Jeřabiny

Rubrika: Odpočinek na zahradě, Péče o zahradu, rss-feed, Zahrada

Cihlově, fialově, černě či hnědě zbarvené plody připomínající miniaturní jablíčka zdobí stromy jako veselá bižuterie. Patří k vítané ptačí potravě, ale na většině si pochutnáme i my.

V České republice roste 20 druhů jeřábů. Pro výsadbu do zahrad a s možností kuchyňského zpracování úrody jsou pro nás zajímavé druhy vyšlechtěné z původního jeřábu ptačího neboli obecného, jehož plody jsou pro konzumaci příliš trpké, a kříženci s jinými dřevinami.
Jeřáby se vysazují převážně jako solitéry. Náchylné nejsou ani na mráz, ani na emise v ovzduší. K vytvarování koruny postačí výchovný řez, každoročně musíme také odstraňovat přerostlé výhony. Sladkoplodé variety jeřábů rozmnožujeme očkováním nebo roubováním na vhodné podnože.

Sladkoplodý jeřáb

Nejrozšířenějším vyšlechtěným druhem je u nás jeřáb obecný, odrůda moravský sladkoplodý. Rozložitá dřevina plodí nejdříve na dvouletém dřevu, malvice obsahují více vitaminu C než citrusy, navíc se vitamín neztrácí při zpracování. Pro vyšší sladkost se plody mohou před sklizní nechat přejít prvními mrazíky.
Skutečně kvalitní úrodu dá strom vysazený na slunném stanovišti, v hluboké, spíše sušší půdě. Upřednostňuje neutrální i kyselé půdy, zásaditá mu život výrazně zkrátí.

Malvice oskeruše připomínají malá jablka či hrušky

Jeřáb nemusí být jeřáb

Dalším hojně pěstovaným je strom s poněkud zavádějícím jménem, jeřáb černý. Jedná se o různé odrůdy aronie neboli temnoplodce, s nimiž jeřáby sdílejí stejnou čeleď růžovitých. Chuť temně fialových až černých plodů je sladce navinulá. Vyhledávané jsou zejména pro vysoký obsah antioxidantů, kromě vitamínu C obsahují ještě P, B, A, dále minerály a aktivní látky. Na stanoviště jsou rovněž nenáročné, mají ale raději pohostinné místo a vlhčí půdu. Netrpí na choroby a škůdce.

Staré odrůdy a kříženci

Pěstovat můžeme i pozapomenuté odrůdy, jako je mohutný javor oskeruše, který se dožívá 300 až 500 let. Plodit začíná nejdříve v deseti letech, malvice jsou sladké, šťavnaté a aromatické. Konzumovat se mohou přímo.
Teplomilným druhem je jeřáb muk, který preferuje sušší, vápenaté a propustné půdy. Dobře odolává náporu větru. Jedlé oranžové malvice mají moučnatou dužninu.
Obdobné nároky má ohrožený jeřáb břek, kterému se přezdívalo „ovoce chudých“. Z plodů se připravoval ocet a pálenka. Plody tohoto jeřábu pomáhají proti průjmu.
Přirozeným křížencem břeku s mukem je jeřáb širokolistý.
Křížení jeřábu obecného a hlohu sibiřského dalo vzniknout jeřábu granátovému, který poskytuje menší, sladkokyselé granátově červené plody vhodné pro přímý konzum a kompotování atd. Strom se hodí i do vyšších poloh.

druh výška barva plodu květ doba sběru
Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) 5m cihlově červená ne srpen–září
Jeřáb moravský sladkoplodý (Sorbus aucuparia ‘Moravica’) od 5 m leskle červená ano září–říjen
Jeřáb granátový (Sorbus aucuparia ‘Granatnaja’) 3–6 m granátová ano srpen
Jeřáb muk (Sorbus aria) 6–14 m oranžová ano srpen–září
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) 8–25 m žlutozelená až hnědá ano září–říjen
Jeřáb břek (Sorbus torminalis) 5–15 m hnědá ne září–říjen
Jeřáb černý (Sorbus melanocarpa, syn. Aronia melanocarpa) do 4 m fialová až černá ano od září
Jeřáb ‘Likernaja’ (Sorbus aucuparia ‘Likernaja’) 7m fialovočerná ano léto

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Uložit

Jeřabiny