Sekery

Využijeme je nejen při přípravě palivového dřeva, ale i při údržbě a úpravách zahrady. Jejich správný výběr zaručí, že nám práce půjde rychle a snadno od ruky.

Jednotlivé typy seker se liší možnostmi využití, čemuž odpovídá úhel a tvar ostří, hmotnost, délka topůrka, způsob jeho úchopu, tedy jedná-li se o sekery jednoruční, obouruční, pro praváky či leváky. Pro chalupářské účely postačí mít v kůlně zástupce základních typů nebo alespoň sekeru univerzální.

Univerzální sekery

Ostré sekery několika velikostí jsou vhodné pro různé tesařské a stavební práce, kácení stromků o menším průměru kmene, osekávání a krácení čerstvých větví, štípání menších špalků atd. Vyznačují se úzkou hlavou s ostřím ve zhruba 30° sklonu, hmotností od 1 do 2 kg a délkou topůrka od 45 do 70 cm.

Lesnické sekery

V základu je lze rozdělit na těžké a lehčí. U lehčích se váha pohybuje mezi 0,6 až 1,5 kg, délka topůrka od 60 do 80 cm. Ostré užší ostří v kombinaci s dlouhým topůrkem napomáhá větší razanci při kácení menších stromů, mýcení křovin či odvětvování.
Tvar a možnosti využití se dále odvíjejí od původu seker. Například skandinávská s okrouhlými lícemi je vhodná pro práci s čerstvým, smolnatým dřevem. Méně typická dvouosá sekera má svůj původ v Americe, jedna její strana se používá pro těžkou práci, kdy se počítá s rychlejším otupěním, zatímco druhá strana čepele s jemnou hranou ostří bývá určena pro lehčí práce.

Štípací sekery

Připravuje se jimi palivové dříví. Hmotnost mají okolo 1 kg a délku topůrka od 45 cm.
Dvouruční sekery, tzv. kalače s hlavou ve tvaru tupého klínu, o hmotnosti 3 až 5 kg a topůrkem o délce až 90 cm slouží k rozštípání sukovitého a hutného dřeva. Pro snadnější vytažení sevřené sekery ze špalku mívají zaoblený okraj klínu. Lze je použít namísto kladiva při zarážení klínů do velkých špalků.

Kempingové sekery

Nebývají těžší než 700 g, délka topůrka nepřesahuje 40 cm, dobře poslouží na zahradě i při pobytu ve volné přírodě. Dá se s nimi nasekat dříví na táborák, naštípat třísky, osekat drobné větve. Vejdou se do pouzdra, které se dá připevnit na opasek kalhot.

Materiály a jejich zpracování

Nejčastěji se na hlavu sekery používá vysoce kvalitní švédská ocel. Sekery nejkvalitnějších značek se kovají ručně, postupné kování zvyšuje hustotu oceli, a tím její odolnost zejména ve srovnání s těmi, které jsou kovány do zápustky.
Při metodě částečného kalení je zakalena jen část hlavy s ostřím, při broušení tak nedochází k narušení vlastností oceli.
Pro snížení tření a lehčí průnik dřevem bývají moderní typy ještě opatřeny teflonovou vrstvou.

Kompozit kontra dřevo

Na tradiční topůrko se používá tvrdé dřevo, obvykle buk, jasan, ořech či hickory. Nevýhodou je sesychání dřeva, kdy se po zmenšení objemu topůrko uvolňuje z oka. Dřevo je také více náchylné k prasknutí. Plusem je možnost úpravy topůrka nebo přímo výroba vlastního a samozřejmě snadná výměna zničeného.
Topůrko z kompozitu, zpravidla se jedná o polyamid vyztužený skelnými vlákny, je vysoce odolné mechanickému poškození, lehké, pevné a zároveň pružné, díky nízké hmotnosti umožňuje velký rozmach při sekání. Ergonomicky tvarovaná rukojeť neklouže, tlumí vibrace. Hlava je zapuštěna do topůrka, takže nemůže vypadnout. Při poškození je však výměna topůrka prakticky nemožná.

když se řekne

  • Kování volné – materiál tvářený údery na kovadlině může téct volně ve směru kolmém k působení síly.
  • Kování zápustkové – materiál je vtlačován údery nebo tlakem do dvoudílné formy, tzv. zápustky.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Archiv firem a Shutterstock

Sekery