Pod bílým krovem
Manželé Šturmovi toužili po chalupě, v níž by si mohli odpočinout po práci a užívat volného času s vnoučky. Hledali hlavně v okolí Klatov, protože paní Ivana pochází z tohoto kraje.
S to sedmdesát let staré stavení se jim na první pohled zalíbilo a rozhodli se je koupit, přestože viditelně potřebo valo gruntovní rekonstrukci. Zejména je okouzlila stodola, navazující vzadu na chlévy. „Asi před pěti lety jsme totiž byli na dovolené v Toskánsku. Několik nocí jsme spali ve starém domě, kde jsme měli nad hlavou otevřený krov. Říkali jsme si tenkrát, že to působí velmi příjem ně. No a pohled do krovu stodoly nám ten dojem přivolal…,“ vzpomíná pan Karel.
Když rekonstruovat, tak pořádně
Přes zmíněné asociace a chuť dopřát si komfort moderního bydlení, chtěli noví majitelé pokud možno ctít charakter stavby, jejíž otisk se obje vuje už v katastru z Rakouska Uherska. „Chtěli jsme přední roubenou část se světnicí, kuchyňkou a předsíní jen opravit a nechat beze změn a nově obydlet bývalé chlévy, podkroví nad nimi a stodo lu,“ upřesňuje náš průvodce.
I když měli Šturmovi poměrně jasnou představu, jak by měla chalupa vypadat, uvítali, když jejich dcera přivedla své dva přátele, architekty Štěpána Valoucha a Jiřího Opočenského. Na nich pak bylo nalézt vhodnou míru zásahu, jenž by nepo rušil charakter chalupy. Od vzletných skic a plánů však pojďme do reality.
Trámy na štítové stěně pobili kdysi bývalí majite lé heraklitem a eternitovými šablonami. Chtěli je zřejmě ochránit, ale podařil se jim opak. „Dřevo bylo pod tou vrstvou sežrané od dřevokazných brouků, snad tesaříků. Z boků bylo roubení pod hliněnou omítkou celkem v pořádku, ovšem spod ní trámy byly zality betonem. Když jsme odbou rali toto zápraží, zjistili jsme, že jsou také shnilé. “
Pak následovala náročná akce, při níž se roube ná část chalupy pomocí velikých heverů zved la vzhůru a podepřela kůly. Zasažené trámy bylo třeba vyměnit a svázat na rybinu, aby se celá stěna propojila. Staré i nové dřevo pak sjednotila vápe nohliněná omítka, která tuto část stavby dobře zateplila.
Stodola, která měla s výjimkou tlustších nosných zdí jen třiceticentimetrové stěny, je zvenku izolována tlustou vrstvou kvalitní izolační vaty a oblo žena prkny natřenými Soudalem, směsí odstínů ořech a palisandr.
Metrové stěny chlévů ve střední části tepelnou izolaci nepotřebovaly. Byly však léta ve styku s močovinou, což architekti vyřešili provětráva nými předstěnami, které v síni a sociálním zaří zení pod omítkou vůbec nepostřehnete.
Chalupa téměř nízkoenergetická
Manželé Šturmovi se v pohledu na architek turu i na vybavení interiérů většinou shodují. „V Praze jsme si za mlada postavili téměř své pomocí dům. Už tam jsme nasbírali zkušenosti a vyladili si názory. I když musím přiznat, že se přece jen časem mění. Nikdy jsem si třeba nemys lel, že se mi budou líbit kovové schody se zábra dlím z oceli,“ ukazuje pan majitel na konstruk ci spojující přízemí s podestou. „Původně jsme si také mysleli, že krov stodoly necháme v pří rodním tónu. Z bílé jsme měli obavu, ale působí velmi dobře. Je tu víc světla a prostor je celistvý. Vývojem prošel i názor na to, zda kamna u stěny nebo v prostoru. Nechali jsme se přesvědčit – a jsme rádi,“ pochvaluje si Karel.
Mladí kreativní architekti zkrátka padli do noty majitelům, kteří chtěli přeměnit starou hospodářskou budovu v objekt splňující současné nároky na bydlení. A tak jsou pod krytinou na celé sedm advacet metrů dlouhé střeše polyuretanové desky Izotec, zcela eliminující tepelné mosty. „Chalupa dosahuje téměř parametrů nízkoenergetické stav by,“ chválí si majitel. „Mohli jsme tenkrát získat i příspěvek z fondu Zelená úsporám, ale nežáda li jsme o něj. Firmy, které rekonstrukci dělaly, v té době ještě neměly certifikaci a fakt, že jsme si mohli spolupracovníky vybrat v okolí, byl pro nás cenněj ší,“ vysvětluje chalupář.
Tři barvy stačí
Z obrázků jistě vnímáte, že interiér chalupy je zařízen velmi účelně. „Shodli jsme se s manžel kou na tom, že ve stodole a podkroví chceme spíše strohý interiér a omezený počet barev,“ potvrzu je náš dojem pan Šturm. Celému prostoru vévo dí bílá na stěnách, vazbě krovu i zařízení kuchyně. Druhým tónem je dřevo na podlahách a posezení s velikým dubovým stolem. K těm dvěma logicky patří černá, tedy kovové schodiště a rámy velikých francouzských oken, krbová kamna a pohovky u krbu a na podestě. „Souhlasíte?“ – obracím se na pana majitele.
„Skoro. Okna totiž nejsou kovová. Nakonec jsme se rozhodli pro dřevěná eurookna s nátěrem kov jenom imitujícím. Jsou lehčí a z hlediska termínu dodání byla dostupnější. Výrobce měl sice nejdříve problém s požadovaným rozměrem, ale pře svědčili jsme ho.“
S výzdobou prostoru, jako je tato omládlá stodola, se musí opatrně. Proto si Šturmovi dávali na čas. A barev v tom bílobílém prostoru nepřibude ani v budoucnu. Ale když se tu prohánějí vnuci majitelů, prý je tady barev až až. „Jsme moc rádi, že se potomstvu na chalupě líbí. Pro všechny je v ní dost místa a není moc o co zakopávat. Akorát si kluci dali – při jejich rychlosti – občas do hlavy o schody, ale to jenom ze začátku.“
Všichni si taky užívají zahradu, která má asi tisíc metrů čtverečních. Sloveso „užívají“ skuteč ně odpovídá realitě. Jsou tady jen stromy a keře, o které není třeba moc pečovat. K jabloním, třeš ni, ořešáku, staré hrušni a několika starým švest kám přibyly rybíz a maliny, aby bylo co obírat. A když je potřeba v týdnu něco udělat nebo cha lupu ohlídat, mohou se Šturmovi spolehnout na sousedy. Díky tomu jsou jejich návraty pod bílý krov ještě radostnější.