U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Rekonstrukce poněkud nedobrovolná

Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová

Tkalci v okolí Lomnice nad Popelkou nebyli bohatí, přestože se jim pod rukama rodilo sukno k neroztrhání, takové, jaké potřeboval Napoleon na uniformy pro svou armádu. Žili v nevelkých chaloupkách, často „zakousnutých“ v kopcovitém terénu. Jednu z nich jsme navštívili.

Když dřevo původního roubení ztratilo „glanc“, kdosi pobil chalupu heraklitem a natřel na bílo. Takovou už ji poznal pan Rostislav, současný majitel. Možná by tu stála v nezměněné podobě dodnes, kdyby se v trámech pod štítovými okny nezalíbilo mravencům. „Objevili jsme je tam už kdysi s otcem, když jsme chtěli spravovat zjara podlahu. Myši v ní totiž nadělaly vždycky přes zimu nějakou neplechu. Namísto šedých kožíšků se však z přilehlého roubení vyrojily tisíce mravenců. Podařilo se nám to vyčistit, ale asi tam někde zůstali,“ vzpomíná chalupář. „Když jsme však před několika lety s bratrem kontrolovali trámoví, objevili jsme zase obrovské hnízdo mravenců.“

Tři trámy nestačí

V první fázi se rozhodli, že vymění jen zničené trámy v jižní štítové stěně. Pozvali z Lázní Bělohradu šéfa firmy Lami, kterou jim přátelé doporučili, vše prokonzultovali a shodli se na tom, že půjde jen o tři spodní. „Pak nám to nedalo a udělali jsme s bratrem sondy také v západní a východní stěně. Dřevo bylo za těch 170 let, co chalupa stojí, zvětralé všude, tak jsme s bělohradskými tesaři dojednali výměnu celého roubení,“ pokračuje majitel chalupy. Užívá ji se synem i bratrem a rukou nerozdílnou o ni také pečují.

   Z literatury zjistili, že jedlové dřevo je trvanlivější než běžně používané smrkové. Dokladem toho byly i vyložené trámy střešního přesahu roubenky. Když se před lety shazoval povalový strop, který byl celý zteřelý, tyto jedlové trámy prý byly netknuté. „Řemeslníkům to sice dalo trochu víc shánění a cena byla asi o 15 – 20 procent vyšší, ale podařilo se,“ navazuje nit vyprávění Jiří. „Trámy si připravili, naipregnovali a celé roubení sestavili u nich ve firmě. A tady všechno dřevo dokola vybourali a udělali betonový základový věnec. V té době stála chalupa jen na osmi klackách. Byl to hrozný pohled. Shodli jsme se s bráchou, že to člověka nutí taky střechu trochu přidržet, aby nespadla.“

   Ale dál už to prý šlo ráz na ráz. Za půl dne měli řemeslníci trámy vyskládané až nad okna. „A pak už jsme jen koukali, jak cvičí s hevery – šponovali střechu, která přece jen za ty roky sedla trochu dolů, aby tam horní trámy dostali. Byla to snad jejich druhá takhle vyspravovaná chalupa. Ale šlo jim to dobře,“ hodnotí Rostislav.

Dřevo si „řeklo“o obklad

Ještě než se spáry uzavřely mazaninou, natřeli muži z firmy Lami, kteří stejně jako Sekorův mravenec zvládnou práce všeho druhu, trámy Bochemitem. A chalupáři už se postarali o další. Ještě před bouráním totiž vyškrábali veškerou mazaninu ze spár a uschovali.

„Staří stavitelé dobře znali správný poměr surovin, tedy hlíny, řezanky a možná nějakých štětin. My jsme jenom směs, která už byla vyschlá, ředili silným roztokem Bochemitu a jako ‘armaturu’ přidávali řezanku ze slámových desek. Trámy v interiéru jsme utěsnili montážní pěnou. Počítali jsme totiž s obložením vnitřních stěn sádrokartonem, abychom zachovali původní bílé stěny.

   Jednou v pátek večer jsme sem přijeli se synem Honzou a když jsme viděli konstrukci, připravenou pro sádrokarton, vzali jsme šroubováky a do rána jsme ji sundali. Kov nám na tom dřevě připadal nepatřičně. Jiří se pak díky vaší informaci kontaktoval s architektem Doubnerem, který nám poradil, abychom vnitřní stěny osadili přírodními slámovými ekodeskami. Vyrábí je firma Ekodesky Stramit v Jedousově u Přelouče. Dají se dobře řezat, vrtat, dokonce se z nich, když se spojí tři, dají stavět i baráky. O tom jste ostatně nedávno také psali,“ dokazuje chalupář, že zná náš časopis.

   Nejdřív bylo třeba propočítat potřebu materiálu. Slámové panely mají konstantní šířku 1,20 metru, délku uřízne firma podle přání. Stačilo jen zatelefonovat rozměry a během tří dnů přivezli materiál. Na dřevěný rošt přišroubovali panely opět řemeslníci od pana Lami. Přesně vyřízli okenní otvory, spoje zabandážovali perlinkou a přetmelili. Pak povrch napenetrovali a natáhli omítku.

   Mezi panely a stěnou je díky tloušťce latěk roštu asi centimetr mezera. A dole jsou posazeny na soklíku, v němž nechali chalupáři vždy zhruba po metru a půl vyříznout průduchy. Díky tomu jsou stěny odvětrávány a dokonce i zatepleny. Když se zatopí v kuchyňském sporáčku, teplý vzduch proudí zdola nahoru za panely -a stěny jsou během několika hodin příjemně vlahé. Přestože se při přestavbě zrušila příčka mezi sednicí a kuchyňkou, tudíž se prostor zvětšil, spotřebuje se teď v zimě méně dřeva než dřív.

V podlaze je dřevomorka

Kdo jednou stráví klidné Vánoce na chalupě, už se mu ty městské, v tomto případě pražské, nelíbí. Také do čerstvě sroubeného stavení s novou podlahou z bytelných pěticentimetrových fošen to oba bratry táhlo. Od místního hajného si jako obvykle donesli krásný smrček, který tady tradičně vydrží až do jara, do „čarodějnic“. Jenže vstup do Nového roku 2004 byl neobvykle dramatický. Právě u roubení za stromkem totiž Jiří zničehonic objevil výkvět plísně. Když odkryli kus podlahy, zjistili, že polštáře i násyp pod nimi jsou prorostlé dřevomorkou.

   „Byli jsme z toho samozřejmě pěkně vyděšeni. Jak se tam mohla dostat? Nakonec jsme příčinu objevili. Pod podlahou totiž vedl odpad. A když dělal po obvodu chalupy věnec, podařilo se jej prorazit. Na Silvestra jsem vyrazil do Jilemnice, kde jsem koupil pořádného ´mafla’ a do 2. ledna, kdy jsme museli do práce, jsme celou podlahu vyřezali,“ vzpomíná pan Rostislav.

   Když sešel sníh, celý násyp pod podlahou vykopali až do 60 – 70 cm a betonový věnec po celém obvodu podezdili. Díky tomu, že byly trámy dobře ošetřeny Bochemitem, byly všechny zdravé. A z čeho je dnes poskládaná ta nešťastná podlaha? „Nejdřív jsme snížený terén pro jistotu zasypali Boronitem, který zamezuje eventuálnímu novému rozvoji houby, a vytvořili příčné betonové pasy. Na ně jsme přizdili cihelné sloupky, pak betonové překlady a po celé ploše položili cetrisové desky. Pak už přišly na řadu polštáře pro podlahu, mezi které jsme uložili 10 cm Orsilu. Podlaha je celá z modřínových prken.“

Průvan pod chalupou

Také podlaha v kuchyňce prošla rekonstrukcí. Chalupáři rovněž vykopali celý spodek a do nového štěrkového lože kladli na třikrát až ke stěně, přiléhající k zápraží, dvoustovky drenážní trubky. „Při tání jde totiž voda ze stráně pod chalupu. Proto jsme chtěli, aby se ten prostor co nejvíc odvětrával – a dřevomorka neměla šanci se znovu rozrůst. Drenážní trubky jsou protaženy ven a zaústěny do příčného cihlového kanálku, který jsme vytvořili už při pokládce pískovcových desek na verandě. Má výstupy na obou stranách,“ ukazuje chalupář. „Nebylo snadné se do něj napojit, je tam málo místa. Ale podařilo se.“

   Jestli si myslíte, že si teď v roubence vydechli a složili ruce v klín, anebo že vyrážejí na výlety po Českém ráji, nemáte pravdu. Při naší návštěvě se pan Rostislav se synem připravovali, že budou kopat vodovodní přípojku, aby se sem mohla přivést pitná voda. A pak přijde na řadu renovace štítu a zřejmě celého podkroví. Ať mají kam jezdit i vnoučata.

Popisy k obrázkům

A takhle vypadala – obložená heraklitem – ještě počátkem tohoto tisíciletí; vzhledem k nedostatku místa ve stráni je kůlna, používaná i jako dílna, přisazena na její štítové straně

Dnešní vzhled chalupy s roubením ošetřeným lazurou Xyladekor v odstínu teak

Při vsouvání posledního trámu roubení pod mírně sedlou střešní konstrukci se „zapotily“ i hevery

Řemeslníci si přesně obkreslili velikost původních okenních otvorů – a dodrželi jejich velikost

Když tesaři odkryli roubení západní stěny, bylo jasné, že nestačí vyměnit jen tři trámy…

O prázdninách roku 2001 už se namísto sádrokartonu připojovaly na laťkovou konstrukci slámové panely

Když byly zaplněny a natřeny i spáry, přišlo na řadu zápraží; v cihlovém kanálku je v něm uloženo potrubí, jímž se odvětrává

Prostor uzavřely desky z broušeného pískovce z firmy Kámen v Ostroměři

Při rekonstrukci stavby u vstupu se podařilo porušit přívod vody ze studny; a zhruba po dvou letech se pod podlahou objevila dřevomorka

Houba už je zcela zlikvidována a na příčných betonových pasech vyrostly cihelné sloupky

Nad pěknými okny pod střešním přesahem lze vidět barevně odlišené původní jedlové trámy

Přes cihelné komínky se položily betonové překlady a pak cetrisové desky, na něž přijdou teprve polštáře, Orsil a nová podlaha

Při rekonstrukci vzala za své příčka mezi kuchyňkou a sednicí; prostor se příjemně propojil i pokud jde o vytápění, které obstará jen nevelký kuchyňský sporák

Jedno vyústění má tento odvodňovací i větrací kanálek u vstupu do chalupy…

… a druhý je v zídce na konci zápraží

Průduchy najdete i v podezdívce západní části stavení, zrcadlově k těm pod zápražím

V lištách lemujících novou dřevěnou podlahu jsou vyříznuty nenápadné podélné otvory, které zajišťují cirkulaci vzduchu u vnitřní roubené stěny

Autor fotografií: FOTO MARTN MAŠÍN A ARCHIV MAJITELŮ

Rekonstrukce poněkud nedobrovolná