U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Skleněná pohádka Vánoc

Kategorie: Léto s křížovkou | Autor: Kateřina Pavelcová

V hlubinách raného dětství, kam až nás paměť pustí, máme Vánoce spojeny se stromečkem a stromeček se skleněnými ozdobami. Tato tradice je ale mnohem kratší, než si uvědomujeme.

Skleněné baňky, špičky a zvonky se v tradičních sklářských oblastech začaly vyrábět vlastně jako východisko z nouze. Přesněji řečeno kvůli krizi, kterou počátkem minulého století způsobila japonská konkurence. Ta zaplavila trh levnějšími skleněnými perlami, než byli schopni vyrobit skláři v domácích dílnách v Podkrkonoší a na Jablonecku. Perly, či perle, jak se jim ve sklářských krajích říkalo a dodnes říká, se používaly hlavně ke zdobení dámských šatů a doplňků. Ale s tím, jak se v 19. století rozšířila móda vánočních stromků, se staly i vděčným materiálem pro výrobu ozdob. Navlékaly se na tenké drátky – na jednu ozdobu bylo zapotřebí několik desítek, někdy i víc než stovka perel (či perlí) – a ty se tvarovaly do podoby hvězd, květin, ale třeba i lodiček. Výsledek této filigránské práce vypadal nesmírně půvabně, a tak se v řadě domácností až dodnes uchovaly nejen jako památka po babičce. Už tenkrát se sice do jehličí rozvěšovaly také bohatě zdobené foukané skleněné baňky, ale ty se obvykle dovážely z německého Durynska. A pak přišla již zmíněná krize. Perly nešly na odbyt a perlaři, kteří z jejich výroby žili, neměli práci. A tak jim nezbylo než se přizpůsobit době. Ve velkém se přeškolovali na výrobu foukaných baněk. Výsledek jejich “rekvalifikace” předčil veškerá očekávání. Nemá cenu opakovat si frázi o zlatých českých ručičkách, ale považte: výroba se rozjela na přelomu 20. a 30. let minulého století, v roce 1932 čeští skláři už plně pokryli domácí poptávku a německé ozdoby se jen doprodávaly ze skladových zásob. V roce 1935 české foukané ozdoby pronikly na světové trhy a o dva roky později se už naše malá zemička stala v tomto oboru světovou velmocí.

Vše začíná u kahanu

A jak to se skleněnými ozdobami vypadá dnes? V dílně rodinné firmy manželů Juklových ve Dvoře Kra love nad Labem sedí za stoly bez výjimky samé ženy. Základní surovinou pro výrobu jsou duté skleněné tyče dovážené z Polska. Materiál je to nadmíru křehký a to, co z něj vzniká, ještě více. “Úmrtnost” je obrovská v každé etapě výroby a střepů se tu namete na kila. První odpad se hromadí u nohou foukaček, žen, které dávají budoucí ozdobě její tvar. Ty nejdříve rozehřejí skleněnou tyč v plameni propanbutanového hořáku. Sklo musí povolit, aby se dalo vyfouknout. Za tepla se dá také různě prohýbat a tvarovat. Je to těžká práce a vyžaduje zkušenost. Začátečnice se dost nadře, než získá potřebnou praxi a zručnost. Zdaleka ne všechny ozdoby budou mít podobu klasické kulaté baňky. Složitější tvary a figurky se vyfukují do keramických forem. Tak vznikají andělíčkové, Mikulášové, houbičky, oblíbení jsou ptáčkové (přizdobení ocáskem ze skutečného peří), ale i třeba autíčka, která se líbí malým klukům. Pak rozličné šišky, slzy, baňky s výdutí dovnitř, zvonečky, ale třeba i kočičky.

Kouzla s barvami

Vyfouknuté baňky a figurky pak obvykle čeká první barvicí lázeň, výjimkou jsou jen “kouličky”, které mají pro zvláštní efekt zůstat průhledné. Těch ale není mnoho. Ostatní tedy putují do barvicí lázně, což je obyčejný dusičnan stříbrný. Budoucí ozdoby pokryje zevnitř a vytvoří tak neprůhledný stříbřitý podklad pro další barvy. Pro dekorování se používá mnohem více odstínů, než by vás napadlo. Je jich asi šest set, a to ve variantách lesklých, matných, s efektem metalízy nebo námrazy. Jakmile baňky, figurky a další tvary dostanou základní barevný kabátek, jsou umístěny znovu na stojany, aby oschly a čekaly na zdobení. To je ve firmě manželů Juklových čistě ruční práce, ke které je kromě zručnosti zapotřebí štětec, lepidlo a barevná drť na posypávání. Štětečkem se nanášejí barevné vzory nejen na baňky, ale i figurky. Mikuláš dostane červený plášť a autíčko žluté dveře. Kožešinový límec imituje barevná drť. Ta je velmi vděčným materiálem také pro kouličky. Lepidlem se vytvářejí ozdobné linie a plošky a pak se posypávají drtí. Ve spojení s lesklými malovanými motivy je výsledek velmi efektní. Vzory nejsou striktně předepsané, pokud zákazník (často firmy) neprojeví konkrétní přání. Většinou ale mohou malířky popustit uzdu své fantazii.

A budoucnost?

Ta nevypadá dvakrát vesele. Nad českými skleněnými ozdobami se tak trochu stahují mraky. Firmy se sice zatím drží, ale je to hlavně díky vývozu do zahraničí, kam odchází drtivá většina výrobků. K nám se naopak přivážejí levné ozdoby z Asie, takže situace z počátku minulého století se svým způsobem opakuje. Firma manželů Juklových je toho příkladem. Založili ji před deseti lety a úspěšně rozběhli výrobu, o kterou se kdysi pokoušel už dědeček paní Juklové. Vybral si ale špatnou dobu, sotva se mu začalo dařit, dílna byla zestátněna. Juklovi dnes živí třicet zaměstnanců, ale to je možné jen díky vývozu do USA a Německa. Na domácí trh přijde asi jen pět procent jejich výroby. Další pokles prodeje by v kraji, kde se vždycky těžce hledala práce, znamenal pro výrobnu a její zaměstnankyně vážnou hrozbu. To, co pro nás představuje poezii Vánoc, pro ně znamená jedinou reálnou šanci. Až tedy letos o Vánocích pár kouliček upustíte, nelitujte peněz a pořiďte si nové. Pomůžete udržet krásnou tradici výrobků, která nás proslavila ve světě.

***

Perly zcela nezmizely

Když si zajedete do obce Poniklá na Semilsku, uvidíte tu poslední velkou výrobnu ozdob z dutých skleněných perel u nás. Dílna přežila nápor japonské konkurence a funguje už víc jak sto let. Dnes vlastně jako unikát. I tady vyrábějí hlavně pro zámoří. Řada vzorů, které se z perel dají vytvořit, je udivující. Od tradičních až po moderní motivy. Staromilci si mezi nimi najdou tradiční hvězdičky, děti nadchnou nejrůznější vozítka, od kočárku po vláček.

Popisy k obrázkům

Složitější tvary, jako jsou například autíčka, se vyfukují do keramických forem

Mezi jednotlivými fázemi barevných úprav ozdoby schnou

Aby se mohlo sklo tvarově zpracovávat, musí se nejdříve rozehřát nad propambutanovým hořákem

Barevné vzory se nanášejí štětečkem, takže je každý kus vlastně originálem

Autor fotografií: foto: Kamil Varcoller

Skleněná pohádka Vánoc