U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
To je ono!
Kategorie: Kuchyně | Autor: AL
Jestli máte udírnu, tak jste ti šťastní lidé jako my. Je naší chloubou a ozdobou současně. Stavěl ji děda, pěkně z cihel a pro rozumy docházel pravidelně do místní hospody. Udírna má plechová dvířka, krásný teploměr a topeniště s železným roštem, kde se dá igrilovat. Naše uzenářské speciality jsou známy v celém okolí. V čem je ale tajemství našeho úspěchu? Je to samozřejmě dubové a švestkové dřevo, které používáme. Abychom dosáhli krásného aromatického kouře, vozíme z truhlárny i piliny. Nakonec ovoníme kouř větvičkou jalovce a rozmarýnu. Ten náš široko daleko vyhlášený úspěch s uzením však spočívá hlavně v tom, že my vlastně jen okuřujeme a douzujeme již hotové zakoupené uzeniny a uzené maso. Říkáme tomu rychlouzení a vyhneme se tak přípravě s nakládáním, ovařováním, mletím či nabíjením domácích klobás. O to jsme se sice v minulosti také pokoušeli, ale nikdy to nebylo ono. Vynaložená námaha neodpovídala výsledku, takže jsme to vzdali a teď jen masíčku dodáváme ten správný šmak. Prvním nezbytným úkonem je dobře roztopit udírnu, protože potřebujeme kouř asi tak 90 °C horký. K okouření jsou připraveny třeba frankfurtské párky a špekáčky. Stačí je ponechat ve voňavém kouři asi půl hodiny a k nim pak už stačí jen nastrouhat křen. Uzená kolínka, uzený bůček a krkovičku je zapotřebí douzovat delší dobu. Douzením vlastně nahrazujeme vaření a tak je třeba počítat s osmdesáti minutami až třemi hodinami, přičemž je zapotřebí stále udržovat teplotu v udírně kolem 90 °C. Jasný oheň má na topeništi hořet pouze zkraje při tzv. osušení uzeného masa a pak následuje jenom kouř.
