Okouzleni Bretaní

Bretaň je tajuplná země, která vás okouzlí skalnatým pobřežím, ale i živými rybářskými vesničkami a kamennými domy věnčenými kvítím.

Nad skalisky bretaňského zálivu Saint Brieu vidíme skupinu chalup: do jedné z nich vás zveme

Podobnými slovy zvou cestovní kanceláře k pobytu v nejzápadnějším výběžku Francie, který je omýván Atlantikem i vodou z kanálu La Manche. Jiří a Elisabeth by k tomu ještě dodali, že Val Andre, kam jezdí na svou chalupu, nabízí také možnost zahrát si golf nad mořem, zakotvit jachtu v nedalekém přístavu Dahouet, kde hráz udržuje vodu i za odlivu, nebo využít služeb stále vanoucího větru při kiteingu, tedy při projížďce na skateboardu či surfu s padákem…

Začalo to na Berounce

Cesta k letnímu sídlu v Bretani – Francouzi používají výraz residence d’été, začala vlastně už před lety na Křivoklátsku. Jiří tam pravidelně jezdíval na víkendy i letní prázdniny s rodiči, kteří měli chatu na břehu Berounky. Vnímavý kluk objevoval krásu přírody, která pro něj byla přitažlivější než městský život. A jeho pocity se nezměnily, ani když se v devětašedesátém roce po určitém váhání vydal s vystěhovaleckým pasem v kapse do Paříže.

Často se na něm objeví i lákavé plody moře. Zprava Jiří a jeho přátelé Radka a Michal

„Byl jsem velkým milovníkem francouzských filmů a francouzštiny vůbec. Právě při jejím studiu jsme se s Elisabeth, mou příští ženou, v Praze seznámili. Jinak žila ve městě nad Seinou a tam jsem za ní i já zamířil. Znal jsem Paříž trochu už z jedné kratší návštěvy a okouzlila mě znovu; touha po přírodě však ve mně zůstala. V té době ovšem nemohla být o pořízení chalupy ani řeč. Byli jsme rádi, že jsme si mohli najmout malý byt a tvrdě jsme vydělávali na chléb náš vezdejší.“

Inspirace z dětství

Čas běžel, narodily se děti a všichni rádi ve dnech volna vyráželi na kratší i delší výlety na venkov. A začali uvažovat o tom, že by bylo příjemné mít něco svého, místo, kam by se vraceli, anebo je mohli třeba i pronajímat. Do hledání té správné lokality se nadšeně vrhla hlavně Elisabeth. „Rozhodování bylo těžké. Jih Francie je všeobecně dražší, tamní pobřeží, třeba Côte d’Azure, je leda pro multimilionáře. Velice žádaná je Provence, ale i ta byla nad naše možnosti,“ vypráví. „Až jsem si vzpomněla na romantické místo v Bretani, kam jsem jezdívala občas jako dítě s rodiči.“

Kombinace materiálů pro českého chalupáře přímo vzrušující...

Na jaře roku 1990 se rodinka rozhodla strávit v onom romantickém Côtes d’Armor v zálivu Saint Brieu několik dnů. „Krajina s divokými skalisky a výrazným rytmem mořských přílivů a odlivů mi učarovala,“ přiznává Jiří. „A od té chvíle jsme tam hledali vhodnou nemovitost. Tato oblast je cenově přístupnější a ani doprava není špatná. Od jihu Paříže to máme čtyři sta kilometrů, z toho tři sta po dálnici. Když není zácpa, jsme na chalupě za čtyři hodiny dvacet minut.“

Dům kolem krbu

U nás běžný termín chalupa se překládá do francouzštiny jako maison de campagne, což má ovšem – podle oblasti a dalších hledisek – mnoho významů. Domek v Bretani žádnému z nich zrovna neodpovídá. Postavil jej, zřejmě podle vlastních představ, zhruba před čtyřiceti lety jakýsi středoškolský učitel matematiky. Základem je veliký kamenný krb, okolo kterého se zjevně budoval zbytek.

Rozlehlý krb odděluje kuchyňku od obytného prostoru

„Z vnějšku nevypadá moc vábně, zaujal nás hlavně jeho jednoduchý interiér. A samozřejmě cena. Dům jsme koupili, i když jsme před těmi dvanácti lety věděli, že bude nutné leccos renovovat. Jsou tu nové podlahy, některé zdi, ložničky v podkroví a koupelna,“ vypočítává chalupář. „Před třemi lety jsme obnovili nátěr celého vnějšku a letos předělali střechu na přístavku. Sehnat dobré řemeslníky, které je člověk schopen zaplatit, není snadné,“ potvrzuje Jiří fakt, že jde o problém celosvětový. „Když se dlouho na sever nevydáme, stará se nám o zahrádku, kde hraje prim trávník a jehličnany, jeden místní pán. Menší práce se snažíme dělat sami, ale je to otázka času. Kvůli tomu sem přece nejezdíme,“ doplňuje Elisabeth.

Návraty jsou krásné

Kámen je krásnou surovinou i pro stavbu silnic a zídek všeho druhu

Nejraději se prý vydávají na procházky podél moře. Milují však i výlety na kole podle pobřeží i do vnitrozemí. „Cíle našich výprav jsou často ovlivněny místní gastronomií. Máme rádi ryby a ústřice, jak se říká fruits demers, a občas je při odlivu také sami sbíráme,“ doplňují se Elisabeth s Jiřím. „Nejznámější místní specialitou jsou mušle Svatého Jakuba, které se loví přímo v zálivu. Proslulé jsou též slávky, pěstované na kůlech v moři.“ Manželé tráví v zálivu Saint Brieux zhruba deset prodloužených víkendů a dva celé týdny v roce. Někdy se s nimi do Bretaně vydají i děti. V červenci a srpnu pak prostřednictvím místní agentury domek pronajímají – a po zbytek času jej půjčují příbuzným či přátelům.

„V létě, když je v Bretani obsazeno, se vydáváme se skupinkou přátel na tradiční týden na kolech po Francii, Česku nebo Německu. Dlouhých leteckých cest jsme v životě absolvovali oba dost, tak nás nijak zvlášť nelákají,“ jsou Jiří s Elisabeth zajedno. „Jsme v letech, kdy už se rádi vracíme na známá místa. V první řadě je to Bretaň s nádherně čistým vzduchem a příjemným klimatem bez letních i zimních extrémů. A samozřejmě Praha, kde máme většinu přátel.“

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: FRANTIŠEK MALÝ

Okouzleni Bretaní

Okouzleni Bretaní