Idylická chalupa kousek od Baltského moře

Záliv Schlei najdete v Německu na pobřeží Baltského moře, blízko hranic s Dánskem. Právě sem, do jedné venkovské chalupy s mohutnou rákosovou střechou, jezdí odpočívat rodina paní Monique.

Do pokojně se vinoucích rovin severního Německa se hluboce zařezávají říčky a kanály. Je to kraj kostelních věží, loděk, rybářských vesniček, větrných mlýnů a atraktivní černobílé architektury. Místní názvy jsou především dánské, neboť pocházejí z dob, kdy hranice obou zemí vedla poněkud jižněji než dnes.
Zvláštní pozornost zaslouží severský šerosvit: bledé, téměř tekuté světlo je hlavním důvodem, proč Monique zkrášlila bývalé venkovské stavení v průzračných a bledých barvách, tolik příznačných pro dánskou architekturu.

S chalupou přišlo i zahradničení

Monique je Kanaďanka, která v Torontu vystudovala dějiny umění, poté se odstěhovala do Hamburku, aby se věnovala kariéře modelky. Od této profese si slibovala především možnost hodně cestovat, přitom poznávat svět a navštívit některé z nejslavnějších evropských uměleckých galerií.
I po dvaceti letech Monique v Hamburku stále zůstává. Usadila se tu. Nacestováno má více než dost, nicméně koupě chalupy sto kilometrů severně od druhého největšího německého města jí podle jejích vlastních slov změnila život. Vyrůstala jako městská holka a po ukončení dráhy modelky se věnovala malování obrazů, později se zhlédla ve zdobení a malování nábytku. Nakonec našla zaměstnání v hamburkské společnosti zabývající se designem interiérů. Život na chalupě však vyvolal v Monice další živý zájem – v zahradničení.
„Stále jsem ještě začátečník, ale sbírám a čtu knihy o zahradnictví a chodím na květinové výstavy jako Chelsea Flower Show v Londýně, což je uznávaná soutěžní výstava zahrad, kterou každý rok pořádá Královská zahradnická společnost ve Velké Británii. Ta mi přijde velmi inspirující. Myslím, že zdejší zahrádka nakonec spíše připomíná anglickou než německou,“ zamýšlí se mladá žena.

Nová střecha korunou stavby

Chalupa poblíž zálivu Schlei už byla rekonstruována předchozími vlastníky, fotografem a stylistkou, takže nová majitelka se nemusela potýkat s problémy nutných přestaveb, tolik běžnými u starých domů. Jak však sama říká, je nesmírně těžké objevit podobnou starou chalupu, zvláště pak tak idylickou a romantickou. Fakt, že se Monice povedlo najít jednu právě takovou, aby vyhovovala téměř na sto procent jejímu vkusu, byl takřka zázrak. A k tomu byla přidaná hodnota v podobě dvou majestátních jasanů, které zřejmě byly vysazeny v době, kdy byla chalupa postavena. Je takřka symbolické, že právě jasan je místním symbolem štěstí.
Při první prohlídce domu Monique především zaujaly podlahy z bělených borových prken, stejně jako rozložení pokojů a zachovaný starý krb. „Všechno do sebe zapadalo a líbilo se mi to,“ usmívá se Monique. Na některé úpravy přesto došlo. „Střechu jsem znovu nechala pokrýt rákosovými došky a přidala jsem dvě nová okna. Došlo i na vylepšení koupelen, ale v podstatě byla celá chalupa jako nádherné bílé plátno, na kterém jsem mohla realizovat svou představu skandinávského stylu.“

Ve stylu staré Skandinávie

Měkké barvy interiéru se třpytí v létě a odrážejí světlo v zimě. Bledé liliové, fialové, modré a šedozelené barvy se doplňují s převážně bílým přijímacím pokojem. Protože dům stojí uprostřed velké zahrady a vede k němu jen úzká polní cestička, není třeba záclon. Červená je zde použita jako součást kostkovaných a květinových vzorů pro zdůraznění a zateplení jinak chladně vymalovaných pokojů. Výsledný dojem snadno vyvolává úsměv na tvářích návštěvníků.
Protože došková střecha zabírá asi dvě třetiny výšky chalupy, zdá se dům menší, než opravdu je. Na jednom konci je vchod. Předsíň plná kabátů a vysokých bot se krčí pod balkonem z hlavní ložnice. Odtud vedou dveře pocházející ze staré stodoly do kuchyně. Světlý, bílý obývací pokoj zabírá téměř celé přízemí, přesto je však za ním ještě malá čítárna, za kterou jsou schodiště a koupelna.
O patro výš je velký otevřený pokoj, který obývají dva dospívající synové. Monique a její manžel Stephan sdílejí liliovou ložnici. „Rolety téměř nikdy nestahujeme, takže se vždy probouzíme s pohledem na zdánlivě nekonečné pšeničné lány a rybníky.“
Chalupa je plná pečlivě vybraného nábytku, většinou nakoupeného na dražbách starožitností v Dánsku a Německu. Ponejvíce jde o francouzské a skandinávské kusy spíše menších rozměrů. Pokud je Monique spokojena s tvarem a velikostí, není pro ni podstatné, jakou barvu nábytek má, protože stejně všechen znovu natírá a zdobí ve své dílně.

Sen se splnil

Nově objevené potěšení v zahradničení naší hostitelce vnuklo už několik různých nápadů, kterak zahradu osázet. Zatím vyčistila břehy rybníčku u vchodu tak, aby na vodní hladinu bylo vidět. Na záhoncích růží, které vesele kvetou, a zvolna se proměňujících částech pozemku je vidět, že Monique každou zimu pilně studuje zahradnické příručky, aby na jaře zase vyzkoušela něco nového.
Sama říká, že je ohromné štěstí, že má práci, kterou miluje, a užívá si perfektní kombinaci života ve městě a na venkově. Když je na chalupě v zimě, zapálí oheň a několik svíček, pustí si svou oblíbenou hudbu a těší se ze splněného snu.

Text a foto: Profimedia.cz
Překlad: Jan Lžičař

Idylická chalupa kousek od Baltského moře