Zahrada se starým ořešákem

Je velmi intimní a romantická. Nejspíš i proto, že se kolem svažitého, zídkami vymodelovaného pozemku zachovaly staré dřeviny, zdi a ploty. Majitelé, architekt a scénografka oplývají množstvím nápadů, proto vznikla zahrada plná tajemství a drobných překvapení.

Okrasné výsadby vybíhají i před obvodovou zeď pozemku. foto Zdeněk Roller

Hned zpočátku bylo rozhodnuto rozčlenit zahradu na menší uzavřené celky, které však budou několika sjednocujícími prvky propojené. Jedním z nich je i to, že zahrada opticky prolíná do fasády domu obloženého pohledovými cihlami. Z nich je i čelní zeď, zídky a některé dlažby.

Dům se naopak zahradě přibližuje díky porostu přísavníku trojcípého, který se – stejně jako výsadba – v průběhu roku stále proměňuje.

Stará obvodová zeď porostlá břečťanem je důležitým prvkem umocňujícím vyznění zahrady. foto Zdeněk Roller

Kolem zpevněných ploch jsou rozmístěny záhony s keři a trvalkami, dotvářejícími průhledy do prostoru zahrady a jejích skrytých zákoutí.

Hlavní část zahrady leží u výklenku domu přivráceného k dominantnímu stromu: ořešáku. Původně tu byl kontinuálně se svažující terén, který majitel přeměnil na terasu se třemi schůdky, po nichž se vstupuje do horní části zahrady. „V době, kdy se tu bagrovaly základy, jsme nechali vytvořit kolem domu rovinu, vytýčili jsme systém opěrných zídek a za ně pak ukládali zeminu z výkopů,“ vysvětluje pán domu. „Tyto drobné stavební prvky narušují jednolitost zeleně a dodávají zahradě rytmus.“

Cihly a keramika dobře ladí se zelení. foto Zdeněk Roller

Stačilo se jen dívat…

Se zakládáním zahrady majitelé začali před patnácti lety, v místech, kde výsadba nepřekážela připravované výstavbě rodinného domu. „Stavba domu se protáhla na několik let – a zahradní úpravy pozemku postupně expandovaly do každého uvolněného prostoru staveniště,“ vypravuje majitelka.

„Kolem pozemku se zachovalo staré oplocení, tvořené pásem kamenných zdí někdejšího hospodářského stavení, dřevěná branka a stará pumpa nad kamennou studnou, odkud je nyní čerpadlem rozváděna voda pro zálivku. „Stačilo se dívat a navázat na to, co jsme tu už měli.“

Majitelka však přiznává, že nakoupila i stohy odborných knih a vždy před spaním studovala druhy rostlin a jejich nároky, aby vybrala přesně to, co se na zahradě ujme a bude dobře působit. „Pochopitelně i přesto jsme časem zjistili, že něco tu roste moc a něco málo, takže jsme postupně přesazovali podle potřeby reálné situace.“

Na zídky posloužil kámen vytěžený při hloubení základů domu. foto Zdeněk Roller

Ve stínu

„Pozemek nebyl velký a rostl na něm starý ořešák,“ vysvětluje pán domu. „Ten se pro nás stal určujícím prvkem. Celou stavbu jsme natočili a prosklenými plochami otevřeli tak, abychom zevnitř na ořech co nejlépe viděli. Z oválného tvaru jeho koruny vycházejí obloukovité části půdorysu domu a oblouk jsme zachovali i uvnitř. Strom sice někdy vytváří stínu až moc, ale na podzim plodí výborné ořechy, kterým není rovno. V letních vedrech poskytuje intimní posezení s půvabným výhledem do zahrady. Kromě ořešáku jsme si na pozemku ponechali i vzrostlé keře, pustoryl, šeřík, mahonie.“

Vzrostlý strom má ještě jednu symbolickou funkci – dělí pozemek na dvě odlišné poloviny. Zvýšené partie za domem oplývají stinnými zákoutími a také velkou trávníkovou plochou. K osvěžujícímu mikroklimatu tu přispívají buxusy, bobkovišně, kapradiny, čechravy, hosty, barvínek, a také badany, dlužichy, hortenzie a břečťan. Zjara tu z trávníků vyraší spousta krokusů, ladoněk, narcisů a dalších cibulovin.

Osluněnou plochu v zadní části zahrady majitelé vyčlenili pro velký záhon růží s ostrožkami a denivkami, lemovaný levandulí. Záliba paní domu v keramice a její snaha o využití odložených bazarových věcí je patrná z malých keramických džbánků, které slouží jako ozdobná zakončení opěrných tyček, i z keramických kachlů a mozaiky zapuštěné ve zdech oplocení.

Od sousedova pozemku odděluje zadní partie zahrady živý plot z opadavých i stálezelených listnatých keřů: hlohyně šarlatové, panašovaného ptačího zobu vejčitolistého, bobkovišně lékařské, vajgélie květnaté, zlatice, dřišťálu Thunbergova a skalníku vodorovného. „Tohle zákoutí jsme vytvořili jako reminiscenci na průhonický park, který je tu nedaleko.“

Unikátní je lavička „pro kočku“. Ta je z jednoho velkého kusu kamene a z boku má prohlubeninku, ve které se drží voda. Původně to byla filmová dekorace. „Je zajímavé, že tu trochu vody objevili nejen ptáci a naše kočka, ale i každá návštěva se psem, každý vodu vyčenichá a napije se.“

Na výsluní

Přední část zahrady, přiléhající k domu, oplývá výsadboukonifer, protkanou labyrintem cestiček. Kostru zahrady s těžší, zásaditou půdou tvoří vistárie čínská, tis červený sloupovitý, jilm habrolistý zakrslý, magnolie hvězdokvětá a v prostoru pozemku solitéry: svída japonská, javor dlanitolistý a ruj vlasatá purpurová. Těmto stromům a poměrně členitým zpevněným plochám se přizpůsobila i koncepce drobnější podrostové výsadby, kde se mj. uplatnily i osvědčené druhy trvalek.

Na výsluní, podél zídky za domem jsou vysazeny různobarevné stálezelené jehličnany v kombinaci s opadavými listnatými dřevinami s pestrým zbarvením listů: červenolistý a žlutolistý dřišťál Thunbergův, panašovaný brslen Fortuneův, purpurový javor dlanitolistý.
Okraje záhonů lemují zapuštěné ploché břidlicové kameny, nalezené při zemních pracích během výstavby domu. „Usnadňují údržbu záhonu při sekání trávy, navazují na ostatní zpevněné kamenné plochy a zálivy z oblázků a poskytují také útočiště nižším koniferám menšího vzrůstu a půdopokryvným keřům,“ vysvětluje majitelka. „Vytěžená břidlice vystačila i na výstavbu opěrných zídek kolem níže položené terasy.“

Výsadbu konifer z vnější strany rámuje stará zeď, směrem k domu ji ukončuje terasa s venkovním posezením z teaku. Opodál „slouží“ kostra šicího stroje jako podklad pro stolek s betonovou deskou, na které se tulí skupina květináčů a lucerniček. Betonová deska je pokrytá modrou mozaikou ve stejném stylu, jako nedaleká nika v obvodové zdi. Místo osvěžují oleandry v prostorných keramických nádobách. A mnoho dalších drobnějších muškátů, macešek a levandulí v květináčích zdobí zídky a terasu.
Ta je vybudovaná z kameninové dlažby a společně s cihlovými schodišti a kruhovou cihlovou platformou kolem ořešáku od jara do podzimu rozšiřuje obytný prostor. Stala se místem rodinných posezení i neformálních pracovních schůzek.

TEXT: RADKA ROLLEROVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Zahrada se starým ořešákem