U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
“Pasivní” domy vycházejí z tradice
Kategorie: Stavba | Autor: rb
Naši venkovští předkové neměli na rozhazování. Aby teplo neutíkalo z chalup, vsazovali do dřevěných a později i zděných stěn domů okénka co nejmenší a na zimu tuto ochranu na vnitřním líci špalety zdvojovali. Na půdě bývala už od sklizně tlustá vrstva sena nebo slámy, takže stropem neutíkalo prakticky žádné teplo. A žilo a topilo se jen v jedné místnosti, na což snadno stačilo dřevo z okolí.
Dnešní požadavky a standardy bydlení, ať už jde o stavby pro trvalé bydlení nebo o ty rekreační, jsou poněkud jiné. Přesto lze jinými cestami a modernějšími technologiemi dosáhnout minimálně stejné nenáročnosti a nezávislosti konstrukcí na energetických zdrojích. Důvodem, proč bychom se o to i my v srdci Evropy měli snažit, nejsou samozřejmě jen úspory nákladů na topení. Technologie pasivních domů vytváří předpoklad k tomu, abychom se vymanili ze závislosti na uhlí, ropě a zemním plynu – a přispěli tak i ke snížení koncentrace skleníkových plynů v ovzduší.
Výhody soběstačnosti
Skutečně pasivní dům, tedy stavba, jejíž izolace je na takové úrovni, že nepotřebuje žádný aktivní způsob vytápění, může zřejmě vzniknout pouze novou výstavbou. Ve starším domě s jeho konstrukcí obsahující kovové prvky a s tepelnými mosty lze zabezpečit příjemné klima jen částečně. Například tím, že odváděný vzduch předává pomocí dohřívacího registru své teplo vzduchu čerstvému (přiváděnému automatickým větracím zařízením). Zkušenosti z výstavby pasivních domů tedy jistě mohou být přínosné i pro naše čtenáře
– vždyť každé opatření, jež zvyšuje soběstačnost, je zajímavé. Zejména pokud se rozhodnou pro výstavbu nového objektu.
Jistě bude účelné, když zavzpomínáme na staré izolační postupy a pokusíme se s využitím současných znalostí a možností nekulhat za moudrostí předků. Každá budova má také nemalé plochy, na které dopadá sluneční záření. Stojí zato promyslet, zda by nebylo možné alespoň na nepohledovou část střechy nebo i fasády umístit solární kolektor. Investice by se za několik let jistě vrátila.
“Stavět samostatná energetická zařízení v krajině může být na pováženou. Nevyužít ale ploch již beztak zastavěných, tím, že se jim přidá další funkce, je prostě plýtvání,” říká RNDr. Jan Hollan v předmluvě k publikaci Pasivní dům (vydala Veronica, ZO ČSOP Brno, www.veronica.cz), z níž jsme také čerpali.
Zkušenosti aktivních
Podle zkušeností našich nejbližších sousedů v Rakousku, kde v uplynulých deseti letech probíhal projekt CEPHEUS (Cost Efficient Passive Houses as European Standards), jsou pro stavbu pasivního domu v principu vhodné všechny běžné typy konstrukce obvodových stěn. Může jít o stavby masivního typu s tepelně izolační vrstvou zhruba 25 cm (minerální vata, expandovaný polystyren, konopí atd.), o stavby obložené dřevem s izolační vrstvou min. 30 cm), domy vytvořené ztraceným bedněním (pěnový polystyren a beton), popřípadě o konstrukci využívající slaměných balíků.
Pasivní dům by měl obklopit vzduchotěsný plášť, spoje mezi stavebními dílci musí být velmi pečlivě utěsněny. Tak se zabrání nejen vzniku průvanu, ale sníží se i nebezpečí poškození stavby vnikáním vlhkosti do konstrukce (tato zásada platí i pro všechny konvenční budovy, ale v praxi se na ni příliš nedbá). V závislosti na typu stavby se používají různé způsoby utěsnění. U masivních staveb je to především vrstva omítky, u lehkých dřevěných staveb jsou spolu deskové materiály slepeny nebo opatřeny parozábranami.
Zvláštní pozornost je samozřejmě třeba věnovat zabudování oken, kde nesmí docházet k netěsnostem (identifikují se při tzv. tlakovém testu n50). Používají se speciální tepelně izolační trojskla plněná argonem nebo kryptonem, opatřená hliníkovými distančními rámečky. Byly pro ně vyvinuty také obzvlášť dobře tepelně izolované rámy, v nichž je trojsklo hlouběji zanořeno. Pro pasivní domy je výhodné, když jsou největší okna nezastíněná a orientovaná na jih.
Větrání je v pasivních domech nejen energetickou záležitostí (ohřívání čerstvého vzduchu tím odcházejícím), ale i hygienickou nutností. Indikátorem kvality vzduchu ve vnitřních prostorách je obsah CO2. Pro omezení jeho obsahu na hygienicky přípustné minimum je zapotřebí objemový tok vzduchu 20 až 30 m3 na osobu za hodinu. To lze spolehlivě zajistit jen při použití mechanických ventilačních zařízení.
Pokud jde o topení, spotřebuje se v pasivním domě díky rekuperaci vzduchu desetkrát méně tepla, než činí průměr v současných budovách. K udržení teploty postačí malé topné těleso, které může být umístěno kdekoli v bytě. Anebo jednoduchý krb.
Jak se můžete přesvědčit na obrázcích, ve výstavbě pasivních domů jsou aktivní naši německy mluvící sousedé (nejen Rakušané), kde je počítají na tisíce, ale i tuzemští stavitelé. Pokud si obstaráte výše zmiňovanou publikaci sdružení Veronica, získáte nejen přehled o zahraničních a českých realizacích pasivních domů, ale i kontakty na architekty, kteří se tímto problémem zabývají. Další informace poskytne Liga ekologických alternativ Praha (www.lea.ecn.cz).
***
Jak lze dosáhnout vysloveně nízké spotřeby tepla v pasivním domě?
Nepostradatelné a prvořadé:
* Dobrá tepelná izolace, kompaktnost stavby a absence tepelných mostů (tepelná prostupnost U musí být nižší než 0,15 W (m2.K), čehož se dosáhne tloušťkou izolace 25 – 40 cm).
* Speciální okna i okenní rámy (okna včetně rámů nesmějí mít vyšší prostupnost U
než 0,80 W (m2.K). Prostupnost solárního tepla by měla dosahovat alespoň 50 %).
* Vzduchotěsnost budovy (průnik vzduchu netěsnostmi musí být nižší než 0,6 objemu budovy za hod. – prozkoušeno podle tlakového testu n50).
* Vysoce účinná rekuperace tepla z odcházejícího vzduchu (teplotní účinnost rekuperace musí být vyšší než 80 %).
Důležité, ale druhořadé
* Pasivní předehřívání čerstvého vzduchu (vzduch je do domu přiváděn přes zemní kolektor tepla, který i v chladných zimních dnech ohřeje teplotu na minimálních 5 °C).
* Orientace na jih a nezastínění budovy (pasivní využití solární energie je pro takový dům důležité).
* Ohřev vody obnovitelnými zdroji energie (pomocí solárních kolektorů nebo tepelných čerpadel, popř. dřeva a biomasy; pračky a myčky nádobí by měly mít přívod teplé vody, aby se v nich nemusela ohřívat elektricky).
* Úsporné domácí elektrospotřebiče (lednička, sporák, lampy atd. s vysoce účinnými systémy).
1 Dům ve slaměném kožichu a s deštníkem z pevné fólie má 140 m2 užitné plochy a přišel zhruba na 1,5 mil. Stojí na Mladoboleslavsku a architekt Petr Suske za něj získal Grand Prix obce architektů 2003
2 Na okraji Brna najdete tento pěkný dům, levně vytápěný slunečními kolektory, nízkotepelným podlahovým topením a teplem ze vzduchu, přihřívaným zemním kolektorem
3 Jedna z pasivních staveb izolovaných dřevem, jakých vyrostlo v Horních Rakousích v rámci projektu CEPHELUS hodně
Porovnání měrné spotřeby energie jednotlivých typů staveb (v pasivním domě je 10x nižší než činí průměr ostatních)
