U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

NENÍ SKALKA JAKO SKALKA

Kategorie: Zahrada | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ

Trvalky, jimž vzhledem k lokalitám původu říkáme skalničky, patří mezi chataři a chalupáři k nejoblíbenějším.

Dynamicky členěný přirozený prostor je pro tvorbu klasické skalky nejlepší. Můžeme jej samozřejmě ještě upravit nebo rozdělit, umístit v něm – inspirováni přírodou – kameny a v jejich ochranné „náruči“ pak něžná kvítka.

Kouzla na čisté rovině

Ani pěstitel, jehož zahrádka je na rovině, se však nemusí radosti ze skalniček vzdát. Nabízí se typ skalky, který si vzal příklad v přirozeném skalním výchozu, stoupajícím často také přímo vzhůru z rovinatého terénu. Podkladem těch přírodních bývá skála – my si útroby skalního výchozu musíme něčím vyplnit.

   Nejjednodušší je využít různých zbytků ze stavby, s nimiž si možná my nebo sousedi nevíme rady. A tak podle předem promyšlené kompozice vršíme do určeného prostoru cihly, beton, kámen a další sutiny. Než dáme našemu minivýchozu konečný tvar z kamenů, musíme základ „obalit“ nějakýmmateriálem, který bude pod kořeny udržovat vlhkost.

   František Lesák z Čáslavi, na jehož zahrádce za domkem jsme se byli podívat, použil plynosilikátové tvárnice, které dobře jímají vodu. Na radu dalšího zkušeného skalničkáře Karla Veselého, který má zahradu v Kutné Hoře, postavil dokonce v centru svého skalního výchozu betonovou opěrnou zeď, okolo níž zmíněný materiál vršil.

Nejvhodnější kámen

Při dokončení povrchu našeho umělého skalního výchozu se asi nebudeme jako při tvorbě klasické skalky rozhlížet po oblých velikých žulových valounech. Zvolíme spíše vápence, dolomity nebo travertiny, které nás v reálu inspirují nejbizarnějšími seskupeními. Lze použít i měkčí vrstevnaté pískovce, které se snadno rozpadají a nabízejí tak dobré prostředí pro uchycení rostlin. Velmi vděčným a krásným materiálem jsou také slídnaté svory a břidlice, které můžeme terasovitě tvarovat.

   Nejvhodnější jsou kameny opracované přírodou, pokud možno získané v blízkém okolí naší zahrady. Výhodu mají zahrádkáři v kamenitých krajích, kteří mají materiál za humny. Pro ty z kamenem chudších krajů se skalní výchoz může prodražit. Příležitosti se totiž chopili zahradnické firmy a metrákový kámen, který pak samozřejmě rozporcujeme, může dnes stát šest sedm set. Ale výsledek stojí za to, nemyslíte? *

***

PAMATUJME…

* Pro skalní výchoz se nehodí kameny, které se už příliš rozpadají, ani ty zcela „čerstvé “z lomu.

* Ve skalce se pěkně vyjímají také dřeviny – ale jen jejich zakrslé formy. Přerostlé by nešly přesadit bez destrukce celého okolí.

* Plevel odstraňujeme ze skalky jen velmi opatrně, protože některé skalničky mělce koření.

* Při vysazování rostlin nezapomeňte na to, že některé se značně rozrůstají na úkor sousedů.

O autorovi| TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ

Popisy k obrázkům

Mezi oblíbence pana Lesáka patří písečnice, spárová skalnička, jíž se daří na koruně skalky

Spárová skalka, v níž se vrství ploché kameny vzhůru a prosypávají substrátem, je vlastně také skalním výchozem

Konfigurace skalky poskytuje dobré prostředí pro různé typy skalniček

Mydlice miluje sušší polohy s dostatkem vápna

Do spár je třeba doplnit substrát (listovka, rašelina, písek a trochu drnovky či jílu) a štěrk stejného druhu jako kameny

Autor fotografií: FOTO: MARTIN MAŠÍN A AUTORKA

NENÍ SKALKA JAKO SKALKA