Palubní kamera jako malý pomocník

Ať už jde o policii, nebo pojišťovnu, palubní kamera zkracuje cestu k pravdě, foto: Otvirak

Autokamera se stává podobně samozřejmou výbavou, jako je navigace, parkovací senzory nebo dětská autosedačka. Je vaším svědkem na silnici i hlídačem při parkování.

Pro vás jako řidiče je to v první řadě jistota: pokud se něco stane, máte v ruce nezpochybnitelný důkaz. Kamera zaznamenává dění během jízdy, a když dojde k nehodě, dokáže ukázat přesný průběh události. Místo dohadů, kdo měl přednost a kdo nedal blinkr, je tady jasný obrazový záznam.

Proč mít palubní kameru?

Představte si situaci: Jedete po okresní silnici, protijedoucí auto se bez varování vychýlí ze svého pruhu a dojde ke střetu. Viník tvrdí, že jste mu vjeli do cesty, a svědci chybí. Bez kamery jde o tvrzení proti tvrzení, s kamerou je ale situace jasná.

Autokamera však není užitečná jen při nehodách. Chrání vás i před podvodníky, kteří se snaží vyvolat nehodu s cílem získat odškodnění z pojištění. Díky záznamu podobné pokusy snadno vyvrátíte. Někteří řidiči se přiznávají, že vědomí, že je jejich jízda natáčena, je vede k větší opatrnosti a ohleduplnosti – kamera tak funguje i jako psychologická brzda.

Velkou službu udělá i při parkování. Necháte vůz někde na parkovišti nebo před obchodem a po návratu najdete poškozený nárazník. Viník už je dávno pryč, ale kamera, která se aktivovala při otřesu, zaznamenala registrační značku i podobu auta, které vám škodu způsobilo. To je důkaz, který bez techniky jednoduše nezískáte.

A pak je tu ještě jeden rozměr, který ocení každý, kdo má rád cestování. Kamera dokáže zachytit krásné pasáže z cest – třeba jízdu horským průsmykem, západ slunce u moře nebo kuriózní situace, které byste jinak jen těžko popisovali přátelům.

Jak funguje důkazní materiál

V Česku je používání autokamer zcela legální a jejich záznam může sloužit jako důkazní materiál při nehodě nebo například pro pojišťovnu. Pojišťovny dokonce oceňují, když klient přiloží záznam k hlášení nehody – celý proces se díky tomu urychlí a výrazně zjednoduší. Na základě legislativy o ochraně osobních údajů je ale při zveřejnění záznamu (typicky na internetu) nutné rozmazat obličeje cizích osob a registrační značky vozů. Kamera také nesmí překážet řidičovi ve výhledu z auta. Prakticky stejná pravidla platí také v Polsku, na Slovensku, v Chorvatsku, Slovinsku nebo v Itálii.

Cesty do Rakouska

Úplně jiná je ale situace v sousedním Rakousku. Autokamery zde sice nejsou zakázané, ale jejich používání je kvůli ochraně osobních údajů velmi přísně regulováno:

Je zakázáno nepřetržité nahrávání, protože dlouhodobé sledování veřejného prostoru je považováno za porušení zákona o ochraně soukromí.

Záznamy lze využívat pouze pro osobní účely. Lze tedy zaznamenávat například okolní krajinu, ale nesmí jít o systematické sledování nebo sběr důkazů.

Zveřejnění záznamu bez souhlasu všech zúčastněných osob je nelegální – bez ohledu na to, zdali jsou rozmazány obličeje a registrační značky.

Policie může záznam přijmout jako důkaz pouze při splnění přísných kritérií – například když je na záznamu jen krátký úsek před nehodou a lze prokázat, že byl spuštěn automaticky, například čidlem nárazu.

Za porušení pravidel používání palubních kamer v Rakousku může policie udělit pokutu až 10 tisíc eur. Proto je při jízdě do této sousední země asi nejlepší kameru zcela odstranit nebo z ní alespoň vyjmout paměťovou kartu.

Foto: Nextbase

Pravidla v jiných státech

V Německu jsou palubní kamery povolené, jen nesmí pořizovat nepřetržitý záznam. Například pro kamery Nextbase je záznam ve smyčce a automatické odstraňování starších záznamů standardem, takže je jejich používání na německých silnicích zcela legální.

Ve Švýcarsku je pořizování záznamu autokamerou legální jen v případě nehody. V Belgii lze záznamy používat jako důkazní materiál, ale jejich zveřejnění je nelegální. V Maďarsku jsou povoleny jen záznamy v nízkém rozlišení, uchovávat se mohou nejvýše pět dní a nesmí být zveřejněny. Ve Španělsku je používání autokamer legální, ale případné zveřejnění záznamu je velmi přísně regulováno. V Řecku mohou palubní kamery sloužit jen pro osobní účely – zveřejnění záznamu nebo jeho předání pojišťovně je nelegální. A například ve Francii vyžaduje zveřejnění záznamu souhlas všech zúčastněných osob.

Nepřísnější regulaci palubních kamer má Portugalsko – autokamery jsou zde zcela zakázané a nesmí se ani převážet v autě. Šalamounsky vyřešili regulaci palubních kamer v Lucembursku – je sice legální je vlastnit, ale nesmí se používat.

Text: Vanda Jesenská, foto: Otvirak, Nextbase

Palubní kamera jako malý pomocník