Prodlužte si sezónu: Vše, co potřebujete vědět o sklenících, pařeništích a záhonech

Vyvýšené záhony se vyrábějí v nejrůznějších tvarech a rozměrech. Foto: WoodblocX

Tři typy drobných zahradních staveb mají společný jmenovatel a tím je efektivní pěstování rostlin. Svými funkcemi se přitom výborně doplňují.

Chcete-li se zásobit vlastní zeleninou a ovocem, využijete v sezoně postupně pařeniště, skleník i vyvýšený záhon. První dvě jmenované stavby poslouží také při předpěstování či množení letniček a hrnkových rostlin. Můžete v nich zazimovat choulostivější rostliny anebo do nich založit vyryté kapusty, které tu vydrží čerstvé až do jara. Rozměrnější skleníky mohou plnit funkci zimní zahrady nebo besídky, neboť vyjdou výrazně levněji. Srovnatelné užitné vlastnosti a životnost záleží na kvalitě produktu.

Pařeniště

Hlavním účelem pařeniště je předpěstování sadby. Tomu odpovídá i nízká konstrukce, protože se nepočítá s tím, že by v něm rostliny zůstaly až do dospělosti. Oproti skleníku je tak méně náročné na prostor i na investice. Stěny jsou obvykle vysoké mezi 40 až 50 cm, pultovou nebo sedlovou střechu tvoří výklopná okna, která by měla směřovat na jih nebo v ose západ–východ.

Dnes se nejčastěji setkáte s modely s ocelovou či hliníkovou konstrukcí a polykarbonátovými výplněmi. Jejich předností je lehkost a snadná přemístitelnost. Nemusí být tudíž umístěny napevno, ale lze jimi zakrýt záhon s výsevem, a když jsou sazenice dostatečně velké a nehrozí mrazíky, pouze pařeniště odstranit. Tím odpadne zdlouhavé a pro rostlinky rizikové přesazování. Větší stabilitu a odolnost před větrem mají pařeniště se stěnami ze dřeva, betonu či cihel. Zděné často přiléhají k tradičnímu skleníku, kdy jejich zadní část je současně podezdívkou skleníku. Nevýhodou pařenišť je obtížná obsluha, k rostlinám je nutné se hluboce předklánět nebo sedět ve dřepu.

Stabilní konstrukce skleníku Praktik 750 sestává z profilů z žárově pozinkovaného plechu. Foto: Hornbach

Skleníky pro užitek i okrasu

Nejčastějším materiálem pro konstrukci skleníků je ocel, která však potřebuje pravidelnou péči v podobě nátěru, jinak zrezne. Trvanlivější je žárově pozinkovaný plech a povětrnostními podmínkami je takřka nezničitelný hliník. Vzhledem k jeho měkkosti je na výplň používán komůrkový polykarbonát. Oba materiály limituje jejich lehkost, takto konstruované skleníky se nehodí na místa s výskytem silných větrů ani do horských oblastí, kde by nevydržely nápor sněhové nadílky.

Bezúdržbovostí a dobrými izolačními vlastnostmi, ale nižší pevností se vyznačují skleníky z plastu. Tradičním materiálem je dřevo, pokud je mu věnována potřebná údržba, vydrží velmi dlouho a skleníky z něj mohou být šperkem zahrady. Tyto typy jsou výhradně osazovány tvrzeným rozptylovým sklem o tloušťce nejméně 4 mm. Spíše výjimečně jsou dnes k vidění stavby s cihelnou podezdívkou, typické pro anglický styl.

V případě, že je skleník přistavěn k obytné budově, má prosklené pouze tři stěny a střechu. Kromě úspory místa na pozemku je dalším plusem předávání tepla skrz stěnu budovy do skleníku anebo opačně za slunečných dní ze skleníku do interiéru domu. Klasický skleník potřebuje betonové základy. Konstrukce polykarbonátového skleníku se nejčastěji osazuje na kovový rám ukotvený v zemi. U skleníků, kde se nepočítá s vytvořením záhonů přímo v zemi, bývá podlaha zpevněná, nejčastěji se jedná o litý beton.

Dřevěná konstrukce s bílým nátěrem je typická pro skleníky v anglickém stylu. Foto: Pelargonium for Europe

Potřebné vybavení

Žádný, byť sebemenší skleník se neobejde bez větrání, jinak by hrozilo přehřátí rostlin a vznik plísní kvůli vysoké vzdušné vlhkosti. K tomu slouží okna ve střeše, u větších skleníků bývají i ve stěnách. Ruční obsluhu nahradí jednoduché zařízení, automatický otvírač, který pracuje na principu tepelné roztažnosti oleje či parafínu uvnitř pístu.

Při zvýšené teplotě píst posouvá rameno otvírače nahoru a ten zvedá okno, s poklesem teploty píst sjíždí dolů a okno se zavírá. Za slunečných letních dní pomůže snížit teplotu stínění v podobě rolet. Pro pěstování okrasných rostlin a sazenic zvětší užitnou plochu police, pohodlí při péči o ně zajistí přesazovací stoly.

Skleníky s dostatečnou výškou se můžou proměnit na letní jídelnu nebo zimní zahradu. Foto: Bonami

Vyvýšené záhony

Mluví pro ně samá pozitiva. Nejenže vypadají úhledně, můžete je použít i na minimálním prostoru včetně terasy a balkonu anebo tam, kde je půda ve špatném stavu. Také je-li na zahradě vysoká spodní voda, což způsobuje podmáčení kořenového systému rostlin, nebo hrozí zaplavení záhonů při zvýšení hladiny blízkého vodního toku. Ani krtci se do uzavřeného prostoru nedostanou, a má-li záhon hladké venkovní stěny, uchrání výsadbu i před hraboši.

Rovněž ergonomie hraje důležitou roli, péče o rostliny se obejde bez bolestí zad a kloubů, zahradničení se na nich mohou věnovat i lidé se zhoršenou pohyblivostí či stabilitou a vozíčkáři. Rostliny ve vyvýšených záhonech lépe prosperují, protože je v nich menší přítomnost plevelů, lépe je odváděna voda, na jaře se v nich půda rychleji zahřeje, což dává sazenicím větší šanci na uchycení. Kratší je díky tomu dozrávání plodů.

Záhony mohou být buď pevné se základnou na zemi, či opatřené nohami. Výhodné jsou variabilní stavebnice, kdy si určujete potřebnou výšku či tvar přidáváním jednotlivých dílů. Vyrábějí se ze dřeva, plastu, kovu a betonu. Snadno se jimi vypořádáte se svažitostí pozemku. Osazením průhledných krytů získáte pařeniště.

Pařeniště Rojaplast je vyrobené z borovicového dřeva, výplně z polykarbonátu jsou opatřeny UV ochranou. Foto: Hornbach

Text: Zuzana Ottová, foto: WoodblocX, Hornbach, Bonami, Pelargonium for Europe

Prodlužte si sezónu: Vše, co potřebujete vědět o sklenících, pařeništích a záhonech