Roubenka s výhledem do ráje

Když jsme přijížděli na návštěvu této kouzelné chalupy, našli jsme ji až na druhý pokus, navíc jen díky podrobným instrukcím našeho hostitele. O to víc nám ale místo, kde končí cesta, učarovalo božským klidem a nádherným výhledem do krajiny.

Majitelem roubenky je Zdeněk Zahálka. Český ráj si zamiloval už před lety, když jezdil kamarádovi pomáhat s rekonstrukcí chalupy na Malé Skále. Netrvalo dlouho a sám se začal poohlížet po domku, kde by mohl trávit léto. Dal si tedy inzerát do novin a ozval se mu majitel chalupy v Rokytnici nedaleko Hrubé Skály, který své stavení prodával. Když je Zdeněk koupil, psal se rok 1986. Postupně opravil chalupu i přilehlou stodolu.
Většina chalupářů by si od této chvíle už jen užívala odpočinku a s láskou opečovávala svou nemovitost. Zdeněk je ale stavař a k tomu má činorodou povahu, takže když se naskytla možnost koupě zchátralé roubenky v bezprostředním sousedství, neváhal a koupil ji také.

Vejminek na spadnutí

Maličká roubená chaloupka zaujímala plochu pouhých 24 metrů čtverečních a sloužila jako vejminek k sousednímu hospodářství. Její stáří se odhadovalo na více než sto let. Špatná nebo spíše žádná údržba se ale fatálně podepsala na jejím stavu. Trámy byly prohnilé a napadené dřevokazným hmyzem, a proto se Zdeněk rozhodl, že roubenku zbourá a místo ní postaví novou.
Dva roky trvalo, než získal povolení potřebná k demolici, neboť se stavba nachází v CHKO Český ráj, další čas si pak vyžádalo ještě vyřízení stavebního povolení. Nakonec vše ale dopadlo, jak si přál, a mohl se pustit do práce.

V kuchyni je vše hezky při ruce

Architektura navazuje na tradici

Roubenku, kterou si na místě starého stavení vysnil, mu nakreslila architektka Daniela Dohnalová z ateliéru DOMOV. Při návrhu musela vycházet z tradiční lidové architektury, ať už se jednalo o proporce samotné stavby, členění oken, či řešení štítu. Zdeněk měl ale od začátku v plánu chaloupku pronajímat, vnitřní dispozici tedy architektka tomuto záměru přizpůsobila a vytvořila v chalupě dva samostatné apartmány.

Parta zedníků

Když byl projekt na světě, mohl Zdeněk začít se samotnou stavbou. Vzhledem k tomu, že je to praktik z oboru a k ruce měl partu šikovných řemeslníků, kteří obratně zvládají zedničinu, práci s kamenem i se dřevem, pustil se do řízení stavby na vlastní pěst. Asi největším problémem, s nimiž se musel vypořádat, byl prudký svah. Ten se částečně podařilo dorovnat navážkou, ale aby novostavba měla dostatečnou stabilitu, dle návrhu architektky do svahu zapustil několik betonových pilot s armaturou, které roubenku drží na svém místě.
I další Zdeňkovo vyprávění se točí kolem stavby a je vidět, že ho ten proces zkrátka baví. Skoro ke každé fázi budování připojí i příběh o tom, jak shodou náhod přišel k šikovnému řemeslníkovi, skvělému materiálu nebo dobrému nápadu.
Například veškerou tesařinu a stavbu samotné roubenky dal na starost tesařskému „samoukovi“ z nedaleké vesnice, který předtím nikdy roubenku nestavěl. Chtělo by se říct, že měl při jeho volbě štěstí, ale bude to spíše tak, že sám rád mluví s lidmi a nestydí se zeptat na doporučení známých.
Pískovcové štuky, ze kterých je vyzděn nejen sokl chalupy, ale také okolní zídky a různé zahradní prvky, Zdeněk přivezl z demolice starého chléva nedaleko Sobotky. Povrch kamene nechal očistit a získal nádherný stavební materiál, který je pro oblast Českého ráje typický. Pro velké kusy pak zajel do nedalekého lomu v Ostroměři. Také zde slovo dalo slovo a zrodil se nápad, jak zužitkovat „odpadní“ úlomky pískovce pro okrasné plochy.
Svérázně si poradil i se zateplením podkroví a podlah, když použil panely z polyuretanové pěny, které se jinak používají k zateplení ohromných průmyslových hal.

Pískovec se v interiéru objevuje na kuchyňském pultu a komíně

Roubenka v komfortním podání

Vnitřek chalupy je rozdělen na dvě poloviny a v každé z nich je jeden mezonetový apartmán. Jsou si podobné jako vejce vejci a kromě barvy kamen a obkladu za kuchyňskou linkou si rozdílů mezi nimi povšimnete až na druhý pohled. Pro snadnou orientaci jsou zvenčí označené kovovým štítem se symbolem slunce a měsíce.
V přízemí obou apartmánů je situována hlavní obytná místnost se stylovou dřevěnou kuchyňskou linkou, velkým stolem a jednoduchou pohovkou. V interiéru chalupy se ale mísí tradiční styl s moderním. Jednotícím prvkem je masivní dřevo, které je jednak přiznané na stěnách roubenky, ale opakuje se na oknech, schodišti, kuchyňské lince, dveřích i nábytku. Dekor dřeva najdeme i na podlaze, ale kvůli snadné údržbě Zdeněk zvolil keramickou dlažbu, jenž mu doporučil známý. Kromě teplých hnědých tónů se v chalupě na kovových prvcích objevují akcenty černé barvy a odstíny žluté či zelené zase vnáší do interiéru hravost.
Do podkroví se vchází po jasanovém schodišti. Také zde panuje útulná atmosféra, kterou prostoru dodávají masivní trámy a dřevěný nábytek a obklad na stěnách. Tady je chodbička, dvě ložnice a koupelna.

Celoroční provoz

Aby byla roubenka obyvatelná celoročně, bylo nutné vyřešit i vytápění celého objektu. Jako hlavní zdroj tepla jsou v každém z apartmánů želetavská kachlová kamna, která se Zdeňkovi zalíbila na dovolené ve Vranově. Bez problémů vytopí celý objekt, ale pro všechny případy jsou ještě v podkroví umístěny elektrické přímotopy a v přízemí jeden infrapanel.

Světlé dřevo interiéru dominuje

Sluneční terasa

Osadu, ve které roubenka stojí, tvoří jen čtyři stavení, jinak ji obklopují pouze louky a lesy. Z chalupy a zápraží je překrásný výhled do volné krajiny Českého ráje. Roubenka ale stojí v příkrém svahu, a i když je kolem místa dost, jeho využití nebylo zrovna jednoduché. Proto nechal Zdeněk vedle roubenky postavit dřevěnou terasu, kterou doplnil barovým sezením kolem velkého vysloužilého sudu a pohodlnými lehátky, kde si mohou jeho hosté dopřávat ničím nerušený odpočinek pod širým nebem.

Kdo tu bydlí

Zdeněk Zahálka

Kde

Rokytnice u Hrubé Skály

Tenkrát

Malinká roubená chaloupka byla na spadnutí, takže se majitel místo nákladné rekonstrukce rozhodl pro novostavbu.

Text: Veronika Cerhová
Foto: Vladimír Hájek

Roubenka s výhledem do ráje