Na dohled od hradu Branč

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme, rss-feed, Zahrada, Zahradní realizace

Pro inspiraci jsme se tentokrát vydali na Slovensko. Oblast v pomyslném trojúhelníku mezi městy Senica, Myjava a Brezová pod Bradlom patří k oblíbeným chalupářským lokalitám.

Jedete-li na chalupu Mičkových přes moravské Horňácko, máte nejprve na dohled Bílé Karpaty, které se po přejezdu hranice změní na Biele. A vzápětí se promění i krajina. Nejprve okolní lesy trochu ustoupí a pak jich zase začne přibývat. Vrcholy Myjavské pahorkatiny se začnou zvedat vzhůru, a i když nejde o žádné velehory, daly by při výstupu určitě zabrat.
Projedete Vrbovce, kde se nedávno natáčel i populární slovenský „chalupářský“ seriál Prázdniny, pak následuje krátká ochutnávka lesů chráněné krajinné oblasti Biele Karpaty a v městečku Sobotiště je potřeba správně odbočit na Podbranč.

Fasáda, krytina, kámen, dřevo a tráva. Vše je sladěno v jednoduché tradiční harmonii

Dědictví po předcích

Obec nese jméno podle hradu Branč, jehož malebné ruiny tvoří jednu z dominant oblasti Myjavy. Na návštěvu hradu, který v časech své slávy patřil Lucemburkům i Matyáši Korvínovi, si však pro tentokrát necháme zajít chuť. V Podbranči je totiž nutné trefit do části obce s poetickým názvem Švrčkov Jarok. A když máte pocit, že cesta už dál opravdu nevede, zahlédnete chalupu jako malovanou, hezky usazenou v zatravněném dvoře.
„Chalupa je dědictvím po předcích, pocházela odtud moje babička. A to, co vidíte, je výsledkem zhruba pětadvaceti let, během nichž stavení postupně opravujeme,“ vypráví Pavol Mička, zatímco se i s jeho ženou Stanislavou usazujeme u stolu s výhledem na krásně udržovanou zahrádku.
„Původně to měla být jen chalupa na víkendy, ale i tak bylo potřeba postupně vyměnit okna, zavést elektřinu a vodu, vybudovat nové podlahy místo hliněných. Jenže nakonec to dopadlo tak, že tu od jara do podzimu bydlíme natrvalo a dojíždíme odsud i do práce. Kdybych to tehdy věděl, udělat bych některé věci jinak, vybudoval bych třeba obytné podkroví.“
Stanislava ovšem připomíná, že mezitím vyrostly jejich děti a na chalupu příliš nejezdí, takže pro potřeby dvou lidí poskytuje dům dostačující komfort. „Děti sem jezdily, dokud musely, ale až dosáhly věku, kdy je bylo možné nechat doma, tak raději zůstávaly doma. Teď už jsou dospělé,“ krčí s úsměvem rameny Stanislava.
„Měl bych různé nápady, jak chalupu dodělat, ale vlastně to už moc nemá smysl. Původně to tady na trvalé bydlení skutečně zařízené nebylo, ale postupně jsme zjistili, že nám to vlastně stačí. Trávíme tady volný čas od jara do podzimu. Pak se chalupa zazimuje, vypustíme vodu a zimu prožíváme doma v Myjavě,“ říká Pavol.
„V zimě je tady poměrně smutno, není tu příliš co dělat. A když bychom sem chtěli přece jen jet, je potřeba topit alespoň tři dny, než se chalupa vytopí,“ doplňuje paní Mičková.

Hlavní prostor pro venkovní odpočinek se ovšem nachází pod pergolou v blízkosti krbu

Střecha za dva dny

Každého milovníka citlivě rekonstruované tradiční venkovské architektury zaujme na chalupě Mičkových především pěkně provedený obloukový portál kolem vstupních dveří.
„Portál je původní, je postavený z extra tvarovaných hliněných cihel,“ připomíná Pavol Mička. „Z kotovic je ostatně celý dům a původně byl zvenčí neomítnutý, stejně jako sousední stodoly. Tedy kromě portálu. Úplně první omítku jsme tedy dávali na dům až my.“
Mičkovi ovšem nedávali na dům jen novou fasádu s malbou, která je v tradiční krajové kombinaci bílých ploch a modrého obrovnání. Dobrý dojem dotváří i pečlivě dlážděný pískovcový chodník kolem domu a novotou zářící střecha z tradičních pálených tašek.
„Všechno jsme si tady dělali sami, jen se střechou pomáhali kamarádi a tesař. Přijelo deset lidí, všichni se sem vešli a střecha byla za dva dny hotová,“ vzpomíná Pavol a neváhá se pochlubit ani tím, že si udělal na chalupě i všechny kamenické práce. A nebylo jich málo, kromě chodníku dokládá šikovnost majitele i mohutný zahradní krb tak trochu v anglickém stylu i další drobné kamenné detaily kolem domu.

Srdcem chalupy je prostorná obytná místnost s pecí a pohodlným posezením u krbových kamen

Aby bylo co dělat

Značnou část půvabu chalupy ovšem tvoří udržovaná a v době naší návštěvy bohatě kvetoucí zahrada. Nevelký a poměrně svažitý pozemek je pečlivě využitý, záhony osázené květinami se harmonicky doplňují s dostatkem zatravněné plochy. Roste tady toho hodně, ale zároveň máte stále pocit, že se v zahradě můžete volně pohybovat.
Za vším je vidět spousta promyšlené práce, ale současně si zahrada udržuje určitou míru „divokosti“, k níž přispívají i mohutné staré stromy okolo a převažující procento tradiční venkovské květeny.
„Nejraději pracuji s květinami, miluji jarní sázení, ale když už pak všechno roste, často si říkám, co teď? Snažím se vysazovat původní druhy květin. Nikdy předem úplně nevím, čemu se tady bude dařit a čemu ne, někdy to vyjde a jindy ne. Je to metoda pokus omyl,“ popisuje Stanislava Mičková.
„Zahrada nebyla nijak naplánovaná, nepostupovali jsme podle projektu, nic jsme si předem nekreslili. Prostě vznikala podle toho, jaké nové rostliny a květiny jsme tady sázeli a zkoušeli,“ dodává Stanislava.
A Pavol pragmaticky doplňuje, že zahradu budují prostě proto, aby bylo co dělat, když už jsou hotové rekonstrukční práce. „Těší nás, jak se zahrada rozvíjí, ale bohužel nám čtyři roky po sobě nevyrostly švestky. Buď pomrzly, protože kvůli příliš rychlému oteplení vykvetly moc brzo, nebo je zlikvidovali škůdci.“

Všude kolem jsou patrné stopy Pavlovy šikovnosti, kamenné prvky nevyjímaje. Plnokvěté muškáty schodům sluší

Pod trámovým stropem

Zvláště v teplém pozdně jarním odpoledni po dešti je v zahradě krásně, ale přece jen pojďme nahlédnout i dovnitř chalupy. Kvůli tradičním malým oknům a tmavému dřevěnému stropu je tam poměrně temno a příjemný chládek.
Skrze dveře s dekorativním portálem se vstupuje do chodby, naproti vchodu je malá kuchyně, vejít odsud můžete i do koupelny. Srdcem domu je ovšem poměrně rozlehlá obytná místnost, jejíž atmosféru dotváří vedle stropu a světlých fošen poctivé dřevěné podlahy i pec.
„Původně byla kamna i v sousedním malém pokoji a vedle pece byla kachlová kamna se sporákem, na kterém se vařilo. Na půdě jsem našel ještě pár kachlů,“ vzpomíná Pavol.
Interiér je zařízen tak trochu v selském a v chalupářském stylu, běžné kousky staršího nábytku tu dobře souzní s krásnou historizující komodou a skříní. Oba kusy nábytku majitel chalupy sám restauroval a je na to patřičně pyšný. Vše doplňují pečlivě vybrané kousky keramiky i detaily v podobě zarámovaných starých fotografií i dobových venkovských lustrů.
Za okny vyšlo slunce a zalévá rozkvetlou zahradu, ale člověk si snadno představí, jak dobře může být uvnitř chalupy i ve dnech, kdy je venku nevlídno a v kamnech praskají hořící polena.

Text a foto: Richard Guryča

Na dohled od hradu Branč

Na dohled od hradu Branč