Netřesky ze Zelené ještěrky

Neutěšený polorozpadlý dvůr přebudovali Dagmar s Jaromírem na krásnou zahradu, která kvete od jara do mrazů. V malé vesničce Podbradec vytvořili místo, které jim závidí každá návštěva. A že se u nich dveře, respektive vrata, netrhnou.

Vnitřní prostor statku, který v minulosti sloužil hospodářství, je dnes cosi mezi půvabným dvorem a nádhernou zahradou, která vábí ptactvo, hmyz i zvířectvo ze širokého okolí. Je to místo, kde je i člověku dobře. Dagmar Petrlíková pochází z Loun, Jaromír Végner z Prahy.
„Potkali jsme se na Šumavě a skončili jsme tady,“ směje se naše hostitelka a vypráví o osudu, který je před deseti lety přivedl do polorozbořeného statku. „Když jsme sem přišli, čekalo tu staré stavení, které se zahradou nemělo nic společného. Byla tu absolutní džungle, dvoumetrové kopřivy, bezinky, hnojiště a žumpa plná mrvy,“ ukazuje Dagmar Petrlíková na rozkvetlá místa, kde před lety převládaly plevel a mech.

Citlivá přestavba

Do prostředí při přestavbě zasahovali velmi citlivě. Kámen ze zbouraných zdí využili jako základ pro suché zídky, které se ukázaly být skvělé pro skalničky, pýchu naší hostitelky. „Suché zídky jsou báječné. Běžně jste je mohli vídat na polích, dnes tam chybí. A je to škoda, protože jsou vhodné pro zvířata i hmyz, navíc je to v krajině hezké. V Anglii je dokonce institut pro suché zídky a kdo chce být členem, musí složit zkoušku, zda ji umí postavit,“ vypráví zasvěceně.

Z pískovcových desek, jimiž byly vydlážděny chlévy, vytvořili dvě do prostoru přirozeně zapadající schodiště, která působí, jako by tu byla odjakživa. „Velkou pochvalou pro nás byl komentář našeho kamaráda, který nám říkal: Je to krásné, určitě ale ty schody nerušte, nechte je tady! Myslel si, že zde zůstaly po předchozím majiteli. Schodiště je vytvořené, ale vypadá jako původní,“ těší se Dagmar a dál povídá: „Žil zde starý pán, který zemřel přímo v domě. Však jsme tu pak měli jeho ducha Rachotílka, jak jsme ho pojmenovali. Cítili jsme, že nás kontroluje, jestli neděláme neplechu. Vnímali ho i návštěvníci. Já jsem říkala, že až zjistí, že jsme dobří, tak odejde. Odešel,“ vypráví historku, které můžete věřit a nemusíte.

Netřesky jsou Dagmařina velká láska. Dokázala by o nich hovořit dlouhé hodiny

Samá kouzla

Ovšem nevysvětlitelnými či kouzelnými jevy se to na jejich pozemku jen hemží. „První květina si nás našla sama. Když jsme dvorek vyčistili, přilétlo nám sem semínko rozrazilu rozprostřeného. Dnes nám tady přirozeně krásně kvete,“ pochvaluje si Dagmar.
Od té doby se jejich květena rozrostla na 300 druhů, které na záhonech poskládali tak, aby se vhodně doplňovaly, hezky vypadaly a vykvétaly opravdu celoročně. Najdeme zde mnoho starých českých odrůd, například krásně růžovou třemdavu, na kterou můžete narazit v lesích či na loukách. „Je zajímavá tím, že hoří. Obsahuje plyn, který skutečně může vzplanout. Je hodně aromatická a nedoporučuje si ji dávat do bytu, protože z ní bolí hlava. Intenzivní kontakt s ní může mít i negativní účinky na naše zdraví,“ radí Jaromír.
Naopak majitelé si rádi natrhají kvítka nádherně žluté pnoucí růže, která nad schodištěm tvoří jakousi slavobránu. Nakvétá jim i třikrát do roka, a tak se při teplém podzimu mohou růžičkami kochat až do konce října. Nechybí ani klasická venkovská chrpa, kterou majitelka má ze své rodné zahrady. „Přivezla jsem si také zvonečky, srdcovky, z lesa jsme si přinesli trávu a vypadá úžasně.“
To už se kolem romantického přístřešku, který měl sloužit jako místo pro posezení u grilu, ale bohužel z důvodu velkého množství komárů a vlhkosti dnes funguje jako pracovní plocha pro přesazování rostlin, dostáváme do horní části se sbírkou sukulentů. Dagmar zde vybudovala skutečnou sukulentní školku. Rostlinky tady pěstované jezdí obdivovat sběratelé z celé republiky.

Tohle býval dvůr plný kamenů, kopřiv a mrvy. Nikdo nevěřil, že zde vznikne taková oáza

Netřesk, kam se podíváš

Nejvíce naší hostitelce učarovaly netřesky. I nám přechází zrak, co netřesk, to jiný kultivar. Na tři desítky jich sama vyšlechtila a nechala si je zaregistrovat. „Jsou mezinárodně uznané,“ podotýká a seznamuje nás s tím, jak pracuje. „Cíleně si vyberu konkrétní sadby netřesků, které se mi líbí, a spráším je. Buď štětečkem, nebo je zasadím k sobě a včeličky se už o všechno postarají. Po výsevu pak vyselektuji nejzajímavější verze a následně vymyslím jméno,“ říká a prozrazuje, že její netřesky jsou doslova ďábelské. „Když jsem vypiplala první netřesk, kamarádka konstatovala: to jsou úplní démoni. Tak jsem pátrala, jak se démon řekne ve všech možných jazycích. Moje netřesky nesou démonická jména.“
Ovšem jejich vlastnosti jsou spíše andělské. „Mají mnoho účinků blahodárných pro naše zdraví. Já si někdy utrhnu ze skalničky lístek netřesku a chroupu ho. Má silnější účinky než aloe, je antiseptický, a například když mě bolely zuby, netřesk mi je vyléčil. Nedám na ně dopustit. Někdo z těchto rostlin pálí netřeskovici, já je používám na kuří oka, bradavičky nebo popáleniny.“

Tři desítky netřesků majitelka sama vyšlechtila a nechala si je zaregistrovat

Dalším velkým tématem Dagmar Petrlíkové jsou rozchodníky, kterým věnovala celou vědeckou práci. „Po několika letech se v nich konečně dokážu orientovat. Je to náročná disciplína, protože mají asi 350 podobných druhů. My máme dva vlastní kultivary,“ ukazuje.
Zkrátka skalničkám se zde daří. Horší je to se zeleninou. Tu se ani nesnaží na kamenném podloží pěstovat. „Pěstování čehokoliv je náročné, protože když chcete zasadit kytku, potřebujete krumpáč. Okamžitě narazíte na kámen. Kopnete a jste na skále. Ale plánujeme vyvýšený záhon pro levanduli,“ ukazuje a těší se na svou další oblíbenou bylinku.

Bývalé hospodářské stavení působí čistě a přívětivě

Voda, to je věda

K zalévání používají vlastní studnu, která na dvoře působí téměř jako šperk, tak je obestavěna dekoracemi. Když jsme u té vody, dostáváme se k profesi majitele. Jaromír je totiž meteorolog a jak říká, dlouholetá praxe mu velmi pomáhá při práci. „Součástí meteorologie je klimatologie, kdy sledujete vývoj počasí v delším časovém úseku. Podle toho už předem vím, jak se budou chovat rostliny, kdy začnou produkovat poupata, jaký bude průběh kvetení atd. Mohu se na to předem připravit. Je tady krásná obloha, stále máme hlavy v oblacích. Podívám se nahoru a vím, jak se bude dařit kytičkám,“ podotýká nadšeně.

V různých koutech zahrady majitelé tvoří květinová zákoutí

Zatímco Dagmar je specialistkou přes sukulenty, pán domu se zaměřuje na bylinky. Najdeme zde yzop, oregano, šalvěj, ale hlavně mnoho druhů česneku, které rád využívá v kuchyni.
Zručný majitel dokázal na zahradu přivábit hmyz i ptactvo. Nacházíme několik ptačích budek, pro včely samotářky pak z dřívek, rákosu, bylinek a šnečích ulit vyrobil hmyzí hotel. „Jsou báječné, zalézají do navrtaných dřívek, nakladou vajíčka a jsou z nich nejlepší opylovači. Jsme za ně rádi,“ tvrdí s tím, že u nich létá i největší včela u nás, drvodělka fialová, ale i nejmenší nicotenka. Chalupu si oblíbili netopýři, vlaštovky i slavíci, kteří majitele rádi budí svým zpěvem, tu a tam se ozve i nějaký ten sýček či sova. Po skalkách pak mrštně běhají ještěrky, které daly jméno jejich zahradnictví – Zelená ještěrka.
Jak se partneři shodují, nejhezčí jsou zde večery, kdy posedí na zápraží a kochají se. To je pro ně největší odměna. Tentokrát jsme s majiteli poseděli i my, a tak se ještě na závěr vracíme k netřeskům, kdy Dagmar vypráví jednu z pověstí: „Nevěsty si dávaly netřesk nade dveře. Které vykvetl, ta měla šťastné manželství.“ A na zdejší zahradě kvete netřesků hned několik. „Však je nám spolu moc hezky. Jen tu svatbu jsme ještě nestihli,“ usmívají se naši hostitelé.

Text: Michala Jendruchová
Foto: Martina Lžičařová

Netřesky ze Zelené ještěrky