V ráji rododendronů

Díky loňskému teplému jaru byla většina odrůd rododendronů a azalek právě v květu. Je to utěšený pohled i proto, že rostou v sousedství keřů a stromů, jejichž zeleň dává té barevné kráse vyniknout.

Od doby, kdy rozlehlý pozemek vlastní manželé Hiekovi, se rozrostla nejen chalupa, ale hlavně stromy a keře okolo ní; v tomto čase vítězí barvami květů rododendrony

Kdo má rád tyto noblesní dřeviny, zná jistě i jméno Karla Hiekeho. Více než čtyřicet let je pěstoval a hodnotil v průhonickém výzkumném ústavu. Zároveň spolu se svou ženou vzdělávali tuto zahradu ve stráni pod chalupou, kterou podědil po své tetě.

Proměna starého sadu

„Jezdíval jsem za tetičkou do Lužických hor už dlouho před tím. Ale to byl na stráňce jenom sad plný starých sešlých stromů. Teta na ně nedovolila nikomu sáhnout, protože je sázel ještě její tatínek… Začali jsme je kácet a zahradu měnit podle svého, až když byla naše,“ vzpomíná ing. Hieke.

Tam, kde je dnešní vstup do chalupy, stavba kdysi končila; vlevo byly už jen chlívky a kůlna

Před těmi pětačtyřiceti lety se měnila stráň a chalupa zároveň. Noví majitelé se rozhodli modernizovat topení a pro kotelnu nebyl v malé chalupě prostor. Uvolnil se zbouráním staré kůlny. A z bývalých chlívků je dnes prostorná kuchyň. Díky tomu vznikla v podkroví ještě pracovna a jedna ložnice. „Moje paní spí na rozdíl ode mě ráda při otevřených oknech a údajně taky chrápu,“ usmívá se náš hostitel a ukazuje, že chalupa kdysi končila u vstupních dveří.

Zemina vynesená na povrch při hloubení základů pro novou část domu se samozřejmě výborně hodila při stavbě teras, jimiž bylo nutné příkrou stráň rozdělit. Manželé Hiekeovi je vršili rukou společnou a nerozdílnou a zpevňovali kamenem posbíraným po okolí. Prý by vydaly na pěkných pár fůr.

Jedno z malých jezírek u altánku přistiňují traviny a červenolistý dřišťál Thunbergův; na břehu vidíme Trillim a bílý kosatec sibiřský

V družné spolupráci ostatně vznikaly i obsáhlé publikace O dřevinách v českých a moravských zámeckých parcích. „Procestovali jsme společně mnoho týdnů. Já jsem rostliny identifikoval a dokumentoval, manželka je fotila a šofér s asistentkou měřili kmeny a koruny,“ vzpomíná pan Hieke. „V zámeckých parcích je spousta cenných dřevin, které se už dnes ani moc nevyskytují. Pořád se množí nové, ale někdy jsou ty staré věci lepší, než reklamou propagované novinky.“

Je krásná po celý rok

Zahrada, rozložená do šířky na stráni nad potokem, měří více než 200 arů. Je v nadmořské výšce 365 metrů a podmínky tu jsou samozřejmě jiné než v Průhonicích. Tady mohl výzkumník ověřovat poznatky, k nimž došel na pracovišti, a zkoušet, jak prospívají jednotlivé odrůdy rodu Rhododendron i další dřeviny v tvrdších podmínkách.

Nádherná pasáž azalek – vlevo ‘Hotspur Red’ a vpravo ‘Toucan’, prostoupené žlutopestrým dřišťálem

Spoustu řízků a kultivarů si přivážel i ze svých cest po světě, kam jezdil na různá sympozia i za kolegy, sdílející jeho lásku k „růžovým stromům“. Rhodos totiž znamená v řečtině růžový a dendron strom.

„Zdálo by se, že při slunečné jihovýchodní konfiguraci a neutrálním pH půdy nebude naše zahrada pro rododendrony optimálním stanovištěm. Ale pokud tyto keře zkombinujete s dalšími dřevinami, které jim poskytují částečný stín, a pokud dostávají ve správnou dobu potřebné živiny, prospívají i u nás výborně,“ ujišťuje odborník.

Pořád tady něco kvete

„Hodně myslím také na to, aby tady něco pořád kvetlo. Sezónu zahajují repens-hybridy. Mají květenství sytých, ohnivých barev, ale člověk si jejich krásy málokdy užije. Kvetou totiž počátkem května a často zmrznou ještě v poupatech.

Ve stráni si pod zakrslým smrkem Pinus silvestris ‘Watereri’ našel polostinné místo yakushiman ‘Bluretia’

Následuje skupina zakrslých rododendronů a některé historické odrůdy, jako je třeba bělavý, skvrnitý ‘Le Progres’. Po nich už se rozvíjí široká škála mrazuvzdorných kompaktních bohatě kvetoucích yakushimanum hybridů. A poslední skupinou, která nám dělá radost až do července, jsou pozdní odrůdy. Nemají sice tak pevný habitus jako yakushimany, ale květy větší a v detailu snad i krásnější. Pro příklad uvedu ‘Roseum Elegans’ nebo ‘Catawbiense Boursault’. Když ten keř nakvete, začíná nám na stezce nad zahradou, odkud je na něj vidět, hlavní turistická sezóna.“

Kytky mají lézt až do baráku

Tvůrce zahrady, kterou jsme v červnu loňského roku navštívili, si moc zakládá na kombinaci barev. Míní tím nejen něžné nebo zase jakoby žhnoucí kombinace květů rododendronů a azalek, ale i sousedství stromů a keřů s jehličím a listy v různých barvách i tónech zeleně. Dbá samozřejmě také na to, aby v jednotlivých seskupeních rostlin byla pokud možno zastoupena různá výšková patra.

Ve skalce se mezi červenými netřesky chlubila růžovou i trávnička

Pod nejvyššími skupinkami jehličnanů (k nejzajímavějším patří Pinus leucodermis, tzv. hadí borovice, která má ve stáří kůru zvrásnělou podobně jako hadí kůže, sloupovitý modřín a Picea breweriana – převislý smrk) a o něco nižšími listnáči (např. červenolistý převislý buk, rúj vlasatá červenolistá, poléhavý střihanolistý japonský javor nebo bíle olistěná vrba ‘Hakuro-Nischiki’) jsou rododendrony různého habitu, pak azalky, zakrslé variety stromů a čarověníků a při zemi se ještě leckde objevují keře plazivé. Snahou je samozřejmě dosáhnout toho, aby se půda pod mělce kořenícími rododendrony udržela bezplevelná.

Karel Hieke s láskou pečuje spolu s manželkou o svou krásnou stráň, ale stále také navrhuje zájemcům kompozice pro nové zahrady

Některé stromy, keře a květiny rozdělují svah, další chrání zahradu před zvědavými pohledy. Jejich hlavním posláním však je potěšit oči – ať už se procházíte po travnatých koridorech a stezkách, nebo usednete v rekonstruovaném romantickém altánku, který vznikl ještě za tetina života, či ve dvou venkovních odpočinkových koutech před chalupou a vedle ní.

„Venku je nám líp než v chalupě. Jak jen to je možné, v zahradě nebo v altánku i snídáme, obědváme, večeříme. A chceme při tom koukat na pěkná seskupení rostlin. Ostatně kytky by měly lézt až do baráku,“ – ukazuje ing. Hieke na hosty, plicníky a další květinky, které jako by opravdu chtěly vstoupit i tam.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: MARTIN MAŠÍN

V ráji rododendronů

V ráji rododendronů