U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SVÉPOMOCNÉ opravy nářadí
Kategorie: Dílna | Autor: Tomáš Trapl a Josef Šťastný
OPRAVUJEME
Mezi nutné údržbové práce v dílnách kutilů patří zejména broušení otupených nástrojů, jako jsou dláta, vrtáky a želízka hoblíků či srovnávaček. Tyto činnosti však vyžadují jisté znalosti zpracovávání kovů – jinak by se nám mohlo “podařit” stav nářadí ještě zhoršit.
Potřeby pro broušení
Vysoké nároky na kvalitu ostří některých nástrojů vyžadují jistou ruku, dobré oko, dostatek zkušeností i kvalitní vybavení. Pro broušení jsou prakticky nepoužitelná tzv. stopková brusná tělíska, která jsou určena zcela pro jiné účely a jejichž jemné zrnění je pro ostření nástrojů nevhodné. Brusné kotouče kvalitních brusek musí mít stálé a poměrně nízké otáčky; broušený nástroj musí být průběžně chlazen, protože se broušením silně zahřívá; pokud by jeho teplota přesáhla asi 250 °C, dojde ke změně mechanických vlastností kovu. Brusný kotouč musí mít optimální zrnění – příliš hrubý nevytvoří kvalitní ostří, zbytečně jemný prodlužuje dobu broušení a přispívá k nežádoucímu ohřevu nástroje. A labilní nebo excentrické upevnění kotouče nezaručí dodržení požadovaných úhlů. Z těchto důvodů je dobré používat stabilní a dobře upevněnou stolní brusku. Dvoukotoučové brusky, u nichž jsou oba brusné kotouče nasazeny přímo na ose motoru, lze koupit zhruba za 1200 Kč v supermarketech pro kutily. Pro naše účely jsou však mnohem vhodnější brusky, u kterých je jeden z kotoučů zpřevodován dopomala a navíc uložen v ochranném krytu, kam se před broušením nalije voda, jíž je pak kotouč účinně chlazen.
Broušení nástrojů
Protože tupé ostří proniká do materiálu špatně, je nutno je průběžně ostřit. Pro průmyslové broušení nářadí se používají speciální stroje vybavené chlazením a automatickým posuvem, u nichž je možno nastavit libovolné úhly břitů. V domácích podmínkách je pro dodržení požadovaných úhlů možno použít opěrky s vodítky, které si sami vyrobíme, nebo koupíme jako doplňkové příslušenství. Na kvalitu broušení má vliv nejen materiál a zrnění brusného kotouče, ale i síla přítlaku a chlazení při broušení. Výsledek ovlivňuje samozřejmě i stav brusného kotouče; z tohoto důvodu musíme čelo kotouče pravidelně orovnávat. K tomu účelu se používají tzv. rádla, popřípadě úlomky jiného, tvrdšího brusného kotouče (např. karborundový kotouč lze orovnávat elektritem). Pravoúhlost čela kotouče proti jeho boční straně kontrolujeme úhelníkem. Na nástrojích vznikají broušením tzv. groty nebo jehly, což jsou nežádoucí ostré otřepy na okrajích ostří. Ty odstraníme tzv. obtáhnutím. Zkosenou (horní) plochu hoblíku tiskneme ke speciálnímu brusnému kameni a brousíme krouživými pohyby. Brousíme nejprve na hrubším a pak na jemnějším kameni. Pro broušení dláta a rydel s půlkulatým ostřím bychom měli nejprve získat víc zkušeností s rovnými břity hoblíků a dlát.
Šroubováky
Pokud používáme šroubováky i jako dláta či páčidla, budou jejich účinné plochy asi natolik poškozené, že už jimi nebudeme moci šroubovat. Některé bychom snad ještě mohli upravit tím, že bychom na boční straně brusného kotouče srovnali lehce povrch na obou stranách čepele šroubováku a potom kolmým zbroušením čelní hrany upravili tloušťku čepele na konci.
Dláta
U dlát brousíme jen jednu stranu, druhá musí zůstat rovnoběžná s osou nástroje. Brousíme je stejně jako želízka hoblíků. Optimální úhel mezi plochou břitu a osou nástroje je 25 až 30°; ostřejší břit se rychleji otupí. U dlát je nutno dosáhnout i hladkého povrchu broušené plochy; tu získáme obtažením na jemném obtahovacím kameni, v nouzi na jemném brusném papíru položeném na rovné ploše.
Spirálové vrtáky
Broušení vrtáků je přímo “vysoká škola” brusičů, a proto by se jím měl zabývat jen odborník. Je nutno dodržet nejen shodný úhel obou břitů (každý má být asi 60° od osy, ale oba naprosto shodné!), ale i dokonalou souosost; pokud se nám to nepodaří, pak vrták “hází”, třísku odebírá jen jedním břitem a dochází k jeho chvění, rychlejšímu otupení, případně zlomení. Vyvrtaný otvor má mimoto větší průměr. Vrcholový úhel břitů je pro vrtání různých materiálů rozdílný. Pokud nemáme k dispozici pomocné zařízení, nemůžeme jen tak “v ruce” nabrousit kvalitní ostří. V obchodech s dílenským nářadím se prodávají některé pomůcky, které však nesplňují veškeré parametry pro nabroušení správného ostří. Je lépe obrátit se na provozovny, které se zabývají broušením nůžek, nožů, popřípadě řetězů motorových pil a pilových kotoučů cirkulárek. Některé z nich mají i potřebné vybavení na broušení spirálových vrtáků.
Dlabací vrtáky
Pro vytváření větších otvorů (10 až cca 30 mm) do dřeva používáme tzv. dlabací (též destičkové) vrtáky. Jsou to obdélníkové destičky z rychlořezné oceli upevněné do ocelové stopky o průměru 8 mm. Ve dřevě a dřevotřísce se jimi dají vrtat otvory rychle a čistě, musí být však splněny tři podmínky: musí pracovat s vysokými otáčkami, musí být velmi ostře nabroušené a vrtačka musí mít stojan. Brousíme je pod úhlem 15° buď ručními brousky (pokud nejsou příliš otupené), nebo brusnými kotouči s jemným zrněním. Středicí hrot musí při broušení zůstat přesně uprostřed. Dlabací vrtáky je možno koupit zpravidla v sadách pro vrtání otvorů průměru 10, 12, 14, 16, 20 a 25, někdy i 30 mm.
Nůžky na kov
Všechny typy nůžek smějí být broušeny stejně jako želízka hoblíků jen z jedné strany. Plochy, které se po sobě při stříhání posunují, musí být dokonale rovnoběžné. Úhel břitu by neměl být menší než 25° a větší než 35°. Jestliže ramena nůžek ne- lze roztáhnout tak, aby se řezné plochy daly brousit v celé délce, je nůžky nutno rozebrat. Při broušení je třeba dávat pozor na to, abychom břity nepřehřáli a nezhoršili tak kvalitu materiálu. Po nabroušení je nutno ostří obtáhnout. Středový čep nůžek musí být utažen tak, abychom mohli s vynaložením jisté síly stříhat, ale aby ramena neměla vzájemně sebemenší vůli.
Co bychom měli znát před broušením
* Brousíme výhradně nástroje čisté, bez zbytků barev a mazadel, které by se mohly přenést na brusný kotouč, a tím by snížily jeho brousicí schopnosti.
* Pro broušení používáme brusku s kotoučem otáčejícím se ve vodě; jinak bychom museli mít poblíž brusky nádobu s vodou, v níž se broušený nástroj průběžně chladí.
* Při používání brusky musíme mít nasazeny ochranné brýle.
* Brusný kotouč musíme orovnávat, abychom jeho čelem tvar ostří nezdeformovali.
* Při broušení nástrojů, u nichž je nutno dodržet úhel ostří, je na jejich dřík vhodné přilepit jakési křidélko z lepicí pásky, které nám pomůže udržet zamýšlený úhel.
* Nástroj k brusnému kotouči tiskneme malou silou a průběžně sledujeme, zda se nadměrně nezahřívá (zda nenabíhá do modra).
* Bruska musí být vždycky vybavena ochranným krytem a stavítky (“spoléhadly”), které při případném roztržení kotouče do jisté míry zabraňují úrazům.
* Před začátkem broušení vždy brusný kotouč prohlédneme, zda v materiálu nenajdeme prasklinky; jinak jej okamžitě vyřadíme.
Ostříme nářadí
Sekáče
Ostří sekáče má stříškovitý tvar a bývá broušeno tak, aby vrcholový úhel břitu byl v rozmezí 50 – 80°. Brousí se pomaloběžnými bruskami s jemnějším zrněním a obtahuje ručními kameny. Protože při úderech trpí také opačný konec sekáče, tzv. hlava, je nutno ji při broušení ostří také zbrousit, aby nebyla roztřepená a nemohla způsobit úraz. Pro menší práce se používá také sekáč křížový; jeho břit bývá kolmý k jeho korpusu a mívá ostřejší úhel, přibližně 30 až 35°. Pro broušení je vhodné používat šablonku z plechu nebo plastové destičky, které k břitu při ostření přikládáme. I zde operaci dokončujeme obtažením ručním brouskem. Sekáč pro stavební účely (např. pro drážky ve zdivu, dělení cihel a pod.) neboli majzlík by měl být vykován z kvalitní uhlíkaté oceli a nabroušen podle materiálu, pro který jej nejčastěji používáme. Vysekávání drážek ve zdivu (například pro ukládání kabelů) umožňují nástroje s poměrně ostrým břitem (kolem 20°). Pro vysekávání drážek v tvrdších materiálech (beton, kámen) musí břit mít úhel tupější, zhruba 60°. Stavební sekáče se také svépomocně vybrušují z ocelí pro armatury do betonu; pak se doporučuje, aby byly broušeny do tupějších úhlů (60°) i pro zdivo. S dobrými výsledky je také možné použít k broušení rovných břitů u želízek hoblíků, dlát a sekáčů ostřicí kotouče ze soupravy SUPER DISC, které se upínají do vrtačky a je s nimi možné brousit až do 3600 ot./min. Upravíme-li si k těmto kotoučům vhodné podpěrky k vedení brusného nástroje, prokáží nám velmi dobrou službu.
Pilníky a rašple
Po několika letech používání pilníků na kov dochází k otupení jejich seku, a to tím více, čím je menší rozdíl tvrdosti nástroje a obráběných předmětů. Pilníky, které “neberou”, nebývají otupené, ale spíš jen silně znečistěné. Částečky kovu či plastu, které ulpěly mezi zoubky, způsobují, že pilník po materiálu sjíždí a nezabírá. Z tohoto důvodu je nutno pilníky čistit ocelovými kartáči vedenými ve směru drážek. Odstranění nežádoucích částeček materiálu lze urychlit opatrným zahřátím pilníku (jen na takovou teplotu, aby nedošlo k nežádoucímu popuštění materiálu!). Ve starší literatuře byla popsána chemická metoda, pomocí níž lze ostřit pilníky a rašple. Metoda spočívá v ponoření nástrojů do zředěné kyseliny dusičné (asi 30%), která tím, že odleptá plošky kovu, pilník nebo rašpli naostří. Operace trvá několik desítek minut, pak se nástroj musí opláchnout a kyselina zneutralizovat (např. mýdlem). Protože HNO3 není běžně v prodeji, uvádíme tuto metodu jen jako neověřenou zajímavost.
Vykovávání hrotů krumpáčů
Při ulomení hrotu krumpáče nebo studnařského špičáku bývá nutno vytvořit hrot nový. Pouhým broušením na hrubé brusce sice získáme požadovaný tvar, ale bohužel také silně sníženou jakost materiálu, protože krumpáče a podobné nářadí jsou kované a jejich hroty bývají zakalené. Jestliže máme k dispozici kovářskou výheň s dmychadlem nebo autogen, můžeme se o vykování hrotu pokusit sami. Teplota, na niž musíme nástroj rozžhavit, je v tomto případě asi 700 – 800 °C. Teplotu odhadneme podle jeho zbarvení; v našem případě musí ocel být tmavě červená. Po vyjmutí jej neprodleně kováme do špičky. Když vychladne, zahřívání opakujeme. Až jej vykoveme do požadovaného tvaru, ponoříme jej do studené vody, kde s ním pohybujeme dokud nevychladne. Potom jeho tvrdost vyzkoušíme pilníkem; jestliže po kovu klouže, pak je tvrdost postačující. Protože kalení a popouštění ocelových nástrojů je náročné na materiálové vybavení, je také možno se obrátit na kovářské provozovny, které požadované práce provedou spolehlivě a za přijatelné ceny.
Rukojeti a topůrka
Téměř všechno nářadí je dnes vyráběno s rukojeťmi z plastů, často efektně barevných, které umožňují lepší rozlišení. Jejich pevnost však někdy není (zejména u staršího nářadí) dostatečná a při hrubším zacházení se poškozují. V těchto případech je můžeme nahradit rukojeťmi koupenými v železářstvích či vyráběnými svépomocně.
