Dokonalá kamufláž

Nejdřív si chalupu na Náchodsku koupili Petrovi rodiče. Byla v ní jen světnice a malá ložnička, a když se sešli všichni, bylo těsno. A tak činorodou matku napadlo, že se koupí ještě jedna. Objevili ji v malé vsi poblíž České Skalice.

Chalupa vypadá skutečně jako pravá roubenka

Chalupa sloužila léta k ubytování. Nájemníci se často střídali, a tak byla ve velmi špatném stavu. Petr ji navzdory tomu za přispění rodičů koupil. Řekli si se ženou, že na víkendy bude stačit. Když posekali kopřivy, spadl plot. Ze světnice, jediné jakž takž obyvatelné místnosti, bylo vidět spárami ven. Trámy se drolily, a aby nespadla došková střecha, byl na několika místech v roubení vyzděn sloupek. V bývalých chlévech nalevo od síně páchly stěny sanitrem a na půdě hnilo seno. „Myli jsme se v umyvadle s nefungujícím odpadem a kadibudka byla v zahradě. Ani jsme nevěděli, kde začít s přestavbou,“ ohlíží se Petr o čtyři desítky roků nazpět.

Kruhový tyrkys bazénu oživuje zahradu i dvoubarevnou grafiku chalupy

Charakter stavby dodržím!

V začátcích si mladí zkusili chalupu bez elektřiny, kadibudku venku, zkrátka život jako za starých časů. „Žádná velká radost to nebyla. Chtěli jsme, aby se tady dalo slušně vegetovat. A musím říct, že jsem mnoho dobrých rad a zkušeností objevil právě v Chataři chalupáři,“ chválí náš hostitel.

Na kryté venkovní posezení navazuje perfektně vybavená kuchyňka

Chalupa stála na hlíně bez jakýchkoliv základů, roubení se opravit nedalo a zatuchlé stěny ve zděné zadní části nešly vyčistit. „Nezbylo než chalupu postupně bourat a znovu stavět,“ konstatuje Petr. „V té době stačilo oznámení o rekonstrukci. Obecní úřad ji musel i na tomto základě povolit. Uvedl jsem, že všechno sice vyměním, ale dodržím původní charakter stavby, což se taky stalo.“

Podkroví osvětluje replika vikýře

Práce začaly odzadu. Ve světnici se přece jen dalo na matraci přespávat. „Moje žena je naštěstí báječný partner i do nepohody. Ale protože má ráda pořádek, každý víkend uklízela sajrajt, který vždycky od minula vypadal ze spár a trámů,“ usmívá se Petr, který měl tenkrát důležitější starosti: vybudovat v rámci původních dispozic kvalitní základy, na beton uložit lepenku IPA, škváru a další vrstvy podlahy, vyzdít z třicítek plynosilikátových cihel obvodové zdi a příčkovkami v tom prostoru vymezit ložnici a garáž. „Vnitřní dispozice je samozřejmě jiná, než bývala, ale to je v rámci rekonstrukce přípustné,“ vysvětluje.

Obklad nároží je skládaný na rybinu – skutečně dokonalé

I kašírování má mít logiku

Když byla hotová zadní půlka, přestěhovali se chalupáři slavnostně do ložnice. A Petr srovnal se zemí předek. „Chalupa je v mírném svahu, tak jsem nejdřív vyskládal osmdesát centimetrů vysokou kamennou podezdívku. Obvodové zdi jsou z plynosilikátu stejně jako vzadu a na nich strop z hurdisek kladených do traverz. Strop jsem izoloval pětadvaceticentimetrovou vrstvou škváry, protože polystyren koncem osmdesátých let ještě nebyl k mání,“ překvapuje chalupář technickými detaily z hloubi minulého století.
Pěkná špaletová okna prý tenkrát vyrobil truhlář z Jizbice u Dobrošova přesně podle starých. I v tomhle chalupáři dodrželi původní filozofii stavení. „Není tady sice moc světla, ale menší okna jsou zase výhodná kvůli teplu,“ chválí si Petr. „Do konstrukce krovu jsem se samozřejmě nehrnul, ten spáchal pan Troutnar, tesař z Náchoda. A na střechu, kdysi doškovou, jsme položili betonky z Hodonína. Tenkrát s nimi začínali. No a pak jsem obložil předek chalupy bytelnými fošnami.“

Pohled na vykachlíkovaný pultík z úzkého prostoru kuchyně

I když jsem byla dopředu informována, že roubenka není roubená, šla jsem si obklad pořádně prohlédnout. Hlavně nároží, kde jsem při příchodu letmo zaregistrovala spoj na rybinu… Klobouk dolů, majitel odvedl perfektní práci.

„Tenkrát nebyly roubené chalupy v kurzu jako dnes. Málokdo je uměl stavět a určitě by to bylo i dost drahé. Nevím ani, jestli by mi někde uřízli osmimetrový trám,“ uvažuje nahlas Petr. Zvolil zkrátka náhradní řešení. Do omítky zaškrábl lišty a na ně přišrouboval nehraněné fošny. „Snažil jsem se, aby vypadaly skutečně věrohodně. Když dnes někdo napodobuje roubení, dělá spoje tak, že na sebe prkna navazují. Vypadá to hrozně… Já si myslím, že by mělo mít logiku i kašírování,“ konstatuje chalupář. Obklad je skutečně dobře udělaný. Spáry jsou opatřené vápenným štukem a natřeny vápnem, fošny napuštěné vyjetým olejem. Drží na nich celých dvaačtyřicet let! Jen ve štítové stěně chce Petr letos nátěr částečně renovovat.

Přízemí je bez zbytečných příček; je dost místa pro kuchyňský a jídelní kout a také pro pohodlné lenošky a křesílka pod okny

Zahrada nám dělá radost

Kdyby měli majitelé napsat pořadí, co jim na pozemku proměněném postupně do krásy, udělalo radost, na prvním místě by se prý objevil bazén. „Koupil jsem ho od Mountfieldu, je tady jedenáctým rokem. Ocelový skelet, uvnitř fólie, klasická písková filtrace. Byl v tu chvíli nejlevnější, ale trochu jsem si ho vylepšil.“

Petr ukazuje, že na pergole je umístěn solární panel na ohřev vody. Ale někdy je tady prý sluníčka málo, tak to jistí ještě malé tepelné čerpadlo země voda. Je spolu s filtrací umístěno v malém dřevěném domku u bazénu. Vytáhne teplotu o dva tři stupně. „Není to zrovna levné přitápění,“ konstatuje náš průvodce, který do bazénu už také nechal přivést elektřinu a instalovat protiproud.

Nádrž má v průměru tři metry šedesát, dokola se dá dobře plavat, ale musí se měnit směr. „Bylo to jen takové rekreační cachtání, s protiproudem je to veselejší,“ libuje si pán domu, absolvent fakulty ekonomiky a řízení pražské ČVUT. Zdá se, že když se do něčeho pustí, neošidí to.

Kompozici zahrady a květiny Petr rád přenechal své paní. Má pro to cit. On se spíš točí kolem dřeva. Skladuje ho v zajímavém venkovním dřevníku ze železných prutů, který se podobá známým kruhovým stavbičkám skládaným z polínek. „Tenhle má ale stříšku a ze dvou stran – proti sobě – po dvou okýnkách. Horními se polínka házejí dovnitř, spodními se vybírají.“

Nad schody vznikl příjemný prostor s posezením

Dneska bych ji dělal trochu jinak

V dřevníku je připraven otop pro krbová kamna, schovaná za zděným pultem oddělujícím kuchyňskou linku od světnice. Nebo spíš za komínem, na který pult navazuje. „Když se tady topí, je celkem slušně i nahoře,“ naznačil Petr, že se rekonstrukce nezastavila v přízemí.

Kdyby prý chalupu rekonstruoval dnes, leccos by udělal jinak. Do omítek by prý nepoužil bych do směsi s vápnem tak zvanou červenici, která vzniká v lomu při těžbě kamene. Nespojily se s plynosilikátem dobře, když člověk do stěny bouchne, odlupuje se. A místo škváry by dal do podlah polystyren. Bylo příjemné hlavně v podlaze podkroví, která by mohla být tenčí než současná třicítka, a prostup tepla by byl přiznivější.

„Zcela jistě bych řešil jinak také topení. Do střechy bych zabudoval solární kolektory, nebo bych nechal položit krytinu, která v sobě má solární prvky. Ale teď už je pozdě, tenhle barák na to není připravený. Chtělo by to rozvést trubky s vodou v podlaze – a přece to tady znova nerozvrtám!“

V těch slovech nebyla hořkost ani nespokojenost se současným stavem. Chalupář jenom potvrdil, že ho novinky pořád zajímají. Prakticky se na venkov přestěhoval. „Vztah k chalupě získáváte, když na ni makáte. Už se mně odsud do náchodského bytu ani nechce.“

Text: Marie Rubešová
Foto: Karolina Némethová

Dokonalá kamufláž