Košíkářské řemeslo má prastarou historii. A přežilo až dodnes
Výrobky z proutí provázejí lidstvo v téměř nezměněné podobě po stovky let. Ačkoliv už dnes mají řadu moderních alternativ, spojení ruční práce a přírodního materiálu má svůj neopakovatelný půvab.
Košíkářství se řadí mezi nejstarší řemesla. Výrobky spletené z různých přírodních materiálů byly po celá staletí nedílnou součástí každodenního života a jejich výroba patřila k běžným dovednostem. Proutí bylo snadno dostupný a lehce opracovatelný materiál, a tak ho hojně používali téměř všichni. Proto se košíkářství dlouho nepovažovalo za samostatné řemeslo a až do počátku 17. století bylo zpravidla spojené s další výrobní činností.
Výrobky z neloupaných prutů se hodí na zahradní sklizeň. 650 Kč, Foto: ovci-veci
Konopina a mandlovka
Základním materiálem košíkářů bylo proutí košíkářské vrby (Salix viminalis). Je přirozené, že řemeslo se nejvíce rozvíjelo v oblastech, kde ho byl dostatek. V blízkosti rybníků, potoků a řek se zakládaly vrbové háje a aleje, takzvané prutníky. Košíkáři u nás tradičně zpracovávali různé druhy vrby košíkářské, které se vzájemně liší nejen zabarvením a vzhledem, ale i užitnými vlastnostmi proutí, jeho sílou, pevností či pružností. K nejrozšířenějším patří konopina, mandlovka, rakovice a další.
Neloupané vrbové proutí se řadí k tradičně využívaným materiálům. 1 189 Kč. Foto: prouti.cz
Nejen vrba
Méně často se k výrobě různých hospodářských výrobků používaly mladé větve lísky obecné, sláma nebo naštípané tenké proužky dřeva zvané loubky. Velmi specifickou surovinou je orobinec – rákosovitý porost rybníků a jezer, který se začal zpracovávat v 17. století v Pojizeří. Pletly se z něj ošatky, košíky, rohože i papuče. Později se důležitým materiálem stal ratan dovážený z jihovýchodní Asie.
Pro přenášení dřeva či slámy přijde vhod kousek větších rozměrů. 1 199 Kč, Foto: e-proutenezbozi
Jak se plete koš
Vrbové pruty se sklízí jednou za rok v zimě a pak se dále upravují sušením, mízováním nebo vařením. Koše na dřevo, seno a slámu, různé zahradní koše a hospodářské výrobky se pletly z tmavého neloupaného proutí, mnohdy měly dno zesílené dřevěnou konstrukcí s nožičkami, aby se tak snadno neprodřely. Košíky a ošatky pro domácnost byly z hladkých loupaných prutů. Tradiční techniky pletení zahrnují plátnovou a keprovou vazbu, někdy se proutí spojuje uzlíky, okraje bývají stáčené (tordované). Zkušený košíkář vystačí s jednoduchým náčiním. Stačí zahradní nůžky, kleště, ostrý nůž, kladívko a případně formy.
Nůše patří k tradičním košíkářským výrobkům. 2 004 Kč. Foto: prouti.cz
Řemeslo i odpočinek
V současnosti se košíkářství nevěnují jen profesionální řemeslníci, ale také nadšenci, jimž přináší radost i odpočinek. Po celé republice se pořádají kurzy a workshopy, kde si zájemci mohou osvojit základní techniky a vlastnoručně si uplést košík či jiný proutěný výrobek. Košíkářství si tak i v moderní době zachovává své místo – ať už jako umělecké řemeslo, nebo způsob relaxace.
Piknikový koš je pletený z plného vrbového proutí, které je na rozdíl od štípaného velmi odolné. 2 290 Kč. Foto: bella rose
Košíkářské řemeslo má prastarou historii. A přežilo až dodnes
