U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

ZAHRADA JE NAŠÍ INSPIRACÍ

Kategorie: Zahrada | Autor: VĚNCESLAVA DEZORTOVÁ

Sochařka Marta Taberyová, proslulá nástěnnými keramickými „obrázky“, na kterých s poetizující nadsázkou zobrazuje přírodu a věci všedního dne, pro inspiraci nechodí daleko. Má ji kolem sebe. Prošli jsme se s ní a její dcerou Martou, akademickou malířkou, jejich zahradou. Podzim už pokročil, ale pořád bylo na co se dívat.

Majitelky nepatří k těm, kteří na zahradě otročí, mají ji pro radost. Nemůže je rozházet nějaký ten plevel nebo létající škůdce. Vždyť, jak říkají, všechno patří do přírody.

Havěť na zahradě

„Na myši máme kocoura, vosy jsme zlikvidovaly při přestavbě střechy, špačci sice sezobou celou třešeň, ale my jim to dovolujeme. Sýkorkám, veverkám a další havěti, máme tu totiž sojky, straky, kosy a další různé ptáčky, těm přes zimu sypeme oříšky z našeho stromu a jiné dobroty. Vždyť přes léto oni zase čistí stromy od housenek,“ začala vyprávět paní Marta.

   Pak přišla řeč na mšice a slova se ujala dcera: „Nejvíce se osvědčil louh z manželových cigaretových nedopalků. Nechala jsem je odstát ve vodě, z které se stala značně páchnoucí břečka a tou jsme napadené listy stříkali. Vždycky jsem výluh ukazovala manželovi, aby viděl, čím si ničí plíce. Nevím, jestli zabrala právě tahle osvěta, ale už nekouří. Tak snad budeme muset na mšice používat chemii.“

Oblíbené místo

Zahrada, na kterou vás dnes zveme, má bohatou historii. Založena byla před sto lety. Když ji ve 30. letech koupila rodina Taberyových, byla upravena ve francouzském stylu, s cestičkami vysypanými pískem. Stál tu altán, který ostatně existuje dodnes. „Pamatuju si, že se v něm svačívalo a také tu byla zavedená elektřina. Dnes je spíše skladištěm, ale opět se chystáme k jeho obnově,“ slibuje si paní Taberyová.

   „Naším oblíbeným místem je terasa u domu pod velkým ořechem „papírákem“. Celé léto poskytuje příjemný stín. Je starý jako já, jsme vrstevníci. Sázel jej můj dědeček. Tady obědváme i večeříme, nebo tu rádi posedíme s přáteli.“

Přednost mají květiny

Růže a rododendrony patří k nejoblíbenějším keřům obou dam Taberyových. „Máme rosarium, které měl moc rád ještě můj tatínek. Jsou tu růže z té doby – mají krátké stonečky a jsou stolisté, různých barev. Zrovna tak rododendrony. Budete muset přijít znovu na jaře,“ dodává paní domu. Zelenina byla v této zahradě přestěhována na jeden záhon a ani ovocných stromů tu není mnoho. „Okrasné rostliny, keře a stromy jsou ve velké převaze, abychom se měli na co dívat,“ svorně prohlašují obě Marty. „Užíváme si jich nejen v zahradě, ale také po celém domě. Vytvářím z nich ve vázách květinové kompozice, báječně dotvářejí různá domácí zátiší. Moc ráda se na ně dívám,“ přiznává paní domu.

   „Mám ovšem pocit, že na práci vymřeli lidi,“ pokračuje s povzdechem. „Pokud nechcete za velký peníz přestavět hned celou zahradu, na drobnou údržbu těžko někoho seženete. Tak děláme vše sami. Snažíme se tu přírodu moc neznásilňovat, stříháme spíše s citem. Na zalévání používáme vodu ze studně. Také máme pod okapy dva barely na dešťovku. Ale pokud je velké sucho, nastoupí voda z vodovodu.“

   Kdysi se prý na okraji vší té krásy také pálilo listí, které je hodně kyselé a nehodí se do kompostu. Teď, když se odpad spalovat nesmí, pěchují je výtvarnice do pytlů a vyvážejí do sběrného dvora. „Snažíme se, aby měl náš kompost dobrou kvalitu a rostlinám prospíval, ale občas hnojiva také kupujeme. Nejčastěji rašelinu pro rododendrony,“ vypráví paní Marta. Sekání trávy prý je doménou dcery. A není to jen tak, když si představíte, kolik záhonů, keřů a stromů musí obkroužit…

   Znovu jsme obešli zahradu, do fotoaparátu přibývají další zátiší.

Balzám pro duši.

Obě Marty nás provázejí a nahlas uvažují, co ještě vylepšit. Vždycky se něco najde. V první řadě prý přesadí obrovský keř hortenzií, protože na místě, kde je, trpí na přímém slunci horkem. Těší se na obnovu altánu, s vyklízením už se začalo. A do proluky chtějí zasadit strom. Chvilku se dohadují, jaký zvolí, ale určitě bude ozdobný. Podmínka: ať je na co se dívat, zkrátka platí i pro stromy.

   Je příjemné je poslouchat, je to výměna názorů plná pohody, na hony vzdálená nervozitě, která nás dnes tak často obklopuje. Obraz zahrady ozdobené keramikou si odnesu s sebou – jako balzám pro duši. Máte z ní také ten dojem?

Popisy k obrázkům

Je libo ovoce, právě dozrálé v keramické peci?

Vzrušující kontrast fialových hvězdnic a vysokých afrikánů dolaďuje žlutá pupalka

Zahradu hlídá bystrá číča

Stačí pár větviček rudnoucího přísavníku pětilistého – a zázrak je hotov

Altánek – pamětník zrodu zahrady – je s květinovou oblohou pěkný i dnes; přes léto je pokrytý květy pnoucích růží

Oranžová krása lilií se dobře vyjímá v tmavých lupenech bohyšek

Kočka se smaragdovýma očima si ustlala pod rododendronem

I když rododendrony vytvoří barevnou korunu až zjara, ani v pozdním podzimu nejsou květinová rabátka smutná

Žádný kout zahrady nezůstává neozdoben; tady se o to spolu s břečťanem postaraly růžovofialové petunie v keramickém květináči

Konference dvou šarmantních zahradnic pod starou hruškou Alexandrou

Autor fotografií: FOTO: JOVAN DEZORT

ZAHRADA JE NAŠÍ INSPIRACÍ