U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Střecha bez okapu? Nesmysl!
Kategorie: Střechy a podkroví | Autor: Karel Stech
Aby srážková voda nestékala při dešti volně ze střechy a nepronikala až k základům stavby, kde pak hrozí jejich podmáčení, jsou prakticky všechny domy opatřené okapovým systémem. Jeho dimenzování musí v první řadě odpovídat ploše střechy, popřípadě i četnosti srážek.
Volba materiálu pak závisí na vkusu a finančních možnostech každého majitele. Ukázkový okapový systém se skládá z horizontálních okapových žlabů, tzv. kotlíků a svislých svodových rour. Jejich rovné úseky se pak sestávají z kratších rour, v místech propojení části žlabové a svodové a v místech tzv. “uskočení” jsou osazena kolena; v místech, kde je žlab napojený na svod, se často osazuje ještě lapač listí. Samotné okapové žlaby drží pod střechou žlabové háky, svodovou rouru pak objímky upevňované do fasády domu. Koncepce okapového systému nezávisí na volbě materiálu a je u všech typů prakticky stejná; rozdílná je pouze doba montáže, vzhled, trvanlivost a samozřejmě i výsledná cena. Dříve se k výrobě okapových systémů používal takřka bez výjimky ocelový pozinkovaný plech o síle 0,5 až 0,7 mm. Jednotlivé díly se sesazovaly “po směru” toku vody a spojovaly letováním (pájením snadno tavitelnou pájkou, tj. cínem), popř. nýtováním. Stejným způsobem se spojovaly rovněž díly z měděného plechu. Dnes jsou nejrozšířenější okapy z plastu, nově se objevily také odvodňovací systémy z plechu hliníkového, titanzinkového a dokonce i z nerezové oceli.
Jak okap dimenzovat
Každý okap by měl být dimenzovaný podle plochy střechy. Výrobci zpravidla uvádějí vzorce pro jednoduchý výpočet, u nichž se vychází z maximálního množství srážek v dané lokalitě (např. celoroční průměrný úhrn srážek je v Brně 563 mm, v Praze 487 mm a na horách nejvýše 1000 mm za rok). Ve výpočtech se vychází většinou z hodnoty 75 mm/hod, což odpovídá intenzivnímu dešti a sklonu střechy do 50°. Dešťové odpady, do nichž jsou okapové žlaby zaústěné, musí být po fasádě vedené svisle a podle předpisů se do nich nesmí zaúsťovat žádná připojovací potrubí. Všechny plochy včetně nekrytých balkonů o velikosti nad 5 m2 pak musí být řádně odvodněné do kanalizace. Z menších přístřešků, teras, balkonů apod. je možné roury vyústit buď volně na zpevněný terén nebo do příkopu; to je však možné pouze se souhlasem místně příslušného stavebního úřadu. Každé vnější odpadní potrubí má být ještě opatřené lapačem střešních splavenin, doporučuje se rovněž filtr bránící splachování listů a větviček, které jinak často okap ucpou.
Plasty jsou dnes hit
Výměnu okapového systému, který dosloužil (žlaby a svislé roury jsou rezavé nebo zdeformované), za plastový se vyplatí svěřit odborné firmě, která práce provede rychleji a kvalitně a za výsledek také ručí. Chcete-li si nové okapy instalovat sami, musíte dodržet nejen spádováni (cca 2 cm na jeden metr délky), ale také technologický návod od výrobce. Staré okapové žlaby je zapotřebí demontovat, původní zkrátit a tvarově upravit podle nových žlabů. Na upravené háky se pak navléknou kryty nebo plastové koncovky. Nové se ohnou podle sklonu střechy speciálními kleštěmi nebo ve svěráku, jehož čelisti jsou obložené měkkým materiálem (několik vrstev papíru nebo samolepicí pásky). Žlabové háky z plastu se mohou ohýbat pouze při teplotě nad 20 °C. Nejprve se připevní oba krajní háky (první a poslední) ve vzdálenosti cca 150 mm od okraje střechy; ostatní háky se instalují s roztečemi 600 až 800 mm. Montáž usnadní dva provazy napnuté mezi prvním a posledním hákem. Upevňovací šrouby by měly být z nekorodujícího materiálu. Jednotlivé žlaby by zároveň měly být instalovány tak, aby vzdálenost mezi koncovým kusem a pevnou střechou byla asi 25 mm. V místě předpokládaného odtoku posléze přiložte žlabový výstup a tužkou obkreslete odtokový otvor na okapový žlab, vyznačený otvor vyřízněte pilkou na kov a kraje začistěte. U systémů, kde se jednotlivé díly lepí, je třeba použít lepidlo, které je součástí dodávky celého okapového systému. To se nanáší do spoje v určeném množství a díly se ihned spojí. Některé díly se následně spojují pouze “zacvaknutím” – například žlabový výstup se přes zadní okraj okapového žlabu převlékne a spojí zamáčknutím přes horní okraj. Přesné pokyny jsou vždy uvedeny v návodu od výrobce.
Ochrana proti korozi
V případě okapů z ocelového pozinkovaného plechu je zapotřebí v pravidelných intervalech (zhruba jednou za 2 až 4 roky) obnovit ochranný nátěr. Žlaby je nutné také vyčistit čas od času od spadaného listi a větviček, které jej mohou ucpat (nejlépe na podzim) a navíc v něm dlouhodobé udržují vlhkost, jež materiálu žlabů škodí. Po zimě je také nutné zjistit, zda sníh čí led nenarušil spádování okapových žlabů – voda by se pak mohla v některých úsecích hromadit a v zimě, kdy zamrzne, by mohla dál poškodit okap i část střechy. Speciálně na okapy jsou k dostání některé antikorozní barvy, jež se hodí k základním nátěrům nového i zoxidovaného pozinkovaného plechu. Barva dobře kryje,! je pružná a vlivem roztažnosti materiálu nepraská ani se neodlupuje, má dlouhou životnost a přijatelné antikorozní vlastnosti. Okapové žlaby, kotlíky a žlabové rohy se natírají na vnitřní i vnější straně, roury pak pouze vně. Drobné součásti okapového systému, např. háky, příchytky apod. je zapotřebí chránit nátěrem ještě před instalací samotného okapu.
Aby voda nezamrzla
Aby při nevhodném spádování okapů nedocházelo v zimním období k zamrzání vody ve žlabech a svodech, je nutné je vhodným způsobem ochránit. Horkou novinkou jsou v tomto směru topné kabely, které se instalují do okapu. Optimální topný příkon se pohybuje v rozmezí 30 až 40 W na 1 metr délky okapu. Zařízení pracuje bez obsluhy – při poklesu teploty zapne termostat ochranný systém a po dosažení teploty “nad nulu” jej opět vypíná.
NEJČASTĚJI POUŽÍVANÉ MATERIÁLY
• Pozinkovaný plech
Dosud nejrozšířenější okapy z pozinkovaného ocelového plechu nevydrží dlouho lesklé, brzy zoxiduji a změní původní barvu na šedou. Nejen z estetických důvodů, ale i pro zvýšení trvanlivosti je proto nutné je opatřit ochranným nátěrem. Doposud se používaly převážně syntetické barvy, nově jsou k dostání i odolné barvy vodou ředitelné, l přes častější nutnost obnovy nátěru však nemá pozinkovaný plech nekonečnou životnost, po 15 až 25 letech bývá zpravidla nutné tyto okapy vyměnit. Výjimkou jsou okapové systémy chráněné vrstvou plastu (Lindab), které mají vysokou životnost a nemusí se rovněž natírat.
• Titanzinek
Plechy titanzinkové se vyrábějí ve dvou modifikacích: světle šedé VM ZINC a tmavě šedé QUARTZ. VM ZINC je asi 2,5x dražší než pozinkovaný plech, QUARTZ až 3,2x dražší. Obě verze mají zaručenou životnost 50 let a rovněž se nemusí nijak udržovat a natírat. Za zmínku stojí skutečnost, že s tímto materiálem se poměrně obtížně pracuje a klempíři ho nemají příliš v oblibě. Kromě toho se jeho cena již značně blíži ceně měděného plechu.
• Měděný plech
Okapy měděné jsou při montáži načervenalé a lesklé, avšak za několik let získají poměrně zajímavou patinu: zelenavou v lokalitách s čistým vzduchem, černou tam, kde jsou vystavené chemickým vlivům. Přítomnost sirnatých a jiných agresivních sloučenin v ovzduší má samozřejmě vliv také na životnost mědi: ta se pohybuje od 50 let až údajně po dvojnásobek. Měď nevyžaduje žádné nátěry ani údržbu a je ze všech materiálů na okapy nejtrvanlivější. Oproti pozinku stojí asi trojnásobek a vzhledem k vysoké výkupní ceně ve sběrnách je poměrné častým terčem krádeží.
• Nerezová ocel
Podobně drahé (a stejně atraktivní pro zloděje) jsou rovněž okapy z nerezového plechu: ty jsou mechanicky i chemicky velice odolné (ale hůře se zpracovávají), mají trvale stříbřitou barvu, nenatírají se a podle výrobců vydrží 50 až 70 let. Jsou zhruba o polovinu dražší než okapy měděné.
• Hliníkový plech
Hliníkové okapy stojí asi 3,6x více než okapy z pozinku a prodávají se v provedení s tzv. komaxitovým nátěrem (prášková vypalovací barva s vysokou odolností a stálostí, která zaručuje životnost až 70 let). Dodávají se prakticky ve všech barevných odstínech.
• Plastové okapy
Ještě vyšší barevnost a životnost (většina dodavatelů poskytuje na barevnost i tvarovou stálost záruku až 10 let) mají okapy plastové. Vyrábějí se z odolného tvrzeného PVC v mnoha typech i tvarových modifikacích. Oproti kovovým mají prakticky neomezenou životnost, nemusí se natírat, jejich hladký povrch zaručuje velkou samočisticí schopnost. Kromě toho jsou lehké a nevyžadují nadměrně dimenzovaný upevňovací systém, jsou mechanicky poměrně pevné – dobře odolávají nárazům, váze sněhu a odolávají i chemickým a biologickým vlivům (například ptačímu trusu či kyselým dešťům). Cena plastových okapů je oproti okapům z pozinku asi 2x vyšší.
Elektrochemická koroze může být i nebezpečná
Při spojení dvou různých kovů vystavených vlhkosti vzniká (jak si jisté pamatuje každý z nás z fyziky) v místě styku nežádoucí galvanický článek. Ten dodává malé, avšak trvalé napětí (kolem 1 V), které spoj postupně narušuje (hlavně kov s nižším potenciálem). Důsledkem elektrochemické koroze kovu jsou dokonce i otvory, nýty ze spojů často po nějaké době vypadávají a svary se časem uvolňují. Proto se některé materiály nesmějí vzájemně spojovat: například měď by se neměla stýkat s pozinkem, hliníkem ani titanzinkem, hliník zase s pozinkem či s nerezovým plechem!
Plasty a dilatace
Protože u plastových okapů vystavených změnám teploty dochází v důsledku tepelné roztažnosti k dilataci (žlaby mění svoji délku často až o několik centimetrů), je zapotřebí jim tento pohyb ve žlabových hácích umožnit. U některých systémů je proto nutné po 10, případně i 18 metrech zařadit do žlabu tzv. dilatační tvarovku, která se nelepí napevno. Podobně se nesmí lepit ani volné konce okapových žlabů zasunutých do dilatačních výstupů, nebo například trubkové spojky a odpad-, ní potrubí…
Foto: archiv
