Proměna zahrady aneb Cesta k souladu


Dům, kolem kterého od jara do podzimu rozkvétají tisíce květů, prošel dlouhým vývojem. Od gotiky přes zdobné baroko až k jeho neorenesanční podobě, kterou získal v polovině 19. století. V každé době se měnil i vzhled a účel zahrady.

Fasáda domu v kombinaci karmínové a bílé s noblesou vystupuje ze zeleně horní zahrady s prvky severoitalské neorenesance

My se budeme samozřejmě věnovat její současné podobě. Začala se měnit v roce 1990, kdy dům, stojící na pozemku o téměř šesti tisících metrech čtverečních, koupil pan Roman. Návrat z německého exilu mu nejdřív „okořenily“ stavební úpravy zchátralého domu. Když však uvažoval, co s rozlehlou zahradou, rozhodl se pozvat do Čech svého kamaráda, s nímž se setkal už před lety v Německu.

Zahrada jako výzva

Pro Petra, špičkového zahradníka, aranžéra a dekoratéra, to byla zajímavá výzva, protože okolí toho krásného domu nedaleko Labe nabízelo čtyři zcela odlišné prostory.

Stěny fontány jsou zcela skryty v zelených lupenech bergénií

První navazuje vpředu a vpravo na dům. Je to rovina, vybízející k výsadbě, která by dokreslila a zvýraznila jeho architekturu. Vznikla zde půvabná zahrada ve stylu severoitalské neorenesance, s kašnou a cennými dřevinami po obvodu. Druhý prostor vznikl z bývalých stájí a kočárovny, které nechal nový majitel zbourat. Jižně situovaný pozemek volal po sukulentech. Dnes se mu říká mexická zahrádka a ozdobily jej netřesky a další sukulenty a exotické stromy.

Exoticky převislá túje, vévodící rabátku se zakrslými jehličnany, nahlíží přes zeď až do dolní zahrady

Třetí se vyloupl na terase pod mexickou zahrádkou. Po socialistických hospodářích tady zbyl sklad betonu, který v neudržované stavbě zvlhnul – a ztvrdl. „Likvidoval jsem tu hrůzu sbíječkou,“ udivuje Roman, kterému je blízká spíš ekonomika a obchod, svým podílem na znovuzrození zahrady. Však si ji posléze vyčlenil pro zeleninu a drobné ovoce. Jeho obrovským koníčkem je totiž kuchaření. „Dokonce jsme vyráběli imarmelády – začalo to revení, pak přišly jahody, rybízy, angrešt, josta… jeden rok jsem napočítal šest set lahviček! Ale pak jsme je vždycky rozdali, takže nás zavařování přestalo bavit. Zůstaly jenom okurky, fazole, rajčata.“

Čtvrtý díl pozemku, ten pod domem směrem k Labi, je tak velký, že zasluhuje samostatnou kapitolu.

Na bývalém smeťáku

V padesátých letech minulého století, když museli dům opustit poslední majitelé, se tato spodní partie proměnila ve smetiště. Její rekultivace nebyla snadná. Bylo třeba odstranit zhruba metr a půl navážky, jež by rostlinám nesvědčila, a pod novou zeminu nasypat drenážní vrstvu, aby zbytky odpadů nevzlínaly s vodou vzhůru.

Můstek v japonském stylu měl rozdělovat koupací a čisticí část jezírka

Pak se přátelé vrhli do stavby teras. Vyškrabávali a doplňovali rozpadlé spáry i chybějící kameny a vytvořili dílo, které člověk ocení, až když sestoupí po příkrých schodech dolů k jezírku. „Jezírko je tu z doby, kdy jsme se po rododendronovém období zbláznili do japonského stylu. Původně to měla být soustava, v níž by byla část čisticí a na druhé straně koupací. Jenže se ve vodě nevytvořil ten správný biotop. Dopouštíme totiž užitkovou vodu ze studny, v níž je zřejmě pořád spousta živin z bývalého smeťáku,“ informuje Roman.

Cesta pod tarasem v dolní zahradě je lemována hostami a keři

Japonské období odeznělo a prostor se postupně vyplňuje stromy a květinami, které snesou dopolední zastínění a odpolední intenzitu slunce od západu, letní vedra a zimní mrazy. „Sněhu tady nikdy mnoho nenapadne, a tak leckteré rostliny, které jsem přivezl z Německa, vymrzly. Ale abychom se z toho hroutili? To spíš z počátku. Teď si jenom řekneme: nejde to tady, pryč s tím!“ překládá Roman simultánně Petrův komentář.

Chtějí samozřejmě, aby jejich zahrada – zahrady vypadaly hezky. Co hezky, krásně! Přispívají k tomu desítky variant tmavých i světle zelených a také různě panašovaných bohyšek, které patří mezi Petrovy favority, téměř sedmdesát odrůd všech druhů pivoněk i stromy, které vášnivý pěstitel vozí z celého světa. Uveďme například vzácnou holubiččí davidii, jejíž květy prý jakoby opravdu chtěly vzlétnout, fazolový strom z Číny, jenž plodí dlouhé modré fazole, nebo třeba zelenorůžové kiwi.

Díky květinám, kapradinám i keříkům člověk obvodovou zeď ani moc nevnímá

Zahrada se stále mění. Přibývají nové odrůdy bohyšek, pivoněk, rozrůstá se nová partie denivek, tu a tam přibude nějaký strom nebo keř. Petr mnohé zastřihává, tvaruje, ale prý už to nedá tolik práce jako zpočátku. Je víc času na to zahradu si užívat. Kočka Sisina, což je domácké jméno čistokrevné British Blue Ester z Kladrub, pražský krysařík Oskar i statný Alfred z pavího rodu s tím bezpochyby souhlasí.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: KAMIL VARCOLLER

Proměna zahrady aneb Cesta k souladu


Komentáře

Napsat komentář

INSPIRUJTE SE

  • Tvar neformálních jezírek by měl být natolik zajímavý, aby jezírka působila dobře i bez letní vegetace.
  • Velmi dobré místo pro přírodní jezírko je na úpatí kopce nebo pod svahem (alespoň mírným), abychom měli možnost dívat se na ně shora.
  • Při osazování jezírek rostlinami počítejte s tím, že se většina z nich rychle rozrůstá. Když listy leknínů nebo ostrůvky prustky zakryjí polovinu nebo i větší část plochy, ztrácí vodní hladina na působivosti. Nezapomeňte, že ji opticky zmenší i vzplívavé rostliny, vysazené na okrajích.

Zlatě kvetoucí opuncie