U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Střepy pro radost
Kategorie: Volný čas | Autor: Iva Tvrzová
Paní Jana Henkrichová vždycky ráda malovala a něco vytvářela. Lákala ji práce se dřevem, barvami i dalšími materiály. Před několika lety se provdala do Francie a tady, ve starobylém městě Besanc,on na východě země, se začala v poslední době věnovat zajímavému koníčku – mozaice.
Nejdříve to zkusila s mušličkami, které vkládala do sádry, ale tahle kombinace neměla potřebnou pevnost. Po několika pokusech přišla, jak na to. Na mozaiky používá hlavně zlomky obkládaček, někdy i kousky skel a střípky zrcadla, jindy přidává třeba kamínky nebo mušličky. “Objedu si obchody se stavebninami a tady kupuji, nebo mi někdy i přenechají zdarma, zbytky obkladů a jejich střepy. Tak získám materiál. Pak potřebuji speciální kleště na jeho štípání. Člověk se pro práci s nimi musí naučit správný grif, protože přesné štípání kousků z keramických obkládaček není úplně snadné. Záleží i na tvrdosti keramiky – měkká se hodně láme a nemá čisté řezy, na tvrdou musí být velká síla, nejlepší je proto střední tvrdost. Obkládačky se dají rozbít i kladívkem – tím ale získáte nepravidelné střepy.” Na lepení používá paní Jana cement nebo speciální lepidlo na obklady, na spáry běžnou spárovací hmotu. “Někdy do ní zamíchám i písek, spáry pak získají strukturu.”
Jak mozaika vzniká
“O její podobě mám většinou jen zběžnou představu. Nejdřív dám dohromady barvy, které chci použít. Další práce se odvíjí od základního motivu. Někdy střípky přerovnávám třeba stopadesátkrát, než jsem s výsledkem spokojená.” Jak mě Jana ujistila, obkládat mozaikou se dá v podstatě všechno. Ona nejčastěji pracuje na dřevěný podklad – ozdobit se tak dá deska stolu, židle, zrcadlo, skříň… Lepit se ale dá i na sklo, keramiku. Aby mi předvedla svou práci nejen na fotografiích, které přivezla z Francie, ale i v reálu, ozdobila při své pražské návštěvě několik květináčů krásnou mozaikou. Nechce se věřit, že s touhle výtvarnou činností začala teprve před několika měsíci. A kolik času je potřeba, než taková mozaika vznikne? “Práce je na každé věci jiná, trvá zhruba od dvou do čtrnácti dnů. Záleží na tom, jak dlouho ji vymýšlím, i s jak velkými úlomky pracuji, protože lepení, které následuje, je poměrně zdlouhavá práce. Lepidlo se dá nanášet jak na plochu, tak na úlomky. Když mám vzor namalovaný na podkladu, nelze ho natřít lepidlem, to se pak musí natírat každý kousek střípku zvlášť.”
Od mateřinky k umění
Jana je původně učitelkou mateřské školy. Ve Francii by ovšem potřebovala k vykonávání svého povolání ještě další studium. A to by s malým dítětem nebylo jednoduché. Proto dnes vyučuje češtinu, překládá, dokonce pracovala v jednom květinářství – vazby květin jsou totiž její další zálibou. Jaký je vlastně osud jejích prací? Francouzi jsou při zařizování domů mnohem odvážnější než my, nebojí se barev ani kombinovat různé styly zařizovacích předmětů. Nábytek a doplňky s barevnou mozaikou by tu mohly mít úspěch. “Líbí se, hlavně židle, které jsem dělala,” říká Jana. “Zájem je ale spíš o mozaiky v jemných, decentních barvách,” vyvrací mi moje přesvědčení o lásce Francouzů k výrazným barvám. “Ve Francii žijí různé národnosti, projevuje se tu i různý vkus.” Neuvažuje o vlastním obchodu? “Ne, spíš o ateliéru, který by byl volně přístupný návštěvníkům.”
Úspěšná vernisáž
Od našeho rozhovoru už uplynula nějaká doba. Mezitím Jana vytvořila řadu dalších krásných kusů – komodu se zrcadlovou mozaikou, zrcadla, vázy, stolky, celé komplety s jednotným dekorem, neobyčejný korálkový lustr… Za podpory přátel a sponzora připravila výstavu, na jejíž vernisáž přišlo více než sto lidí! Řadu čtenářů teď bude určitě zajímat: Může se do realizace mozaiky pustit i úplný laik? “Ale ano, záleží jen na zručnosti člověka, jak se to rychle naučí,” míní Jana, jejíž koníček by se pro ni možná mohl stát i něčím víc.
