Akébie pětičetná: Liána s květy, které voní po čokoládě ozdobí ploty i pergoly. A doká …

Trojice okrasných lián udělá velkou parádu na pergolách, plotech a dalších zahradních prvcích, na kterých se může přichytit stonky a nechat vykvést intenzivně vonící květy a posléze je proměnit v dekorativní aromatické plody.

Z pěti známých druhů rodu akébie, přezdívaného čokoládová réva, se v zahradách pěstují tři druhy, z nichž poslední je křížencem prvních dvou. K plusům těchto dřevitých ovíjivých lián patří poměrně malé pěstební nároky včetně vysoké mrazuvzdornosti, rychlý růst a husté olistění, takže s nimi lehce zakryjete nepříliš vzhledné zdi a konstrukce nebo vytvoříte pohledovou clonu. Můžete je vysázet do skupin s klematisy, popínavými růžemi či jarními keři, které vytvoří vhodný podklad pro zvýraznění jejich květů.

Společné znaky

Z plodů se konzumuje bělavá dužnina zbavená černých semen, foto: Shutterstock

V našich podnebních podmínkách se akébie chovají jako opadavé dřeviny. V chladnějších polohách opadávají kompletně, v místech s mírnými zimami část či dokonce většina listů přetrvává. Období kvetení nastupuje v dubnu a květnu, ale až po třech až pěti letech po výsadbě. Květy jsou uspořádané v hroznech, samičí rostoucí ve spodní části květenství jsou větší a mají delší stopky než samčí, které se nacházejí v koncové části květenství. V teplých létech se dočkáte i sladkých plodů, přesněji souplodí, která dozrávají v září až říjnu. Mají podlouhlý tvar a až 15 cm na délku, zbarvení může být podle druhu zelené, růžové, světle fialové či purpurové. Sladkou aromatickou dužninu lze konzumovat přímo nebo v ovocných salátech a dezertech. Lahodnější plody nesou akébie trojčetná a pětilistá.

Akébie pětičetná

Pod latinským označením Akebia quinata se ukrývá liána dorůstající šest až 10 metrů, jejíž roční přírůstky jsou i dvoumetrové. Mladé výhony mají tmavě purpurovou až modrofialovou barvu. Dlanitě pětičetné listy jsou složeny z lesklých eliptických lístků na vrchní straně tmavě zelených a na spodní světleji zbarvených, při rašení s měděným přelivem. Kultivar ‘Variegata’ se odlišuje bílým panašováním listů, které zajímavě zesvětlí jednolitou zelenou plochu. U původního druhu je zbarvení květů purpurově fialové až čokoládově hnědé.

Akébie trojčetná

Latinsky pojmenovaná Akebia trifoliata dosahuje výšky pět až osm metrů a šířky od dvou do čtyř metrů, během několika let vytvoří souvislý porost. Trojčetné listy jsou vejčité nebo široce eliptické a lehce zvlněné. Rašící listy mívají lehký bronzový nádech a během léta přecházejí do sytě zelené barvy. Kvete purpurovými či nahnědlými květy s vůní s nádechem skořice, která zintenzivní za teplého počasí.

Akébie pětilistá

Foto: Shutterstock

Hybrid akébie pětičetné a trojlisté (Akebia × pentaphylla) může mít v rozporu se svým názvem listy i trojčetné či čtyřčetné. Dorůstá šest až 10 metrů. Má výrazné fialové květy s vůní skořice a čokolády. Lze ji opylovat i jiným druhem, není nutné mít dvě rostliny akébie pětilisté.

Nároky na pěstování

Akébie vyžadují teplejší podnebí, v našich podmínkách je lze úspěšně pěstovat v nižších a středních polohách. Stanoviště vybírejte zejména chráněné před prudšími větry. Vhodné je slunné až polostinné, případně lehký stín. Na plném slunci lépe kvete a plodí, ale sluneční úpal je může poškodit. Záleží i na půdě, která má být vlhčí, ale propustná s dobrou drenáží, humózní až hlinitá, se střední zásobou živin. Optimální pH se pohybuje mezi 6,0 a 7,5. Trvalé přemokření poškozuje kořenový systém, krátkodobé sucho snáší lépe, přispívá k tomu letní mulčování organickým materiálem, které omezuje výpar. Růst a tvorbu květních pupenů podpoří na jaře přihnojení kompostem nebo hnojivem pro okrasné či ovocné dřeviny. Mrazuvzdornost je zaručená mezi -17 až -25 °C, většinou snesou i větší mráz v případě, kdy mají (především mladé rostliny) chráněný kořenový systém například chvojím. Dřeviny netrpí na choroby, ze škůdců se mohou objevit mšice nebo svilušky.

Pro růst potřebují stabilní oporu, protože s věkem a množstvím výhonů nabírají liány na váze. Vzhledem k bujnému růstu budou potřebovat usměrnit řezem, jsou-li vedle nich vysázené jiné dřeviny a trvalky, které by mohly dusit. Ideální dobou pro řez je čas po odkvětu, samozřejmě s ohledem na případné plody. Pro jistotu úrody je třeba vysazovat alespoň dva geneticky odlišné jedince, již se navzájem opylují.

Text: Zuzana Ottová, foto: Shutterstock, droje informací: homesandgardens.com, Housebeautiful.com

Akébie pětičetná: Liána s květy, které voní po čokoládě ozdobí ploty i pergoly. A doká …