U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

S barevným olistěním

Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Petr Pasečný, FOTO AUTOR a pph

Naši zahradu mohou zdobit stromy i keře, které mají jinou barvu než zelenou. Jejich listy jsou více či méně výrazné podle toho, jsou-li zbarveny úplně celé, nebo jen částečně (tzn. okraje, středy nebo jen různě skvrnité). Intenzita barev je dána také ročním obdobím. Na jaře od vyrašení až do léta jsou barvy živé, někdy až zářivé, koncem léta bývají už vybledlé.

Před výsadbou okrasných dřevin s barevným listem je však třeba dobře zvážit jejich použití v daném prostoru. Jsou vítaným oživením výsadeb, protože tvoří určitý kontrast k dřevinám zeleným; měl by to však být kontrast jemný a přiměřený. Důležité je uvědomit si konečné rozměry vysazovaných dřevin v dospělosti i jejich množství; podíl těch s barevným listem by neměl přesáhnout čtvrtinu, maximálně třetinu z celkového počtu vysázených dřevin nebo vysázené plochy.Pokud se skloubí na jedné zahradě množství různých barevných a tvarových kultivarů dřevin, nepůsobí skladba jako celek harmonicky, ale spíš přeplácaně. U chalup na vesnicích, v chatových osadách v blízkosti lesů a všude tam, kde převažují přirozené domácí porosty dřevin, bychom měli dominantní barevnolisté stromy používat jen řídce, s mírou. Určitě by neměly tvořit kostru výsadeb zeleně. Pokud je však budeme vysazovat jen v nízkém keřovém patru, nebudou v celkovém pohledu na zahradu působit rušivě, naopak budou vyvolávat příjemný neklid a vzrušení.Podle převažující barvy bychom mohli dřeviny s barevným olistěním rozdělit do tří skupin. Na červenolisté (odstíny od růžové přes červenou, fialovou až k téměř hnědé), žlutolisté (od žlutozelené přes citronově žlutou až po zlatožlutou), a šedozelené (odstíny modrozelené přes namodralé, šedé, stříbřité až po bělavě pestré).

Červenolisté dřeviny

Buk lesní (Fagus sylvatica) je domácí dřevina, která má několik barevných kultivarů. Pro zahrady může přicházet v úvahu zejména ‘Purpurea Pendula’. Jde o převisle rostoucí kultivar, jehož větve dosahují až na zem. Koruna je poměrně hustá, kompaktní, olistění temně fialově červené až načernalé. Dorůstá výšky kolem 4 – 5 m.

Bříza bělokorá (Betula pendula) má několik kultivarů odlišných od čistého druhu hlavně tvarem (sloupovité a převislé). ‘Purpurea’ má olistění tmavě hnědočervené, které se na podzim mění v bronzově zelené. Někdy (podle stanoviště) mají listy jen načervenalý nádech. Barva olistění tvoří s bílým kmenem velký kontrast. Roste stromovitě, avšak pomaleji než čistý druh, a dorůstá výšky 8 – 10 m. Vyžaduje slunečné polohy, kde se lépe vybarvuje. Roste v každé normální zahradní půdě. Je vhodná i do menších zahrad a předzahrádek.

* Javor dlanitolistý (Acer palmatum). Jde o známý, populární východoasijský javor, pěstovaný v Evropě v desítkách různolistých kultivarů. I tento čistý botanický druh, jinak během vegetace zelený, se na podzim zbarvuje zářivě červeně. Kultivar ‘Atropurpureum’ se vyznačuje hluboce laločnatými listy, temně červenými od jara až do podzimu. Je široce rozložitý a dorůstá výšky 4 – 5 m. ‘Ornatum’ (syn. ‘Dissectum Atropurpureum’) má krásný, široce deštníkovitý tvar a tmavočervené, jemně dělené listy (je “stříhanolistý”). Roste velmi pomalu; po několika letech v příznivých podmínkách může dosáhnout výšky 1,5 – 2 m. Tyto kultivary (a také ‘Bloodgood’, ‘Garnet’ a ‘Nomura’ ) vyžadují hlubší vlhčí propustné půdy s neutrální až mírně kyselou reakcí (do půdy přidáváme při výsadbě větší množství rašeliny, zvláštně tam, kde nejsou původní půdy, ale navážky).V mládí snášejí polostín, ale později vyžadují plné oslunění, kdy jsou také intenzivněji vybarvené. Rostou lépe na chráněných stanovištích, v závětří. Větrné polohy, zimní mrazivé větry a mrazové kotliny mohou tyto krásné dřeviny značně poškodit, ne-li úplně zlikvidovat. Jsou vhodné na okraje větších skalek, jako solitéry v atriích, trávnících, předzahrádkách i u jezírek. Při solitérní výsadbě vynikne jejich malebný tvar a celková textura.

* Myrobalán třešňový (Prunus cerasifera) má jako čistý druh význam pouze v ovocnářství jako podnož pro štěpování odrůd slivoní. V okrasném sadovnictví používáme hlavně barevné kultivary. ‘Atropurpurea’ (syn. ‘Nigr’ a ‘Pisardii’ ) je zbarven po celou dobu vegetace temně červenofialově. Na tomto tmavém pozadí kouzelně vynikají na jaře bohaté růžové květy. Má hustou, široce kulovitou korunu a dorůstá výšky 4 – 5 m. Roste dobře v každé normální zahradní půdě. Hodí se do menších zahrad a předzahrádek.

* Střemcha obecná (Prunus padus) je domácí dřevinou, která je nedílnou součástí lužních porostů a vyžaduje tedy podstatně vlhčí půdy. ‘Colorata’ má tmavě zelené listy s hnědočerveným nádechem a růžové květy v dlouhých řídkých hroznech. Dorůstá výšky 3 – 5 m a je vhodná pro menší zahrady ve vlhčích polohách (v nižších nadmořských výškách).

* Dřišťál ottavský (Berberis x ottawensis). Především se pěstuje jeho kultivar ‘Superba’, jenž se vyznačuje okrouhlými tmavočervenými listy, obloukovitě překloněnými větvemi a výškou až 2 m. Na jaře kvete bohatě drobnými žlutými kvítky. Stejně jako ostatní jmenované dřišťály je trnitý.

* Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) patří mezi nejcennější druhy opadavých dřišťálů. Je to hustý, široce rozložitý keř, na jaře bohatě kvetoucí drobnými žlutými kvítky. Má několik červenolistých kultivarů. ‘Atropurpurea Nana’ je zakrslý, dorůstající výšky jen asi 0,5 m. Má tmavé hnědočervené lesklé listy. Ostatní kultivary, rovněž s tmavě hnědočerveným až nafialovělým olistěním, jsou vyšší a dorůstají v průměru až 1,5 m. Jsou si vesměs podobné. ‘Atropurpurea’ dorůstá až 2 m, ‘Red Chief’ má úzké a delší listy, ‘Red Pillar’ roste sloupkovitě a ‘Rose Glow’ má navíc ještě růžové, šedě a bíle skvrnité listy.

* Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je domácí druh, rostoucí roztroušeně na teplých suchých mezích, stráních a světlinách. Má rovněž červenolistý kultivar ‘Atropurpurea’, který dorůstá 1,5 až

2 m výšky. Jeho květy jsou rovněž žluté a jsou uspořádány v převislých hroznech.

Jmenované dřišťály jsou na půdy nenáročné, dobře snášejí i sušší a vápenaté. Na slunečném stanovišti se lépe vybarvují. Používáme je jako solitéry v předzahrádkách a malých zahrádkách, ve velkých také v řídkých skupinách. Jsou vhodné i do vřesovišť, velkých skalek a na živé ploty.

* Líska velká (Cirylus maxima) má zajímavý kultivar ‘Purpurea’, který se vyznačuje tmavým červenofialovým až hnědým olistěním. Dorůstá výšky 3 – 5 m. Je nenáročný, roste dobře na slunci i v polostínu, v každé normální zahradní půdě. Vysazujeme jej buď solitérně nebo v řídkých skupinách. Ve velkých zahradách i jako podrost na okrajích stromových skupin.

* Ruj vlasatá (Cotinus coggyrgia) pochází z jižní Evropy, ale místy zasahuje až k nám. Je to pomalu rostoucí keř, vysoký 2 – 3 m, s okrouhlými “penízkovitými” listy. Drobné nenápadné kvítky jsou uspořádány v dlouhých chmýřitě vlasatých latách s načervenalým nádechem konce léta. Má dva červenolisté kultivary. ‘Royal Purple’ má hnědočervené olistění po celou vegetaci, ‘Rubrifolius’ je červeně olistěný jen zpočátku (pár týdnů po vyrašení listů). Ruj vyžaduje slunce, teplo a chráněné polohy. Na půdy je nenáročná, snáší dobře suché i vápenité. Vysazujeme ji především solitérně.

* Jabloň purpurová (Malus x purpurea) je jednou z nejrozšířenějších okrasných jabloní. Na jaře vyniká záplavou růžovočervených květů, jinak po celou vegetaci tmavozelenými načervenalými listy. Její celkově tmavý vzhled vynikne nejlépe před světlým pozadím. Dorůstá výšky 3 – 5 m a má široce rozložitou, ploše kulovitou korunu. Vyžaduje vlhkou živnější půdu, otevřenou polohu a dostatek slunce. Na zastíněných stanovištích málo kvete. Vysazujeme ji nejlépe solitérně. Podobně červenolisté jabloně s růžovými až červenými květy jsou Malus x adstringens ‘Crimson Brillant’ a ‘Hopa’, ‘Malus x moerlandsii’, ‘Profusion’ a další. Mají vesměs stejné nároky i použití jako předchozí.

* Vajgelie květnatá (Weigela florida) – jeden z kultivarů oblíbených bohatě kvetoucích vajgelií se vyznačuje temně zeleným a bronzově hnědým olistěním. Je to cv. ‘Purpurea’, rostoucí pomalu až do výšky 1 m, kvetoucí na jaře růžovými trubičkovitými květy. Vyžaduje slunné teplé chráněné stanoviště a dobrou živnou vlhčí půdu. Vysazujeme ji solitérně nebo v řídkých skupinách do předzahrádek, na okraje skalek nebo větších keřových skupin, trvalkových záhonů apod.

FOTO 1 – Acer palmatum ‘Atropurpurea’ na jaře po vyrašení

FOTO 2 – Tentýž stromek – na podzim barvami úplně září

FOTO 3 – Acer palmatum ‘Ornatum’

FOTO 4 – Prunus padus ‘Colorata’

FOTO 5 – Berberis thunbergii ‘Rose Glow’ v květu

FOTO 6 – Corylus maxima ‘Purpurea’

FOTO 7 – Malus x purpurea

S barevným olistěním