U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZIMNÍ MOTÝLEK
Kategorie: Víkend | Autor: Jan Rys
Kdo se v těchto dnech vydá na procházku do lesa, může s překvapením zjistit, že ne všechen hmyz přinutil chlad vyhledat si úkryt, aby v nehybné strnulosti čekal na příští jaro. Několik druhů tvorů hmyzí říše je obdařeno zvláštními vlastnostmi odolávat zimě. Buď mají menší obsah vody v těle, nebo si v něm vytvářejí vlastní nemrznoucí směs. Mnozí si pomáhají jen hustým ochlupením těla. Mezi otužilce patří drobnější motýlek něžného vzhledu – píďalka zhoubná, více známá jako velký škůdce našich listnatých lesů. Můžeme ji spatřit i v prosinci, jak za dne sedí na kmenech stromů nízko nad zemí, často v dost hojném počtu. Poznáme ji podle střechovitého složení širokých šedožlutých křídel s dvěma příčnými klikatými pruhy a přední křídla vždy skrývají zadní. Všechno to jsou píďalčí samečci, protože samičky křídla nemají. Samečci ožívají, když padne do lesa setmění. Pak třepotavým letem startují hledat samičky k milostným hrátkám. Vede je za nimi neomylná stopa vůně feromonu, která se při zemi šíří od samiček, jež poprvé spatřují světlo světla. Vylézají z kukel v zemi pod hrabankou, kde se vyvíjely od června v řídkém zámotku. Každá samička je bezkřídlá, má jen zakrnělé pahýlky na žlutavě zbarveném těle s černohnědými skvrnami různých velikostí. Není velká, měří pouhých 14 milimetrů a přitom má výrazně dlouhé nohy. Hned instinktivně hledá nejbližší kmen stromu a leze po něm vzhůru. Brzy se tu objeví sameček a okamžitě ji spáří. Je-li začátek zimy teplý, marně píďalky hledáme. Objeví se, až kdy přijdou první mrazíky. Nápadní jsou vždy aktivní samečkové chtiví milostného spojení. Diskrétní samičky jakmile dosáhnou oplození, touží už jen po jediném – dosáhnout větvoví stromů. Tam v blízkosti pupenů a nebo přímo na ně kladou oranžově hnědá vajíčka. Tím splní svou povinnost a mohou zahynout. Vajíčka hned po nakladení vstupují do tzv. diapauzy, období, v němž je jejich vývoj přerušen, protože nemají své příznivé podmínky. Zárodek se z nich opět začne vyvíjet teprve na jaře, kdy ho k životu probudí hřejivé sluneční teplo. Housenky se líhnou brzy, obyčejně už na konci dubna a hned spásají mladé rašící lístečky. Pokud je housenek drženo hmyzožravými ptáky na uzdě přiměřeně, jen okénkují listy, jak říkají lesníci. Když se jich však vyskytuje mnoho, sežírají celou listovou plochu a způsobují holožíry. Ničí tak les až do června, kdy se vypasené housenky spouštějí po vláknu k zemi, aby se zakuklily a celý píďalčí vývojový proces se mohl opakovat. Píďalek u nás žije asi 400 druhů. A při masovém rozšíření dokáží způsobit velké škody. K nejžravějším druhům patří právě píďalka zhoubná. Její housenky si umějí pochutnávat na listech nejen mnoha lesních dřevin, ale také skoro na všech ovocných stromech.
