Jak na řezání kovů

Rubrika: Dílna, Nářadí a vybavení, rss-feed

Řezání kovů možná nepřichází na řadu často, ale pokud do něj započítáte krácení závitových tyčí a trubek, práci s okapy či s parapety a vybourávání ocelových futer, je dobré vědět, jak na to.

Jak už bylo řečeno v úvodu, lze různé způsoby dělení kovů a plechů rozdělit na hrubou práci, kdy až tak nezáleží na přesnosti a úhlednosti řezu, a pak také na situace, kdy musíte kov rozříznout velmi decentně a přesně. Mezi první případy lze zahrnout porcování všelijakého šrotu, nebo odříznutí výztuží betonu či nepotřebných mříží při bourání. Jemnější práci vyžaduje dělení jakéhokoli kovového materiálu na přesné rozměry, zaříznutí závitových tyčí než na ně upevníte pomocí matic břemeno a řada dalších situací, které vyžadují správný postup i použití odpovídajícího nářadí. Hned na úvod je nutné připomenout, že všeobecně oblíbená úhlová bruska (flexa, rozbrušovačka) s řezným kotoučem na ocel je sice skvělý nástroj s mimořádnou účinností, ale pro některé situace se nehodí. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Obecně se dělení kovu provádí třískovým obráběním (řezáním, frézováním, soustružením), ustřihnutím, odbrušováním (řezným kotoučem či vodním paprskem) nebo odtavováním (plamenem, elektrickým jiskřením či laserem). Laser a vodní paprsek jsou specifické postupy vyžadující složité a nákladné vybavení. Ostatní uvedené způsoby lze s patřičnými nástroji zvládnout v domácí dílně.

Řezný kotouč na úhlové brusce je výkonný nástroj, ale je třeba počítat s tím, že se rychle opotřebí a produkuje jiskry i odletující odpad. Foto: Shutterstock

Stará dobrá pilka

Klasickou ruční pilku na železo nepodceňujte a dopřejete jí v dílně místo. Moc ho nezabere a s vynaložením jisté námahy s ní můžete zvládnout spoustu práce včetně řezů náročných na přesnost a čistotu. Je důležité vědět, že při práci s pilovým listem vznikají kovové třísky (piliny) a že jejich množství určuje namáhavost řezání. Velikost a množství kovových pilin souvisí s tvrdostí řezaného materiálu. A právě podle tvrdosti je nutné volit odpovídající pilový list. Pro krátké řezy a tvrdé materiály je vhodný list s jemnou roztečí zubů, pro měkčí kovy a dlouhé řezy je třeba naopak zvolit list s hrubší roztečí, tedy s většími mezerami mezi zuby.

Ruční pilku na železo rozhodně nezatracujte, často jde o nejlepší nástroj, kterým lze menší řezy udělat. Foto: Shutterstock

Například pro řezání tenkostěnných trubek jsou vhodné listy s jemným ozubením. Úspěšná práce vyžaduje v tomto případě pouze jemný přítlak, ne hrubou sílu. Trubky je nutné řezat vždy jen do třetiny hloubky, pak ve svěráku pootočit a pokračovat v řezání opět jen do jedné třetiny. Totéž, ale s častější frekvencí otáčení, platí i pro silnostěnné trubky.
Pila řeže pouze při tahu směrem vpřed, takže při zpětném tahu zbytečně netlačte. Jestliže se pila na počátku řezu zakousne a pak už projíždí hladce, je třeba zvolit na obráběný materiál hrubší ozubení. Neřeže-li téměř vůbec, zvolte naopak ozubení jemnější. Při řezu využívejte celou délku listu. Pro snadnější zaříznutí do tvrdého materiálu si můžete drážku řezu připravit pilníkem. Řez usnadní i namazání listu pily (ne zubů) grafitem nebo olejem. Pohodlná práce předpokládá správné upnutí listu v obloukovém rámu: nesmí být uvolněný. Zuby listu musí směřovat k rukojeti.

Například s hliníkem si velmi dobře poradí i přímočará pila osazená speciálním listem na kovy (Foto: Bosch)

Třískové obrábění

Řezání kovu pilovým listem se nazývá třískovým obráběním. Kromě práce s ruční pilkou na železo můžeme do této kategorie zahrnout i dělení kovů pomocí speciálních listů u přímočarých (kmitacích) pil, nebo kotoučů na kov u kotoučových pil. Obecně pro tyto řezné nástroje platí, že jejich břity musí být tvrdší než obráběný materiál. Břity ručních pil na kov bývají z nástrojové oceli, listy přímočarých pil se obvykle vyrábějí z rychlořezné oceli, břity řezných kotoučů bývají osazeny plátky ze slinutých karbidů.

Tyto řezné nástroje lze brousit a ve srovnání s rozbrušováním flexou u nich nedochází k tak rychlému opotřebení. Při práci rovněž produkují výrazně méně kovových třísek, minimum jisker a nulové množství brusných částic, takže celý proces je čistší a bezpečnější.

Dělicí bruska řeže kov podobně jako flexa, ale umožňuje přesnější a pohodlnější práci (Foto: Bosch)

S bruskou opatrně

Zmíněná úhlová bruska je určena k broušení a její řezací schopnost je spíše druhotná, ale často využívaná. Tenký řezný kotouč potřebuje k účinnému dělení kovů vysokou rychlost otáčení, což sebou pochopitelně nese rychlé opotřebení brusiva provázené značným ohříváním materiálu, proudem jisker a odletováním jemných částic brusiva i materiálu. Není to zrovna bezpečná práce, ale pokud s tím počítáte, používáte ochranné pracovní pomůcky a dokážete zabránit případným škodám v místě řezání, může jít o velmi efektivní a rychlý způsob dělení, u nějž jde při troše cviku docílit i značné přesnosti.

Problematickým momentem používání flexy je vysoká teplota, která při řezu vzniká a může vrstvičku kovu či ochranný nástřik barvou na řezu nenávratně narušit. Proto se používání úhlové brusky nedoporučuje při úpravě rozměrů plechových střešních krytin. Ty mohou v místech takto provedených řezů začít rezavět.

Metoda řezání plamenem lze použít i na opravdu velké kusy oceli včetně traverz. Foto: Shutterstock

Pomocí hořáku

V zámečnických dílnách či v autodílnách je poměrně často využívané i řezání plamenem. Používají ho často i topenáři a příslušnou soupravu má doma i leckterý zkušený kutil. Jde o metodu velmi účinnou, která spočívá ve spalování kovů v proudu kyslíku. Materiál se plamenem ohřeje na zápalnou teplotu, kyslík proudící z řezací trysky spaluje předehřátý kov a současně vyfukuje zplodiny hoření z řezu. Jsou k tomu potřeba tlakové láhve s kyslíkem a dalším plynem (acetylen, propan-butan), redukční ventily, hadice a řezací hořák. Za určitých podmínek lze především plech řezat i pomocí elektrického oblouku, tedy invertorem a wolframovou elektrodou. Je však nutné vnímat tento postup spíše jako nouzovou metodu, která vám neumožní docílit příliš přesného řezu.

Dobré rady

Při řezání upněte materiál do svěráku tak, aby byl řez co nejblíže čelistem svěráku. Zabráníte tak rozkmitání obrobku.
Řezné listy na kov pro přímočaré pily bývají obvykle součástí základního příslušenství už při nákupu pily nebo je lze dokoupit samostatně či v sadách náhradních řezných listů na různé materiály.

Text: Richard Guryča
Foto: se svolením firmy Bosch a Shutterstock