Mlýnice v Žabovřeskách

Manželé Štandovi si v roce 2007 koupili v jihočeských Žabovřeskách budovu staré mlýnice. Nevadilo jim, že jde o ryze technickou stavbu, protože se zamilovali do místa a přírody v okolí. Plánovali si, že vybudují relaxační zahradu a z domu meditační centrum. Obojí se jim podařilo.

Dnes už se mlýnice leskne sluneční barvou nové vápenné omítky. Okna jsou zvýrazněna bíle malovanými šambránami s vínovými, ručně kreslenými volutami. „Trochu jsem si pozměnil klasické barokní voluty a ztvárnil jsem je v lehce ladovském stylu,“ usmívá se Rudolf Štanda.

Stavení z boku ozvláštňuje nápis „Žabovřeský mlýn“ a stylizovaná rožmberská pětilistá růže. Štítovou stranu domu zdobí bíle obkroužený ovál s kopií roudnické madony v modrém rouchu na zlatém pozadí. „Madonka odkazuje ke klasické nice se soškou svatého, častým prvkem ve štítech jihočeských barokních stavení,“ říká naše hostitelka Mirka, která malbu vytvořenou na zakázku od známého krumlovského umělce dostala k narozeninám.

V souladu s přírodou

„Naší touhou bylo žít v domě s historií, s patinou času a na místě, které by bylo co nejpřirozeněji zakomponováno do přírody,“ říkají manželé. „A budova staré mlýnice na břehu rybníka Dehtáře, obklopená zahradou se staletými lípami a duby, s malebně zvlněným okolím a s romantickými proláklinami po někdejších rybníčcích byla ideální.“ Štandovi věděli, že v domě bude málo světla, protože jako technická budova měl jen málo a malých oken, a také si uvědomovali, že rybníky jsou prázdné a zahrada zarostlá.

„Místo nás tak okouzlilo, že jsem se smířil s tím, že se budu muset pustit do finančně i časově velmi náročné přestavby zpustlého domu se zašlým náhonem a zaniklým vodním hospodářstvím,“ vzpomíná majitel. Rekonstrukci se věnoval téměř denně, takže hotovo bylo za pouhé dva roky.

Mlýnice se změnila na útulný a umělecky pojatý příbytek s přízemím a se dvěma patry, kde hraje prim ekologicky opracované dřevo v podobě nevšedního nábytku a zařízení z vlastní produkce a fantazie majitele.

Aby obložení, technické prvky a nábytek nepůsobily fádně, pan Štanda při jejich výrobě používal několik barevně i strukturstyl ně odlišných druhů dřeva: smrk, borovici, modřín, ale i starý dub. Kompozici tu a tam zpestřuje i našedlé dřevo z vyhozených kostelních lavic, které majitel zachránil ze skládky.

Kouzla s dispozicemi

„V první fázi rekonstrukce jsme shodili staré krovy a vystěhovali mohutné mlýnské stroje,“ vypravuje náš hostitel. Se stavbou mu celý jeden rok pomáhal bratr, později už pan Rudolf stavěl, obkládal a vyráběl nábytek sám.

„V mlýnici byla jen šalanda pro mlynáře a samozřejmě tu nebylo ani žádné příslušenství. Proměnit budovu v obytné prostory tedy znamenalo kouzlit se změnami dispozic.

„Rekonstrukce u nás začala shora,“ vzpomíná majitel. „Nejdříve jsme udělali schody do patra a pak jsme začali budovu vyklízet. „Zbytečně vysokou místnost mlýnice jsme snížili vestavbou nižšího stropu, nad nímž vzniklo mezipatro (nebo také první patro) se dvěma místnostmi.

V původním patře jsme dům dozdili z třiceti na šedesát centimetrů, stěny zateplili šestnácticentimetrovou vrstvou ovčí vlny a stěny obložili smrkovým dřevem. Pak jsme dobudovali příčky a podhledy. Na schodiště jsme použili modřín, tu a tam se uplatnilo i borové dřevo.“

Dvě patra štěstí

Dnes je v přízemí domu rozlehlá společenská místnost s kuchyní. Je určena pro schůzky s přáteli i tematická setkání, která Štandovi pořádají. Ke stolu se vejde minimálně patnáct lidí a je tu i malý domeček krytý plachtou, kam se rády uchylují děti. Pohodovou místnost doplňuje klavír a houpací křeslo. V mezipatře jsou dva pokoje, které lze i pronajímat, což také majitelé donedávna činili, aby získali finance na další fázi rekonstrukce mlýna.

Původní patro patří majitelům domu. Je upraveno jako velká plocha s minimálními předěly – v šikminách jsou umístěny dvě malé ložnice pána a paní domu a také příslušenství. Celému prostoru, v němž je začleněn i prostorný kuchyňský kout s originálními truhlářskými prvky, dominuje barevně upravené okno na způsob mozaiky. Místnosti sice tato úprava ubírá denní světlo, ale jeho zastření bylo podmínkou původních majitelů, kteří nemovitost prodávali. Z okna je totiž vyhlídka na budovu mlýna, kterou dosud obývají.

Nábytek šitý na míru

Podstatnou roli při rekonstrukci hrála skutečnost, že Rudolf má tak zvaně zlaté ruce: umí si poradit s pracemi zednickými (přestože je původně vyučený v oboru elektro), postupně si vybavil dílnu a přeškolil se na truhláře s velkou imaginací. Nábytek, jímž vybavil celou budovu, je jednotlivým místnostem šitý na míru.

Okouzluje i netradičně řešeným povrchem – to se týká zejména dveří, které jsou v každé místnosti zkonstruovány a zdobeny jinak. Jsou dekorovány řezbami připomínajícími jednou tajné písmo, jindy zase čínskou kaligrafii.

Oblé zdi, okrová výmalba

Oba manželé vyznávají život v souladu s přírodou a okolím. Dřevo je ošetřeno pouze olejem a včelím voskem, na izolaci zdí byla použita jen ovčí vlna.

„Výhodou je, že mlýnice byla vystavěna fortelně. Je celá podsklepená a spodní části jsou sice ze smíšeného zdiva, ale samotná stavba je už z kvalitních cihel, takže dům lze snadno vytopit lokálními tepelnými zdroji -nejlépe se nám osvědčila krbová kamna,“ libuje si majitel.

Zatímco pan Rudolf je především technik a konstruktér a jeho láskou je dřevo (truhlařina ho i živí), Mirka je někdejší učitelka, která učila ve waldorfské školce. V současné době domácnost „zásobuje“ nejen pohodou, ale i hudbou z netradičních nástrojů, které slouží k relaxaci a harmonizaci. Svoji „harmonizační“ pracovnu, kde se mimo jiné zabývá handicapovanými dětmi, má vybudovanou ve štítě domu. S dolní obytnou místností je pracovna propojena jak bočním schodištěm, tak i velkým „oknem“ s funkcí světlíku v podlaze. Prostor pracovny svým uspořádáním, světlem i květinovou výzdobou působí tak trochu jako moderní kaple.

Mirka také ráda vaří. Základem její kuchyně jsou bio suroviny a jednoduché zpracování. I když se někomu může zdát, že polévka uvařená z pórku a cibule není nic moc, v jejím podání byla vynikající.

Chutnala nám o to více, že jsme se v domě cítili velmi příjemně: pocit tepla sugeruje výmalba domu v jednotné okrové a lehce oranžové barvě. Studené bílé se manželé vyhnuli, stejně jako rovným omítkám a ostrým hranám u oken a dveří.

text: RADKA BOROVIČKOVÁ
foto: ZDENĚK ROLLER

Mlýnice v Žabovřeskách

Mlýnice v Žabovřeskách