U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Venkovské zahrádky

Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Eva Skalská

Když se řekne venkovská zahrádka, obvykle se nám vybaví prostor ohraničený plaňkovým plotem, na němž jsou zavěšeny staré hliněné hrnce a džbánky; a za nimi vykukují žlutohnědé terče slunečnic, záhonky květin a zeleniny, pár keřů a nezbytná dřevěná lavička.

Co vlastně naše babičky v takových zahrádkách pěstovaly? Byly to především růže, a to keřovité botanické druhy, šeřík, tradiční trvalky, jako jsou pivoňka, srdcovka, plamenka nebo stračka, z dvouletek fiala a chejr vonný, pak jarní krásky z rodu cibulnatých a hlíznatých rostlin a také pestrá náruč letniček.

Keře u plotu i zdi

Snad v každé zahrádce příjemně voněly růže stolisté. Tato “stolístka” je vysoká až 2 m, větve má vzpřímené, otrněné, květy velké, plné, bílé až růžové. Byly pěstovány i plnokvěté formy dalších druhů, například růže damascénské, růže bílé nebo galské. Naše prababičky neznaly, co je to přikrývání růží na zimu, neboť všechny tyto staré, jen jednou kvetoucí růže vynikaly odolností vůči mrazu. Teprve později, když se začaly pěstovat čajohybridy a polyantky, bylo přikrývání keříků na zimu zcela nevyhnutelné. Oblibě našich předků se těšil i krásně vonící šeřík obecný, a proto nechyběl před okny žádné chaloupky. Jeho velkým milovníkem byl i romantický básník Karel Hynek Mácha. Šeřík se nejvíce rozšířil do zahrad v 18. století, ale teprve od poloviny 19. století se začal šlechtit – a výsledkem byly odrůdy s nádhernými bohatými květy. V některých venkovských zahradách kvetla i kalina obecná, zejména její plnokvětá forma. Bílé koule jejích kvítků a laločnaté listy jsou neobyčejně zajímavé. Kalina byla oblíbená právě u Slovanů, jejími květy se zdobili svatebčané. Pro své chutné plody našly v zahrádkách vždy své místo také keře rybízu

a angreštu.

Vděčné trvalky

Květena v zahrádkách na venkově byla velmi pestrá, a to hlavně díky vděčným trvalkám. Nebylo zahrádky, v níž by se nepěstovala jedna z nejpůvabnějších květin – pivoňka lékařská, zejména její plnokvěté formy. U původního druhu jsou květy karmínově červené, u šlechtěných odrůd plné bílé a růžové. Naši předkové ji nazývali pivoňkovou růží a Němci ji dodnes říkají selská růže nebo také svatodušní růže, protože kvete právě o těchto svátcích (6 týdnů po Velikonocích). Vedle pivoněk se na zahrádce modraly přilbice květů oměje šalamounku a pohupovala něžná růžová srdíčka patřící srdcovce ztepilé. Sousedy jim byly pyšné chocholy sibiřských a německých kosatců a karmínové koukolu podobné květy kohoutku věncového s bíle plstnatými listy. Později, když se začaly pěstovat severoamerické druhy, objevily se i květy žluté a červené. Tradiční trvalkou ve venkovské zahrádce byl kohoutek chalcedonský, jehož rumělkově červené květy uspořádané ve velkých chocholících byly prostě nepřehlédnutelné. Pro ohnivě červenou barvu květů byl lidově nazýván “hořící láskou”. Trošku umírněně působil vedle tohoto krasavce řebříček bertrám obsypaný bílými knoflíky jednoduchých i plných květů (průměr až 1,5 cm). Jeho nedobrou vlastností je však rozklesávání a silné odnožování. Čestné místo na trvalkovém záhonu zaujímala i plamenka latnatá s kvítky bílými, růžovými, červenými i fialovými. K večeru kořenitě voněly, proto se plamence říkalo “noční kvítí”. Nesmíme zapomenout ani na vytrvalé vysoké astry, které ač měly drobné, barevně méně výrazné kvítky, byly vítaným zpestřením podzimní zahrádky – odtud lidově “posvícení”. Také velkokvěté kopretiny se v zahradě i ve váze dobře uplatnily. Sekundovaly jim vytrvalé vyšší rudbekie s plnými žlutými květy. Atraktivním dojmem působila stračka vysoká, jejíž nádherně modrá bohatá květenství stála na stráži jako svíčky a zvědavě vyhlížela přes plaňkový plot. Pozadu v okrasném dojmu nezůstal ani náprstník červený (výška 80 – 100 cm), jehož světle purpurové květy jsou uspořádány v hustém hroznu. Tato rostlina je dvouletá, po seříznutí odkvetlých částí však vydrží i tři roky (pozor, je prudce jedovatá). Naše prababičky si velice potrpěly i na vonné trvalky. Proto rády pěstovaly například večernici vonnou (výška 1 m). Tuto květinu zdobí bohatý hrozen bílých a fialových kvítků, které se rozvíjejí teprve k večeru a vydávají v té době silnou vůni. Také polokeříky levandule lékařské nebyly na vůni skoupé. Sušené kvítky, zašité v sáčku, provoněly prádlo a také odpuzovaly (a stále odpuzují) moly. Oblíbený byl i hvozdík péřitý, jehož bílé, růžové a červené květy nejen jemně voněly, ale vydržely i delší dobu ve váze.

Dvouletky a letničky

Dvouletky se rovněž zapojily se ctí mezi tradiční květenu zahrádek. Byl to především chejr vonný či žlutá fiala s květy ve všech odstínech od žluté přes oranžovou, červenou, až k bronzově hnědé, vydávající čarokrásnou silnou vůni. Tato květina byla na venkově kdysi velmi oblíbena. Pro zajímavost: v rytířských dobách byly květy chejru symbolem plamenné lásky, a proto je rytíři posílali paním svého srdce na důkaz náklonnosti. Snad v každé zahrádce stála u stěny chaloupky nebo se opírala o plot topolovka růžová, zvaná též slézová růže. Je nápadná vysokou lodyhou, na niž jsou přitisknuty velmi jednoduché poloplné i plné květy v barvě bílé, růžové až temně červené. Jsou uspořádány v klasovitém hroznu. Kvítky nevysokého hvozdíku vousatého nebo též bradatého (čínský karafiát) hýřily vždy všemi barvami – od bílé přes růžovou a šarlatovou. Kvete dlouho – 4 až 5 týdnů. Ani letničky kdysi nechyběly ve venkovské zahrádce. Naše babičky pěstovaly astru čínskou, jejíž květy vynikají úžasnou rozmanitostí a bohatou paletou barev. Další populární letničkou byla fiala šedá (letní), neboli levkoje. Má libě vonící květy v barvě bílé, růžové, červené či fialové, sedící na jednoduché nebo rozvětvené lodyze. Také hledík byl odedávna pěstován pro své neobyčejné květy, kterým se lidově říkalo lví tlamičky. Odvar z nich sloužil kdysi proti uhranutí. Dobré pověsti se těšil i laskavec ocasatý, pro který jsou charakteristická převislá květenství barvy bílé, růžové a červené. Naši předci věřili, že laskavec vzbuzuje lásku. Proto jej hoši i dívky nosili při sobě, aby přivábili své milované protějšky. Hoši je prý mívali v oblecích, dívky v botách. Měsíček lékařský rostl snad na každé zahrádce. Jeho žluté nebo pomerančové úbory vesele svítily po celé léto až dlouho do podzimu. Byla mu připisována taková léčivá moc, že pouhý pohled na něj vyhání z hlavy špatnou náladu a posiluje zrak. Z toho vyplývá jedno: pěstujme jej v hojné míře také dnes! S velkou láskou pěstovaly naše prababičky také rezedu – hlavně pro její líbez-nou vůni. Samotná rostlina není žádná velká krasavice. Je vysoká 30 až 40 cm s květy uspořádanými v hustém hroznu. Jsou drobné, žlutozelené, s výraznými žlutými nebo purpurovými prašníky. Vratič řimbaba roste pěkně vzpřímeně, a proto naši předkové někdy nazývali statného člověka jejím jménem. Je obsypána velkým počtem drobných květů bílé barvy se žlutým středem. Celá rostlina šíří kolem sebe osobitou vůni. Nezapomeňme uvést také obra mezi letničkami – slunečnici roční, která měla vždy své vyhrazené místo u plotu, aby vítala příchozí.

Cibulky a hlízy

Konečně ještě pár slov o cibulnatých a hlíznatých rostlinách. Především se pěstovala lilie bělostná se zářivě bílými květy velkými 6 – 10 cm. A jejich vůně? Ta je přímo omamná! Tato lilie byla atributem neposkvrněnosti Panny Marie, proto jí naše zbožné prababičky zdobily sochy této světice. Ve venkovské zahrádce téměř nikdy nechyběla ani další impozantní cibulovina, a to řebčík královský, zvaný též císařská koruna. Jeho krásné převislé květy žluté, oranžové a červené barvy se jistě každému líbily. Dále tu kvetly tulipány, ladoňky a sněženky. Mexická kráska – jiřinka – si získala v Čechách i na Moravě mnohé obdivovatele. Někteří ji nejen pěstovali, ale i šlechtili. Zanedlouho však oblibu ztratila, neboť se objevila nová favoritka – růže. Na venkově si však přízeň uchovala ještě dlouho. V době našich prababiček bylo přímo rodovou ctí a povinností pečovat o zahrádky a jejich květenu. A jakou povinnost máme dnes my? Důslednou péči a ochranu přírody na celém světě. Přitom však vlastní zahrádku rozhodně zanedbávat nemusíme.

Obrázek

Kombinace květin a zeleniny

Allium porum – pór obecný

Anethum graveolens – kopr vonný

Antirrhinum majus – hledík obecný

Apium graveolens – celer bulvový

Borago officinalis – brutnák lékařský

Callendula officinalis – měsíček lékařský

Campanula persicifolia – zvonek broskvolistý

Dahlia hybrida – jiřinka křížená

Daucus carota – mrkev obecná

Delphinium elatum – ostrožka stračka (stračka obecná)

Grossularia uva-crispa – srstka obecná (angrešt)

Helianthus annuus – slunečnice roční

Cheiranthus cheiri – chejr vonný (zimní fiala)

Lathyrus odoratus – hrachor vonný

Lavandula angustifolia – levandule úzkolistá

Levisticum officinale – libeček lékařský

Lilium candidum – lilie bělostná

Lychnis viscaria – smolnička obecná

Mirabilis jalapa – nocenka jalapovitá

Origanum vulgare – dobromysl obecná

Paeonia chinensis – pivoňka čínská

Phaseolus vulgaris – fazol zahradní

Phlox paniculata – plamenka latnatá

Syringa vulgaris – šeřík obecný

Vinca minor – barvínek menší

Obrázek

Květinová předzahrádka

Aconitum napellus – oměj šalamounek

Achillea ptarmica – řebříček bertram

Antirrhinum majus – hledík obecný

Aquilegia chrysantha – orlíček žlutý

Aquilegia vulgaris – orlíček obecný

Callendula officinalis – měsíček lékařský

Callistephus chinensis – astra letní

Campanula glomerata – zvonek klubkatý

Delphinium elatum – ostrožka stračka (stračka obecná)

Dianthus barbatus – hvozdík bradatý

Dianthus plumarius – hvozdík péřitý

Dicentra spectabilis – srdcovka obecná

Digitalis purpurea – náprstník červený

Fritillaria imperialis – řebčík královský

Galanthus nivalis – sněženka podsněžník

Goniolimon tataricum – limonka tatarská

Helianthus annuus – slunečnice roční

Helichrysum bracteatum – smil listenatý (slaměnky)

Cheiranthus cheiri – chejr vonný (zimní fiala)

Iris sibirica – kosatec sibiřský

Lathyrus odoratus – hrachor vonný

Lavandula angustifolia – levandule úzkolistá

Lilium candidum – lilie bělostná

Lupinus polyphillus – vlčí bob mnoholistý

Lychnis chalcedonica – kohoutek chalcedonský

Matthiola incana – fiala šedivá (letní)

Origanum vulgare – dobromysl obecná

Paeonia chinensis – pivoňka čínská

Rosa centifolia – růže stolistá

Rosa gallica – růže nízká

Salvia officinalis – šalvěj lékařská

Viburnum opulus – kalina obecná

Vinca minor – barvínek menší

Popisy k obrázkům

1 Vzpřímená topolovka vévodí rabátku s měsíčkem, fialovou plamenkou a řeřichou

2 U plaňkového plotu babiččiny zahrádky nechyběl šeřík

3 Střapaté květy janeby lákají svým zlatem motýly

V máji rozkvétají na venkově i koťata…

Autor fotografií: FOTO I. TICHÝ, J. SEDLÁKOVÁ, J. ČEŘOVSKÁ A M. MAŠÍN, KRESBY L.TOMCOVÁ

Venkovské zahrádky