bruntále. Ta na Jesenicku trvale žije a zná zde skutečně každé staré stavení i jeho majitele. Jako stěžejní místo k natáčení doktorka Mezerová vybrala vesnici Holčovice.

Právě tato obec patří údajně k několika málo místům ve zdejším regionu, kde se dochovalo poměrně hodně stylových stavení, a to přesto, že leží v území, ze kterého byli po 2. světové válce vysídlení němečtí obyvatelé. Mnoho domů zůstalo neobydleno, chátrající stavení čekala v mnoha případech demolice, některé vesnice takto zcela zanikly. Jen v průběhu padesátých let bylo ve všech místních částech Holčovic zbouráno přes 330 domů. Některé chalupy ale zakoupili lidé z nedalekého Krnova, Opavy i vzdálenější Ostravy a začali je využívat k rekreaci.

U Adámků

Jako reprezentativní chalupu Holčovic vybrala doktorka Mezerová bývalý zájezdní hostinec ze 17. století, který už několik let neúnavně, ale hlavně s citem a s úctou k tradicím rekonstruuje pan Milan Adámek.

Jesenické chalupy 2

Zájezdní hostinec je monumentální stavbou s velkou sedlovou střechou pokrytou břidlicí a dřevěným štítem ukončeným kabřincem. Uvnitř hostince se nachází velký sál s trámovým stropem, nad kterým jsou selské jizby. Celé přízemí je postaveno z kamene a fasáda je z vápenné omítky, vyzdobené štukovými prvky.

Hostinec sloužil svým účelům až do druhé světové války. Dnes má dům, který je státem chráněnou památkou, větší část rekonstrukce za sebou. Přesto každou, i drobnější opravu majitel stále konzultuje s památkovým ústavem. Nejinak tomu bylo i v době natáčení, kdy pan Adámek měnil okna ve štítě domu. Taková okna v obchodě se stavebninami určitě nenajdete, ale i řemeslníka, který vám je vyrobí podle vašich představ, musíte pracně hledat.

Okna pro pana Adámka musel truhlář vyrobit přesně podle těch původních. Společně s majitelem demontoval ta stará, aby bylo jasné, jak jsou ve štítě usazena. Přesné repliky pak nahradí původní okna, na kterých už se podepsal zub času a která už skutečně opravit nelze.

Neopouštějte staré pro nové

Zatímco jedna kamera zaznamenávala postup výměny oken, druhá část televizního štábu se vydala s doktorkou Mezerovou na výlet po okolí. VHolčovicích a jejich místních částech je totiž k vidění skutečně hodně chalup, které potěší nejen oko náhodného kolemjdoucího, ale i přísného památkáře.

Typické jesenické stavení je přízemní dům obdélného půdorysu s vysokou sedlovou střechou krytou původně šindelem a od poloviny 19. století břidlicí. Obytná část bývala převážně roubená, hospodářská pak zděná nebo kamenná. Obě části jsou spojeny chodbou. Charakteristický je vysoký, svisle deštěný štít se středovou římsou, u starších chalup završený kabřincem s letopočtem. Ve spodní části bývá ukončen okapovou stříškou – podlomenicí, která chrání přízemí. Průčelí člení tři okna, která jsou dvojitá tabulková s dřevěnou jednoduchou šambránou. Mnohokrát bylo součástí domu i dřevěné zápraží. Někteří chalupáři mají pocit, že památkáři přemýšlejí opravdu nad každým detailem, doslova nad každým hřebíčkem nebo špalíčkem. Na druhou stranu -mnozí chalupáři si s tradiční architekturou příliš hlavu nelámou. Stačí se jen tak letmo rozhlédnout po okolí.

V čem se majitelé chalup nejčastěji proviňují a čím nejvíce „kazí“ charakter typických zdejších stavení? Podle doktorky Mezerové někdy méně znamená více. Mnohdy je na škodu přílišná snaha o to, aby chalupa vypadala krásně a úhledně. Dalším problémem je to, že chalupy už neslouží svým původním účelům, tedy nejde o typická vesnická stavení spojená se stodolou, s chlévy a dalšími hospodářskými budovami. Na půdách už se neskladuje seno, ale ve většině chalup slouží podkroví jako ložnice, nebo jsou v nich pokoje pro hosty. Tady je pak problém s touhou majitelů umístit ve střeše okna či vikýře. Každý takový zásah by měli konzultovat s památkáři.

Jesenické chalupy 3

Dalším nešvarem je necitlivý výběr střešní krytiny. Pro zdejší region je typická zejména břidlice. Ta se v Jeseníkách používá už od 40. let 19. století. Klade se nejčastěji v šikmých pruzích podle velikosti, vždy s pravoúhlými lemy po obvodu a překrytím na hřebenu. Už na počátku 20. století se ale na místních střechách začal objevovat eternit, jako levnější náhrada břidlice, kterou barvou i tvarem připomíná. Nejčastěji se používal tzv. kosák; kladený pravidelně, vždy s lemy a hřebenáči. Podle doktorky Mezerové bývá největším prohřeškem masivní oplechování střech, nahrazování zavětrovacích lišt, lemů a překrytí hřebenu plechem. Také plechové okapy na stavbách lidové architektury a dokonce plechové svody jsou podle doktorky Mezerové opravdu nešťastným řešením.

Až bude hotovo…

Výměnou oken ve štítu rekonstrukce zájezdního hostince zdaleka nekončí. Na jaře čeká pana Adámka celková oprava štítu. Památkáři u něj oceňují, že se při rekonstrukci snaží co nejméně bourat, neměnit staré za nové, ale trpělivě opravovat. Pravda, vyžaduje to více času i úsilí, ale výsledek vždycky stojí za to. Přistupují-li chalupáři k rekonstrukci opravdu poctivě, mají radost nejenom památkáři. Většina majitelů časem zjistí, že i v chalupě s původní dispozicí, s tradiční střešní krytinou a třeba bez plastových oken se cítí dobře a pohodlně i v jednadvacátém století.


Komentáře

Napsat komentář


JESENICKÝ DŮM

Najdeme jej v okolí Jeseníku, Bruntálu, severně od Šumperku, Rýmařova, Moravského Berouna, Fulneku a Nového Jičína. Starší typ je přízemní roubenou stavbou se sedlovou střechou krytou šindelem. Střecha má sklon 60°, středovou římsu a kabřinec. V průčelí jsou tři okna. Hospodářské i obytné prostory jsou pod jednou střechou.
Mladším typem je přízemní zděný dům z cihel či kamene, případně se světnicí v půdním prostoru. Sedlová střecha je kryta břidlicí či taškami. Dům má složitý půdorys s vnitřní spojovací chodbou.