Vrbina

Dnes poněkud opomíjený rostlinný rod patříval ke stálicím venkovských zahrádek, leckdy se v nich zabydlel jako rostlinný squater. Pokud ale vrbinu usměrníme, zkrášlí místa, v nichž se ani trávě nedaří.

Rod vrbin z čeledi prvosenkovitých čítá okolo dvou stovek druhů rostoucích po celé severní polokouli, s pěti z nich se můžeme setkat i v naší přírodě. Většinou se jedná o byliny vzpřímeného nebo plazivého vzrůstu, méně často o polokeříky. Co mají všichni společné, je vlhká půda. Uplatnění napříč druhy je široké, od trvalkových záhonů přes skalky po náhradu trávníku. V našich podmínkách se nejčastěji pěstuje následující čtveřice.

Vrbina penízková

Pro plazivý druh s latinským označením Lysimachia nummularia, který dorůstá výšky maximálně 5 cm, jsou charakteristické dlouhé výhony s oblými svěže zelenými lístky, u vyšlechtěné odrůdy ‘Aurea’ či ‘Goldilocks’ se zářivě zlatavými listy, pokud jsou na stinném a vlhkém stanovišti. Od května do července se vrbina vyzdobí sytě žlutými miskovitými květy usazenými v paždí listů. Pro svůj kobercový růst se v zahradě uplatní jako náhražka trávníku, tzn. jako podrost pod vyššími trvalkami na záhonu, pod keři nebo stromy, dále na březích potůčků či okrasných jezírek, ale i na hůře přístupných vlhkých a stinných místech, kde si jiným druhům příliš nedaří. V případě plošné výsadby použijeme 9 až 12 rostlin na metr čtvereční.

Své jméno dostala vrbina penízková podle okrouhlého tvaru listů

Kromě dostatečně vlhké půdy nemá vrbina penízková téměř žádné nároky. Roste v běžné zahradní zemině, nejlépe jí bude ve stínu až polostínu, při dostatečné zálivce snese i slunečné stanoviště. Díky tomu ji lze pěstovat jako balkónovku v truhlících či větších závěsných nádobách ve skupině rostlin s obdobnými nároky. Zde vytváří efektní převisy až metrové délky. V takto omezených podmínkách potřebuje pro dobrou kondici trvale vlhký substrát a hnojení. Nejvhodnější je hnojivo pro balkonové rostliny, kterým přihnojujeme v průběhu celé vegetace až do začátku srpna. Na sklonku zimy před vyrašením nových výhonů rostlinu sestřihneme, aby vytvořila nové bohatší výhony.
Trvalka je vysoce mrazuvzdorná, ve volné půdě přezimuje bez problémů až do teplot –34 °C, v nádobách je lepší ji na zimu opatřit lehkým krytem nebo ji umístit ve světlé bezmrazé místnosti jen s nezbytnou zálivkou.

Vrbina tečkovaná je v době květu nepřehlédnutelná

Vrbina tečkovaná

Spolu s penízkovou vrbinou je tato vzrůstná bylina s latinským jménem Lysimachia punctata nejznámějším zástupcem svého rodu. Dříve patřila k tradičním rostlinám venkovských zahrádek. Pochází z jižní Evropy, původním druhem má být i na jihovýchodní Moravě. V naší přírodě se jedná o kriticky ohrožený druh.
Má vzpřímený růst, čtyřhranná lodyha je zpravidla nevětvená, dorůstá do výšky 60 až 70 cm, v ideálních podmínkách výjimečně přes metr. Listy rostoucí až k vrcholu jsou středně zelené, elipčité až kopinaté s oranžovými tečkami u okraje čepele. Celá rostlina se již od počátku léta rozzáří zlatožlutou záplavou poměrně velkých květů v citronově žluté či zlatožluté barvě s oranžovým znaménkem v hrdle vyrůstajících na stopkách z paždí listů. Po odkvětu se na rostlině v srpnu objeví kulovité, červeně skvrnité tobolky. Pokud ji částečně sestřihneme, potěší nás na podzim další várkou květů.
Vzhledem k expanzivnějšímu růstu, kdy se šíří do stran pomocí podzemních výhonků se hodí spíše do větších zahrad. Aby neutlačovala sousední rostliny, je třeba tyto výhony odstraňovat. Nejlépe vynikne na volně pojatých trvalkových záhonech a ve smíšených rabatech, kde dobře vychází například s tužebníkem, kyprejem vrbicí nebo zvonkem klubkatým. Daří se jí na slunci a v mírném polostínu, v přiměřeně vlhkých humózních zahradních půdách s jakýmkoliv pH, krátké přemokření jí nevadí, špatně naopak snáší sucho. Lze ji pěstovat i ve venkovních nádobách, zajistíme-li pravidelnou zálivku. Mrazuvzdorná je do –34 °C.

Vrbina sehnutá přiláká na své květy motýly

Vrbina sehnutá

Latinské jméno Lysimachia clethroides patří trsnaté trvalce původem z Asie, jejíž pěstování je u nás náročnější. Dorůstá výšky mezi 70 až 90 cm. Zdobí ji dlouhé bílé hroznovité květenství s ohnutou špičkou, což jí dodává elegantní vzhled. Ten nejlépe vynikne při osázení větších ploch, použije-li se 5 až 7 rostlin na čtvereční metr. V červenci a srpnu na své květy přiláká do zahrady motýly.
Rovněž nejlépe prosperuje ve vlhkých živných půdách a v polostínu. Poslouží jako ideální podrost pod stromy, kde je částečně chráněna při silných zimách. Mrazuvdornost je u ní doložena do –28 °C, vyplatí se ale použít zimní kryt z chvojí nebo textilie.

Nejatraktivnější je odrůda ‚Firecracker‘ vrbiny brvité s purpurovými listy

Vrbina brvitá

Nejvyhledávanějším druhem mezi zahrádkáři je Lysimachia ciliata, především odrůda ‘Firecracker’ s kovově lesklými listy purpurové barvy, na nichž vyniknou svítivě žluté květy. Násada květních poupat se na rostlině objevuje každý den od června do července. Při dostatečné zálivce roste i na slunných a polostinných místech, kde dosahuje výšky až 120 cm. V přílišném rozrůstání podzemními výhony je ji nutné krotit.

Pozor na invazi

Dbejte na to, aby vrbiny neutlačovaly okolní rostliny svými podzemními výběžky.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Vrbina