U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jak (ne)obsazovat PODLAHU
Kategorie: Stavba | Autor: Vladimír Procházka
Moji známí vlastní asi 100 let starý domek, postavený na místě ještě staršího stavení. Rozhodli se část domku zrekonstruovat a přizpůsobit současným požadavkům. V budoucí jídelně s kuchyňským koutem – kdysi velké kuchyni – se rozhodli vyměnit starou dřevěnou smrkovou podlahu (prkna na sraz) za dubovou palubovou. Kvalitní materiál měli, a tak pozvali firmu na montáž.
Po odstranění starých prken a polštářů zůstal absolutně suchý a nezatuchlý škvárový zásyp s trochou cihlových úlomků. Podlaháři do něj začali ukládat nové borové trámky – polštáře podle “vágrysu” (nivelety naznačené 100 cm nad úrovní budoucí podlahy) v místech těch původních. A tady se to stalo! Truhláři neuměli osadit nové polštáře tak, že by je podhrabávali a dorovnávali tak dlouho, až by byly ve vodorovné a správné výšce. Trochu se jim při tom prášilo, a tak údajně lili kolem trámků z kýble vodu a velkou palicí trámky dotloukali do patřičné polohy. Mokrá škvára se prý lépe zhutní! Zděšení majitelé tomu nebyli schopni zabránit ani prosbami ani varováním, že se podlaha zkroutí a zbortí. Montáž palubek došla ten den až do poloviny místnosti. Pokračování slíbili za týden za dva. Do té doby prý všechno vyschne… Aby se v tom starém domku už nemuselo při dodělání druhé části podlahy tolik bušit, opatřili majitelé velký hever, kterým se prkna dotlačovala (místo zatloukání klínů s kramlemi) a postupně bylo každé od začátku do konce předvrtáno a dlouhými samořeznými vruty přišroubováno. V tom jediném řemeslníci poslechli – a dobře udělali. Po dvou týdnech byla podlaha dokončena. Výsledek byl parádní, spáry sotva viditelné – a to nebyla podlaha broušena. Broušení a nátěry se podařilo odsunout o tři měsíce. Nikdo netušil, co se za deset dnů stane. Desátý den se pozdě odpoledne ozvala tlumená rána – jako když něco praskne. V domnění, že něco někde spadlo, se šli domácí podívat po domě. Nic. Až někoho napadlo vejít do prázdné místnosti s novou podlahou. Její kraj (ten, kde se začalo s montáží) byl po celé délce vzdutý asi o 15 – 20 cm a drobné rány a praskání signalizovaly další přetrhávání vrutů. Po prvním úleku udělali to jediné: snažili se sehnat truhláře. Bylo třeba celou podlahu demontovat, nechat vše pořádně vyschnout a pak začít znovu. Truhláři přišli po týdnu a s úsměškem konstatovali, že rozevřené spáry jsou v pořádku, že každá palubková podlaha musí mít spáry (opakuji, že po montáži tam téměř žádné nebyly, max. 0,5 mm, jak je zřejmé z obrázku). Ke vzdutým prknům a přetrhaným vrutům neměli co říct. Podlahu začali vytrhávat v místech, kde započali s její montáží, místo od konce, kde by si prkna po vyšroubování vrutů lehce uvolňovali. Tím obě prkna zničili (1 m3 dubových palubek stojí 18-20 tis. Kč). S truhláři se majitelé domku rychle rozloučili a po poradě se rozhodli jednat sami. Původně se domnívali, že terén pod podlahou má izolaci ze dvou vrstev pískované lepenky a nátěrů horkým asfaltem (tak to bylo kdysi uvedeno stavitelem ve výkazu prací a materiálu). Pásy lepenky však byly položené jen u zdi. Po vystěhování všeho dřevěného materiálu a jeho uložení “na spánky” (s prokladem lišt, aby dřevo’mohlo dýchat) a zakrytí stříškou z prken ze staré podlahy byl všechen vlhký škvárový zásyp vyvezen. Důvod byl jasný. Na jeho povrchu už vyrůstal stříbři- tě bílý vláknitý povlak- bílá hniloba. Terén pod zásypem byl někde promočen až do 30 cm. Skoro jako po povodni! Co bylo dál? Po opatrném odkrytí a očištění starých pásů lepenky pod zdivem tyto pásy napenetrovali, tím oživili a zachovali jejich funkčnost. Terén srovnali asi 4 – 5 cm pod úroveň budoucí hydroizolace. Na ni uložili zavadlý “hubený” beton, který dobře zatřeli do povrchu. Zráním tato polosuchá zhutnělá betonová směs natáhla značnou část vody, nesmyslně nalité do terénu. Po vyzrání (asi za 3 – 4 týdny, kdy silně zesvětlil) se beton napenetroval a přes něj svařila IPA (lze také použít Sklobit, popřípadě svařit nějakou silnější fólii). Největší péči věnovali jejímu spojení s hydroizolací u zdiva. Pak podle součtu výšek trámků – polštářů, prken a doměření izolace k podlahové nule, tj. k vršku zbroušených palubek, rozhodli o konstrukci uložení polštářů. Řešení je vždy víc. Mohou se položit na betonové pasy s pruhy hydroizolace pod trámky (obr. 1A), nebo, bude-li dost výšky, vybetonovat armovanou desku (kari síť o průměru 6-8 mm, oka 10-15 cm, ti. desky 6 – 8 cm, beton 1:3- obr. 1B). Polštáře se položí na pružné pásy (pryž nebo plast) a přesně doklínkují. Lze je rovněž ukotvit do zdiva různými způsoby s podložením po celé délce proti prohnutí (hmoždinky, kotvy, plechy apod.). V supermarketech nebo stavebninách je nabídka velmi široká – od suchých maltovin přes izolace až po kotevní materiály, jen se (po důkladné poradě s odborníkem) rozhodnout. Poslední operací před montáží palubek je položení tepelné izolace mezi polštáře. Lze volit buď tvrzený polystyren či matrace z minerální plsti apod., zkrátka to, co nabídne trh v okolí, aby se neprodražovala doprava. Pro šroubovanou montáž silnějších palubek bych doporučil jakýkoli mechanický hever místo zatloukání kramlí a dotahování klínky. Následné broušení (až asi 1 – 1,5 mm) a pak lakování, napouštění, tmelení či přimořování po 2 – 3 týdnech, aby si podlaha “lehla”, je už jiná otázka. Hlavní zásadou je sucho. Mráz by neměl v zásadě vadit. Dřevo před montáží by se ale mělo alespoň týden aklimatizovat v místnosti, kde bude zpracováno, v níž se bude topit a větrat.
Obr. l
A – Řez uložení polštářů na pasech prostého betonu: 1 – ulehlá udusaná zemina (násyp), 2 – zavadlý hubený beton l :5, umístěný pod izolací po celé ploše místnosti, 3 – izolace, 4 – palubky, 5 – polštář (lepší než hranolek je dobře odkorněný polohraněný kmínek, 6 – pás prostého betonu (1 : 3) položený pod polštáři k jejich vyrovnání, 7 – celoplošná izolace proti zemní vlhkosti, 8 – tepelná izolace. B – Řez uložení polštářů na železobetonové desce: 1 – tepelná izolace, 2 – palubky, 3 – bukové (dubové) klíny k vyrovnání polštářů, 4 – polštář, 5 – pás pružného plastu (tlumí kročejový hluk), 6-železobetonová deska (ve vlhčím nebo méně únosném podkladu), 7 – hydroizolace podle vlhkosti v podkladu (v suchém prostředí může horní izolace odpadnout, tepelná se uloží až po dokonalém vyschnutí železob. desky), 8-podkladní hubený beton.
Obr. 2
A – Řez prkny palubové podlahy bez porušení. B – Řez prkny palubové podlahy lehce narušené slabou vlhkostí z podkladu. Prkna se kroutí do “korýtek”, začínají vrzat, ale šrouby ještě drží. C – Řez porušenou podlahou, vzdutou vlivem vlhkosti z podkladu, kde se šrouby buď vytrhávají z polštářů, nebo se trhají. Palubky se zvednou až do výše 70 cm a mohou rozlámat a převrátit i nábytek.
Vzdouvající se podlaha začala u zdí vyhazovat prkna
Vlhký škvárový zásyp se stopami bílé hniloby byl vyvezen
Přes betonovou vrstvu byla svařena izolace a napojena na lepenku po obvodu
Polštáře byly uloženy na beton armovaný kari síti
Před montáží palubek byly mezi trámky položeny dílce z tvrzeného polystyrenu
