U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Renovace aneb ze starého jako nové

Kategorie: Zvláštní nabídka | Autor:

Když někdo řekne, že na půdě chalupy našel poklad, obvykle nemá na mysli zlato či drahé kamení, ale malovanou truhlu po babičce, mosazný svícen, nebo jinou stariožitnost. V moderním světě mají tyto předměty stále větší cenu. Nic však netrvá věčně, ani malovaná truhla. Jednoho dne musí být objevena, oprášena a renovována. Zkrátka – aby zase byla jako nová. Renovaci opravdu cenných kusů svěříme raději odborníkům. Méně náročné opravy však můžeme zvládnout i sami.

Dřevo si zaslouží péči

Většina starých předmětů na chalupě bývá ze dřeva. Dřevo je ušlechtilý materiál a právem si zaslouží největší péči. Pečovat musíme především preventivně, například správným umístěním nábytku, jeho pravidelným ošetřováním, případně vhodným uskladněním. Pro dřevo je nejlepší vlhkost 50-60 % a stálá teplota. Ve větším vlhku je napadáno plísněmi a dřevokaznými houbami, v suchu praská, zmenšuje objem a barva nebo intarzie odpadává. Při renovaci bychom měli respektovat původní styl a dodržet osvědčené postupy. Začínáme očištěním povrchu a odstraněním starého laku.

Odstranění laku

Když lak na dřevě pořád ještě “drží” a my chceme povrch jen opticky oživit, pak lak neodstraňujeme, ale jen zdrsníme solným louhem jemným tupováním). Špinavý, ale jinak docela zachovalý povrch dřevěného předmětu stačí jen omýt vodou se saponátem a lehce přebrousit. Více poškozený lak však musíme zcela odstranit. Výhodné je nejdříve zjistit jeho druh tím, že nějakou dobře ukrytou plochu jemně potřeme běžným rozpouštědlem. Akrylátové, vadou ředitelně laky se začnou rozpouštět poměrně rychle, syntetické laky odolávají déle. Základní způsob odstranění laku je broušení. Zpravidla postupujeme ve třech rocích: nejdříve použijeme hrubý brusný papír (zrnitost 80), pak střední (120) a nakonec jemný o zrnitosti 180. Brousit můžeme ručně, což je poměrně namáhavé, nebo rychleji a účinněji excentrickou, případně deltovou bruskou. Akrylátová barva se dobře brousí papírem namočeným ve vodě. Zbytky laku z těžko přístupných míst odstraníme kartáčovým nástavcem na vrtačku, ale musíme dát pozor na poškození dřeva. Proto nepožíváme ocelové nebo mosazné kartáče. Další způsob je opalování laku horkovzdušnou pistolí se speciálním nástavcem. Lak opalujeme tak dlouho, až se na něm začnou dělat bubliny. Pak jej odstraňujeme škrabkou, nejlépe trojhrannou. Když je lak opravdu odolný, použijeme frézování, které odstraní lak až do hloubky 0,3 mm. Fréza se ale vyplatí jen při větších renovacích. Mechanické odstranění laku u složitěji tvarovaných předmětů je obtížné a zde raději použijeme chemické odstraňovače nátěrů. Po uplynutí doporučené doby působení předmět omyjeme vodou a před dalším opracováním dobře vysušíme.

Drobné opravy

Po odstranění laku provedeme drobné či větší opravy. Obvykle jde o prasklé dřevo. Zcela prasklé části je lépe oddělit a znovu slepit. Nejdůležitější při lepení je spoje dobře očistit a použít správné lepidlo. Na lepení dřeva jsou vhodná především lepidla disperzní. Jsou levnější, mají bílou barvu a nemusí se nijak zvlášť připravovat. Naneseme je štětcem na obě plochy a necháme ztuhnout si 4 hodiny. Namáhat ale můžeme spoj až po 24 hodinách. Povrchovou prasklinu lze spravit tak, že do ní vlepíme dýhu a po zaschnutí seřízneme dlátem a přebrousíme. Na větší praskliny použijeme tzv. špánování. Trhlinu vyčistíme, ze stejného suchého dřeva vyřízneme třísku (špánu), natřeme ji lepidlem a zatlačíme nebo zatlučeme do praskliny. Po zaschnutí obrousíme dlátem, hoblíkem nebo skelným papírem. Vypadlé suky zaplníme tmelem, nebo suk vyvrtáme speciálním vrtákem a otvor zaplníme vlepením kulatiny nebo tyčoviny o stejném průměru (a případně ještě zatmelíme). Starý nábytek také bývá popálen. Popálená místa seškrábeme jemným dlátkem nebo žiletkou. Velmi poškozené staré truhly, koše a podobně musíme zevnitř ve všech koutech vyztužit hranolky o rozměru asi 20 x 20 mm. Častou vadou je poškozená dýha. Drobné poškození (vydutí) můžeme zažehlit mírně zahřátou žehličkou: vydutou dýhu přejíždíme přes kus čistého bílého papíru nebo plátna (ne s potiskem). Klih pod dýhou se aktivuje a vyboulenina se srovná. Pod větší vydutí vneseme lepidlo injekční stříkačkou, nebo se boule nožíkem tence rozřízne a lepidlo nanese dovnitř. Zcela chybějící dýhu musíme koupit a přilepit: dýha se lícní stranou nalepí na proužek papíru (lepidlem na papír), přilepí k podkladu a nechá zaschnout. Pak se papír zase odlepí. Větší kus přilepíme s přesahem a pak ostrým nožem odřízneme.

Penetrace a tmelení

Příliš poškozený povrch předmětu (například dřevokazným hmyzem) je třeba zpevnit penetrací klihovým roztokem, přírodní pryskyřicí nebo epoxidovým lakem. Hmotu nanášíme v silnější vrstvě. Příliš se nedoporučuje neodborně používat umělou pryskyřici – po vytvrzení často mění barvu a praská. Na větší výplně poškozených míst lze nověji použít tzv. plastické dřevo, ale hlavním způsobem zpevnění dřeva je tmelení. Tmely lze koupit hotové, ale můžeme si je vyrobit i sami: Olejový tmel získáme vmícháním plavené křídy do fermeže, syntetické tmely vmícháním plnidel (dřevěné piliny, malířské hlinky apod.) do syntetických laků a barev. Tyto tmely nevyžadují tak dobře odmaštěný povrch dřeva, nevýhodou je ale dlouhá doba schnutí (až jeden Chatař & chalupář). Disperzní tmely (latexové nebo akrylátové) tvrdnou rychleji (2-4 hodiny), ale vyžadují dokonale odmaštěný povrch. Lze je přibarvit práškovými barvami. Dvousložkové tmely připravíme tak, že vmícháme plnidlo do některého dvousložkového lepidla. Také mistři truhláři si tmely běžně vyrábějí sami – například přimícháním sádry do disperzního lepidla Herkules, nebo smícháním 6 dílů dřevěného prachu (nebo barevných pigmentů) se 4 díly plavené křídy, 4 díly vody a 1 dílem horkého klihu. Tmel naneseme špachtlí na tmelená místa a po vytvrzení dřevo zbrousíme (po “létech”).

Ochrana proti plísni

Nejen roubení, ale i dřevo v interiéru musíme chránit proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Lze tak učinit například zahříváním v troubě na teplotu 60-80 °C (ovšem jen předměty malé, suché a nebarevné), nebo ponořením do páry formaldehydu či čpavku (což je zase metoda poměrně zdraví nebezpečná). Na trhu je samozřejmě několik druhů speciálních a účinných přípravků, jež se aplikují nanesením na povrch (pronikají jen několik cm), nebo injekcí do hloubky. Jedinou opravdu účinnou metodou je však radiační komora: předměty se tam ozařují paprsky gama. Musí se do komory sice dovést nebo donést, ale zato tam mohou zůstat i v obalech (což je někdy dosti důležité). Hmyz je zničen a dávka záření je přitom tak malá, že k následnému ohrožení lidí v žádném případě nedojde.

Konečná úprava

Pro konečnou úpravu renovovaných dřevěných předmětů použijeme některý z mnoha moderních systémů barev a laků. Má-li mít například nábytek spíše přírodní povrch, použijeme bezbarvé transparentní lazury. Jsou to barvy s jemnějším pigmentem, řídké a proto pronikají hlouběji do dřeva. Dřevo chrání a zušlechťují aniž by zakrývaly jeho přirozenou krásu. Hustší lazury materiál chrání více, ale jsou méně průhledné. Dají se míchat a mohou tvořit barevné tóny. Jako pojivo se používají lněné oleje, plastové disperze, vosky nebo pryskyřice. Používají se také jako “nosič” látek proti hmyzu a plísním. Nanášejí se štětcem ve třech vrstvách. Přebytek barvy se setře asi po 15 minutách měkkým hadříkem. Pra zvýraznění struktury dřeva se používá moření. Mořidla rozmícháme s horkou vodou, ale aplikujeme za studena. Na rozdíl od lazur nasávají různá dřevní vlákna mořidlo různě intenzívně a tím se tvoří různé odstíny. Pokud chceme třeba jehličnaté dřevo namořit rovnoměrně, musíme je nejprve vydrhnutím ve vlažné vodě zbavit pryskyřice a po zaschnutí zbrousit. Mořidlo pak nanášíme po směru vláken, necháme krátce vsáknout a setřeme bílou čisticí vlnou nebo měkkými štětinami. Svislé plochy moříme odshora dolů. Namořené dřevo natřeme bezbarvým lakem (kromě mořidel voskových) Používáme pouze plastové objímky štětců, kov může způsobit změnu zbarvení mořidla. Když chceme dřevěný předmět upravit a chránit ekologickým způsobem, požijeme jako nátěrové hmoty oleje a vosky. Velmi účinný a stálý organický materiál je například včelí vosk. Odpuzuje vodu, odolává i některým kyselinám. Lze jej vyrobit nebo koupit. Restaurátoři nejprve aplikují šelakovou politura (dvě vrstvy), která uzavře póry dřeva. Po zaschnutí (půl dne) se dřevo přebrousí (skelný papír zrnitost 360-400 nebo brusná vata zrnitost 00-000). Včelí vosk, který koupíme v potřebách pro včelaře, nastrouháme a rozpustíme v poměru 1: 2 (vosk: rozpouštědlo) v ohřátém terpentýnu nebo technickém benzinu (ohříváme ve vodní lázni). Jeden litr směsi hustoty smetany pak stačí na nátěr menšího stropu! Vosk nanášíme štětcem nebo kartáčem a roztíráme do plochy (ne na jedno místo). Po zaschnutí (asi 1 hodina) nátěr opakujeme ještě dvakrát. Nakonec povrch vykartáčujeme a vyleštíme vlasovým nebo silonovým kartáčem. Jako přirozené lze označit i barvy na bázi ryze přírodních pryskyřic a olejů, kde rozpouštědlem jsou éterické oleje. Neobsahují sice žádnou syntetickou složku, ale někdy nepříjemně páchnou (například lněné oleje) a tak jsou ještě plněny bylinnými fermežemi, K dosažení zářivě lesklého povrchu dřeva požíváme leštění politurami. Starou polituru nejprve odstraníme (nejlépe stahovací čepelkou), pak naneseme pastu na vyplnění pórů a škrábanců. Plochu zbrousíme, štětcem naneseme polituru a vyleštíme lešticím uzlíčkem (měkký lněný hadřík naplněný bavlněnými vlákny).

Dobré rady:

Všechny systémy barev a laků mají porovnatelný stupeň dokonalosti a tak se rozhodujeme především podle účelu a konkrétních vlastností nátěrových hmot. Až poté podle zvučného jména výrobců. Opravu a obnovu zlacení a polychromie na dřevěném nábytku svěřte odborníkům. Zejména je nepřetírejte tzv. zlatou barvou z drogérie. Jde o práškový bronz v laku, který po několika dnech zezelená až zčerná.

Renovace aneb ze starého jako nové