U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
KRAKONOŠOVO ČAROBEJLÍ
Kategorie: Návštěva | Autor: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
V červenci tady, na jedné z krkonošských strání, kvete zvonek, kopretina, pryskyřník, chrastavec, řebříček, kohoutek, bedrník, svízel, knotovka a další druhy bylin a trav. Tenké stonky se ve větru vlní jako zelené moře.
V horách pozemky nebývají přísně ohraničeny plotem. Chalupy často stojí uprostřed luk, stejně jako roubenka jménem Pohádka Šárky Svobodové a jejího holandského manžela, Evertjana van Veena. Našli jsme ji na území, které již spadá pod správu Krkonošského národního parku.
Trpělivost přináší chalupu
Chalupa svítí novotou, ale nová není. Její současný stav je důkazem píle a nadšení nynějších majitelů. Koupili ji na podzim roku 2002. Už rok a půl předtím zbrázdili krkonošské kopce v blízkosti Lysé hory a hledali, odkud by v zimě mohli vyrážet na lyžovačku a kam zvát přátele na návštěvu do přírody. „Nemohli jsme nic najít,“ vzpomíná Šárka, „většinou byla k mání jen velká stavení. Až jsme došli k závěru, že aspoň koupíme pozemek a chalupu postavíme. Bylo to dobré rozhodnutí, protože jsme tak poznali paní z realitní kanceláře, která nejen prodávala pozemky, ale také věděla o téhle chalupě. Ležela dva roky ladem, přestože měla nové majitele. Byli jsme šťastni, když nám ji prodali.“
Šárka je ženou činu – okamžitě se dala do hledání stavební firmy na internetu. První pokus nevyšel. Přišli chlapíci a hned: „Paninko, koupili jste si pěkné místo, ale tu chalupu by bylo lepší podpálit. Tady to ujíždí, to zbouráme, trámy vyměníme za nové, úzké…“ – Šárka poučena Chatařem chalupářem je vyhnala. Stavební dozor nakonec dělal pan Dattel z Jilemnice, který doporučil místní firmu, pana Junka z Horky u Staré Paky.
„Bez něho bychom to nedokázali. Jen těch nařízení z KRNAPu! Stavební povolení jsme dostali až za rok. Byl podzim, listopad, a my začali s rekonstrukcí. Představte si chalupu bez oken, chyběla část zdí, právě jsme shodili střechu – a začalo sněžit. Zima přišla dřív než jiné roky. Ještě dvacátého devátého jsme laťovali, pak rychle položili lepenku a další práce se daly dělat až na jaře.“
Státní svátek s trakařema
Převážnou část roku 2004 prožili naši chalupáři ryze pracovně. Chalupu odizolovali, dávali nový štít, vyměnili okna v patře, vybudovali nové zádveří. „Když jsme dokončili štít, dočetla jsem se u vás v časopise, že jsme ten starý měli nechat. To mě mrzí. Objížděli jsme tehdy vesnice a snažili se vymyslet, jak by nový štít měl vypadat. Stejně jsme ale nechali udělat věrnou kopii původního, protože ani ten, který nám schválili v KRNAPu se nám nelíbil. Byl moc zdobený.
Také při volbě střešní krytiny jsme neposlechli. Nechápu, proč po nás chtěli břidlici, když ji tu nikdo nemá. Položili jsme tmavě šedý beronit, s nímž jsme spokojeni. Sníh po něm dobře klouže.“
Tím ale nařízení ze správy Krkonošského národního parku nekončila. Nejnáročnější byl odpad. „Protože máme hodně příbuzných, kteří k nám jezdí, pořídili jsme si čtyři koupelny. Odpad nám ale dovolili jen vyvážet. Na žumpu obřích rozměrů – třicet metrů krychlových, jsme museli žádat o další povolení,“ líčí Šárka řadu překážek. „Žumpa nás stála sto dvacet tisíc. Ale chápu je. Pod námi je spousta pramínků, je dobře, že zůstanou netknuty.“
Budovatelské nadšení chalupáři kupodivu neztratili ani tehdy, když dalších 120 tisíc korun platili za přívod elektřiny. „Byl tady slabý příkon a zaměstnanci elektrozávodů nám oznámili, že je třeba postavit od trafostanice dole ve vsi nové sloupy a že se podle zákona musíme finančně částečně podílet,“ říká Šárka a výsledek chválí: „Udělali to pěkně. Dali nám sem dřevěné sloupy.“
Kolaudace chalupy proběhla 24. října 2004. O čtyři dny později, na státní svátek, tu bylo skutečně svátečně – z pražského bytu přivezli nábytek. Dodávka ale vyjela jen do půlky kopce. Dál ne. Těžké kusy nábytku, které jim darovali Evertjanovi sourozenci a které sem připutovali z Nizozemí a také ze Španělska, svou pouť zakončily na trakařích! Chalupářka ještě teď jen vzdechne: „To jsme si dali!“
Kde čeká štěstí
Šárka Svobodová se s Evertjanem van Veenem poprvé potkala až v dalekém New Yorku, kde v devadesátém třetím roce byla na čtrnáctidenním studijním pobytu. V Hyde Parku pořádali obrovskou slavnost u příležitosti předávání Rooseveltovy Ceny čtyř svobod. Ten rok ji přebíral herec Paul Newman.
„Byla jsem mezi diváky a můj budoucí muž také. Nějaký čas jsme pak spolu žili v Nizozemí, ale protože se mi tam stýskalo po hezké kopcovité krajině, rozhodli jsme se zkusit štěstí tady. A zdá se, že na nás opravdu čekalo v Čechách!“ Dnes oba pracují v Praze a víkendy tráví na chalupě. Do Krkonoš prý ale také rádi jezdí tři Evertjanovi sourozenci a jejich rodiny a samozřejmě také obojí rodiče. Zatímco z venku vypadá roubenka tak jako okolní, uvnitř se mísí tradiční české prvky s holandskými. Neobvyklé, ale má to šmrnc!
Nejvýraznějším prvkem interiéru je velký otevřený krb. „Je to přesná kopie krbu v naší oblíbené hospůdce v Amsterdamu,“ komentuje jeho vzhled chalupářka. „Cihly pocházejí přímo ze staré pece na vypalování cihel z Dymokur. Ale stejně se všechny musely řezat, protože ty holandské jsou užší. Samotný krb se stavěl celkem třikrát. Zedníkovi cihly pořád uskakovaly, oblouk mu vůbec nešel.“
Obkládačky nad římsou jsou také „z dovozu“. Ty bílé popraskané, které vypadají jako staré, byly hodně drahé. Chalupáři jich koupili přesný počet, ani o jednu víc! Vzor je sestaven ze čtyř druhů bílých a mezi ně je vloženo několik kusů s modrými obrázky. Jsou dárkem od holandské maminky a pocházejí ze statku, který Evertjanova rodina kdysi vlastnila.
Také knihovny v pracovně, stůl, stolek a skříň na nádobí ve velké sednici putovali do Krkonoš přes půl Evropy. Zařízení ložnic a kuchyně už vyrobila TOJIBA, truhlářství v Lánově u Vrchlabí. „Nechali jsme si u nich udělat i garnýže v krkonošském stylu a také podstavce pro mou sbírku Krakonošů,“ upozorňuje chalupářka.
Kdo ví, jaké má Krakonoš nohy?
Figurky Krakonošů se začaly dělat pro turisty v 19. století. Dnes se s těmito originálními místními suvenýry setkáte pouze v bazarech. O tom, že obchůdky se zbožím z druhé ruky Šárka Svobodová v blízkém okolí pilně navštěvuje, svědčí šestnáct pěkných urostlých chlapíků s pořádnými vousisky. Většina z nich sdílí s našimi chalupáři velkou sednici. Nejstaršímu je přes devadesát let a má kalhoty z šišek a kabát z lišejníku.
Všechny figury ale nejsou jen stojící s očima upřenýma do dáli, jeden například jede na sáňkách rohačkách, další studuje mapu Krkonoš. Hodně jich pobafává z dýmky. Ten největší z vládců hor, celý vyřezávaný ze dřeva, si ale hoví v předsíni a u něho je jeho nezbytná sojka. „Pochází z hračkářství ve Vrchlabí a dostala jsem ho se slevou, protože měl plesnivé nohy!“
Pohádkový čas
Nadšení pro místní tradice se Šárkou sdílí i její manžel. Doslova se zamiloval do vozembouchu, jezdí se ženou na vlčku – sáňkách, které si nechali dělat na zakázku u truhláře v Roprachticích, na Mikuláše se s chutí přestrojí za čerta. Ostatně převleky milují oba. Pravidelně se spolu účastní sjezdu pašeráků na Lysé hoře a v blízkých Vítkovicích, kde dokonce získali první cenu za krasojízdu dospělých.
Jsou vůbec velmi činorodí. Šárka vyjmenovala, co všechno se tady dá stihnout. „V zimě lyžujeme a sáňkujeme na Dvoračkách, v létě chodíme na túry a sbíráme borůvky, jezdíme do bazarů a hledáme Krakonoše. Chodíme do ochotnického divadla ve Vysokém, vymetáme poutě a místní muzea, těšíme se na dřevosochání. Nejezdíme ale jen po výletech s přáteli, na chalupě je taky pořád co dělat. Uklízíme ve stodole, kterou chceme zobytnit, sečeme trávu, chceme postavit domek na stromě pro děti. A někdy jen celý víkend sekáme dřevo.
Líbí se nám tady. Je tu na všechno víc času než ve městě. Třeba na to, udělat si ohýnek a opéct buřta, nebo si sednout ke krbu a číst pohádky. Nejradši manželovi překládám ty z knížky Marie Kubátové Krakonošovo čarobejlí. Mluvíme spolu anglicky, ale můj muž,“ pyšní se Šárka, „už umí první česká slova: Tady je Krakonošovo, chalupa, stodola, sojka, KRNAP!“ *
O autorovi| TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
Popisy k obrázkům
Nedávno rekonstruovaná chalupaření vysoko na stráni
Všechna okna v přízemí jsou původní, ta v patrech jsou ale nová
Zádveří dostalo moderní podobu, s chalupou v‰ak ladí
Těmhle sáňkám se říká vlček. Jeden člověk stojí vzadu na stupačkách a brzdí, druhý se veze. Šárka a Evertjan je čas od času proženou na Dvoračkách
Dominantou sednice je holandský krb. Mimochodem, krásnu to tu voní! Není to ale vosk, jak jsme si mysleli, ale lazura od Sadolinu
Obklad nad krbem je poskládaný ze čtyřdruhů bílých obkládaček a do nich jsou vloženy ty, které chalupářům věnovala holandská maminka
Stůl a skříň na nádobí jsou z Holandska, lampy z podkrkonošských bazarů a vínko z Moravy
Všechny čtyři koupelny jsou v jednotném stylu
V původních oknech jsou větrací tabulky
Největší kus ze ·Šárčiny sbírky kdysi vládnul hračkářství ve Vrchlabí, teď trůní v předsíni krkonošké chalupy
V pracovnu jsou knihy uloženy v knihovnách, které sem putovaly přes půl Evropy
Kamenná zeď, kde býval chlívek, byla prasklá. Nejvíc poškozenou část museli vybourat a vyzdít. Dnes je za okénky v přízemí pracovna. Zahradní úpravy chalupáře teprve čekají. Pozemek má devět tisíc metrů, převážně luk. Chalupáři se sem chystají vysázet nějaké okrasné rostliny, které se budou dobře doplňovat s přírodním charakterem pozemku
Roubení je zevnitř i zvenku natřeno silnovrstvou lazurou Sadolin extra
V kůlně na zahradu není obvyklé zahradní náčiní, ale zcela překvapivě tu najdete saunu
Autor fotografií: FOTO: ALEXANDR JANOVSKÝ
