Stodola v loveckém stylu

Už při naší první návštěvě před třemi lety v krkonošské chalupě Pohádka jsme si se Šárkou a Evertjanem slíbili, že se znovu setkáme. Až zrekonstruují stodolu. Šárka tehdy ukazovala na omšelou dřevěnou stavbu, stojící nedaleko čerstvě opravené roubenky, a přibližovala mi svou vizi: „Budu tam ležet ve vaně v koupelně s velkým oknem a dívat se do krajiny.“

Zvenku dřevo zůstává neošetřeno. Chalupáři počítají s tím, že postupně přirozeně zešedne

Když jsme vloni v létě do Krkonoš znovu přijeli, první vteřinu jsem byla zklamaná. Na Šárce ani stopa po koupelové pěně… Zato na naší hostitelce sem tam ulpívaly kousky trávy, protože až do poslední chvíle běhala za sekačkou. „Pěkně vás vítám! Pojďte dál,“ vesele mávala a hned nás vyzvala k prohlídce stodoly. Již z cesty bylo vidět pěknou novou střechu.

Vstoupili jsme dovnitř a žasli. Nejen, že v koupelně skutečně nechybí okno s dalekým výhledem do stráně, ale celý interiér je nevšedním koktejlem namíchaným ze dřeva, z kamene a skla. Jednoduché zařízení sem tam ozvláštňují lampičky, lustry, stolky a věšáčky z paroží a volná místa zaplňují dnes již muzeální kousky různého venkovského náčiní. Překvapivá kombinace velkoryse řešeného prostoru, oken sahajících až k zemi a absence omítek, která dává vyniknout kráse použitých přírodních materiálů, udělala svoje.

Křesla na verandě koupili od firmy Sawlog, kterou našli v našem časopise

Kdyby opodál nestála typicky česká roubená chalupa, myslela bych, že jsme se ocitli v lovecké chatě ve švýcarských Alpách. Procházka venku tenhle pocit ještě umocnila.

Veranda z prken byla vyhřátá od sluníčka, a tak stačilo usednout do některého z robustních křesel z kulatiny a propadnout síle horského slunce i větru, vůni trávy z luk a širokému výhledu do údolí s tmavými body chalupnických stavení rozesetými po okolních stráních. Není divu, že jsme zůstali právě tady, abychom zrekapitulovali, co všechno se událo od naší první návštěvy. Psali jsme o ní v reportáži s titulkem Krakonošovo čarobejlí v čísle 7/2007.

Střechou téct nesmí

„Chalupu Pohádku jsme zkolaudovali v roce 2004 a o rok později kůlnu-saunu. V roce 2006 jsme nedělali nic,“ směje se Šárka Svobodová a její muž Evertjan van Veen, původem z Nizozemí, souhlasně přikyvuje. „Do rekonstrukce stodoly jsme se pustili následující rok.“

Rok 2006, v němž se zdánlivě nic nedělo, Šárka s Evertjanem využili k vyzkoušení provozu chalupy. Ukázalo se, že když si chtějí opéct buřty na ohníčku v zahradě, kuchyně je moc daleko. Právě tak jako koupelna, kde by se daly umýt ruce. Odpověď na otázku, co se stodolou, byla najednou jasnější. Dlouholetá Evertjanova touha po loveckém zámečku zase udala styl, který chtěli stavbě vtisknout. A když zjistili, že střechou začíná téct, bylo rozhodnuto.

Jak zachovat ráz stodoly?

Opravu střechy spojili se zpevněním svahu za stodolou, vyzděním jedné z dřevěných stěn, která shnila, a stavbou komína. Ten rok Evertjan ještě stihl udělat verandu vybouráním postranních stěn bývalé dílny. I tak se všechno dřevo řezalo právě tady.

Kamenná zeď nahradila dřevěnou, která byla shnilá. Nábytek do jídelního koutu a kuchyně vybrali z firmy Tojiba

Pokud se ptáte, zda si chalupáři k přestavbě hospodářské budovy pozvali architekta, Evertjan s odpovědí neváhá: „Věděl jsem hned sám, kde co bude a jak výsledek musí vypadat.“ Přesto nad některými detaily dlouho přemýšleli. Například, jak zachovat ráz stodoly v podkroví, když zateplí střechu – čím ji zevnitř obložit? Rozhodli se pro prkna s krajinkou, kterou nechali odkornit.

Ke spolupráci si pozvali „staré známé“: pana Dattla z Jilemnice jako stavební dozor a firmu pana Junka z Horek u Staré Paky, neboť se jim osvědčili již při rekonstrukci chalupy. Kromě jmenovaných prací bylo nutné nově udělat strop, dřevěné příčky, podlahy, osadit na zakázku vyrobená velká okna na místo původních vrat. Majitelé při stavbě trvali na použití starých prken anebo nových, ale jen jednou hoblovaných. „To bylo protestů! Řemeslníci namítali, že se podlaha z různě silných, hrubě opracovaných prken bude špatně udržovat, že mezi nimi zůstanou spáry… Jednoduše ji luxuju,“ prozrazuje Šárka a chválí pana Svatého, kterého si na dodělávky pozvali. „Sice není truhlář, ale bylo vidět, že dřevu rozumí a baví ho to.“

Dobrá rada nad zlato

Zatímco zvenku chalupáři dřevěnou konstrukci neošetřovali žádnými nátěrovými hmotami, uvnitř na dřevo nanášeli dvě vrstvy matné lazury. Podlaha je ošetřena matným lakem v tmavém odstínu, aby vypadala staře.

V kuchyni nechali na podlahu položit půdovky z Dymokur a napustili je matným polišem. „Šla jsem do obchodu s barvami vybavená všemi články s radami, které přípravky se na půdovky hodí. Nic z toho neměli, prodali mně jiné.“ Chalupářka připouští, že si ráda nechá poradit a informace hledá i v našem časopise. Překládá jej svému muži, který již dávno prokoukl, že hlavní náplní času českých chalupářů je především práce.

Tradiční barva kachlů v krkonošských chalupách byla světle modrá. Šárka a Evertjan se rozhodli pro výraznější odstín, který dobře ladí s celkovým rázem interiéru

Na doporučení Chataře chalupáře Šárka oslovila brandýského kamnáře: „Když pan Temr v květnu přijel, aby si kuchyň prohlédl a zaměřil, bylo vidět, že je zaskočený – na místě budoucí kuchyně byly jen holé zdi původní stodoly.
Znovu přijel v září, to už byla položená podlaha, a přivezl krásná kamna s modrými kachli. Vysvětlil mi, jak v nich správně topit: první den zapálit jen dvě třísky, druhý den k třískám přidat polínko, třetí den uvařit vodu na čaj a čtvrtý den polévku. Dnes peču i kuře nebo kachnu, a věřte, když pekáč vytáhnu z trouby, to je vůně!“

Nápady na každém kroku

Kromě kuchyně s jídelním koutem a se vstupem na verandu se do přízemí vešla koupelna se záchodem a předsíňka se schody do podkroví. (Zcela mimo obytnou část je kůlna.) V každém koutě se dá objevit nějaký originální nápad. Nejvíc upoutává koupelna.

Příčka mezi předsíní a koupelnou je ze starých prken, mezi nimiž zůstaly škvíry. Aby se do dřeva nedostávala zemní vlhkost, nechali stěnu od podlahy dva centimetry odsadit. Dveře jednoduché konstrukce, také sbité z prken, se zavírají na petlici. V koupelně je spousta světla, které sem vstupuje velkým oknem a proudí i do sprchového koutu, vyzděného z luxferů. Dřevěná oválná vana připomíná škopek na prádlo, kamenné umyvadlo evokuje napajedlo pro dobytek. Šárka Svobodová můj pohled komentuje: „Kromě korýtka jsme ve škvoreckém obchodě Altea se starým, již použitým stavebním materiálem koupili i litinovou vanu. Bohužel se do koupelny nevešla. Ale máme pro ni místo jinde, to vám povím později…“

Dřevěnou vanu radí výrobce Helvít často napouštět vodou, aby ochranný lak nepopraskal

Než mi tedy chalupářka tajemství prozradí, zajímám se, zda v koupelně přece jen není zima. Informace o topení pod podlahou i pohled na radiátor na stěně mě však uklidní. V loveckém salonu

O nápady není nouze ani v podkroví. Přestože se sem vešly jak ložnice, tak obývací pokoj neboli lovecký salon, obytnou zónu od soukromé neodděluje jediná příčka. Paní domu tohle řešení vysvětluje: „Otevřený prostor nám vyhovuje a pro hosty je dost pokojů v chalupě. I když v patře na hambalkách máme další dvě lůžka, ještě nikdo na nich nespal.“

Tak jako v koupelně i v podkrovním loveckém salonu je příjemně mnoho světla. Vstupuje sem jedním velkým oknem a čtyřmi menšími okénky ve štítu. Ze stropu pak visí obrovský lustr spletený z jeleních trofejí a na různých místech jsou rozmístěna další svítidla. Nej-originálnější lampičky vlastnoručně vyrobil Evertjan. Jsou součástí stolků sestavených z kol od vozu, ze železné trubky a z dřevěné kulatiny.

„Trubku jsme koupili ve Sběrných surovinách. Aby se dala provrtat kulatina, jíž je vedena elektrická šňůra, museli jsme nejdřív koupit hodně dlouhý vrták. Největším problémem bylo sehnat plíšek, k němuž se přišroubuje objímka žárovky. Dlouze jsme v OBI vysvětlovali, že si chceme sami vyrábět lampičku,“ směje se ještě dnes Šárka a vzpomíná, že i s lustrem si užili.

„Pořídili jsme ho v obchodě s trofejemi v Domažlicích. Už kdysi jsem tam kupovala vycpanou hlavu divočáka, kterou jsem chtěla jako dárek pro švagra ve Francii. Vezli jsme ji přes půl Evropy, rypák koukal z kufru auta a v lidech vzbuzoval strach,“ sype historky chalupářka. „Lustr jsme pro změnu vezli na střeše.“

Do spacího koutu na hambalkách vedou podobné schody jako z přízemí do podkroví

Za velký počet svítidel může zvyk, který si přivezli z Nizozemí. Obzvláště lampičky s děrovanými stínidly prý dokážou vytvořit hezkou atmosféru. Tu ale nedělají jen světIa, ale i nábytek z přírodního výpletu s kytičkovaným polstrováním, záclonky z kanafasu a shluk všeho možného, co do Krkonoš patří a tady zaplňuje prázdné kouty: starobylé lyže, fofr na obilí, dřevěné truhličky…

Do „ložnice“ si Šárka s Evertjanem vybrali masivní, tak zvaný srubový nábytek, vyrobený z kulatiny. „Děti od manželových sourozenců se nám smějí, že jsme jako Flinstounovi, ale v té posteli se báječně spí.“

Máme hotovo!

Dnes, kdy je stodola prakticky hotová, v ní Šárka a Evertjan bydlí raději než v chalupě. Vyhovuje jim její vzdušnost. Chalupu přenechávají přátelům, vždyť skoro každých čtrnáct dní přijede někdo na návštěvu. Všem je k dispozici sauna, která stojí mezi stodolou a chalupou, a také koupací sud.

V téhle kůlně se ukrývá sauna

Na děti čeká ve větvích čtyř jasanů za chalupou dřevěný domek. Postavil ho Evertjan podle knížky, kterou si nechal poslat ze Států. Podpěrné trámy jsou na jedné straně připevněny velkými šrouby napevno, na druhé straně mají šrouby možnost pohybu ve spáře trámu. Děti prý nahoru šplhají s nadšením a dole je rodiče s obavami sledují.

Naše návštěva končí a já začínám být zvědavá, co bude dál. Chalupáři se usmívají: „Tady už nic dělat nebudeme. Koupací jezírko jsme zavrhli, postavíme jen besídku o kus dál v zahradě. A pak ještě přestavíme ten domeček u cesty, kolem kterého jste sem přijeli. Koupili jsme ho, aby nespadl. Kam bychom jinak dali tu vanu, co zbyla?“

I když už nějaký čas od našeho letního rozloučení utekl, těším se na další setkání čím dál víc. Jednak proto, že jsem zvědavá, jak si s malinkou chaloupkou, která dostala jméno Poudačka, ti dva poradí, a také proto, že mi Šárka před pár dny napsala, že letošní zimu na procházkách kolem chalupy vozí v kočárku miminko.

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: ALEXANDR JANOVSKÝ

Stodola v loveckém stylu