U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Čtvrtý rozměr harampádí

Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová

Mnohý z našich čtenářů by asi zajásal, kdyby se stal majitelem domu s velkou truhlářskou dílnou. Co když ale jde o nemovitost pomalu stoletou, nevalně udržovanou a dílna je od stěny ke stěně, od podlahy po strop zarovnaná vším možným? Machačovi si s tímto úkolem poradili.

Někdy ve dvacátých letech minulého století postavil pradědeček Vladimíry Machačové ve Studené malý zděný domek o dvou místnostech. Jeho syn, aby mohl provozovat řemeslo, dům zvětšil a přistavěl truhlářskou dílnu. Později – jak se výroba rozrůstala a bylo nutné někam umístit nové stroje, přibyly ještě další přístavky. V 70. letech podnikání pšenka nekvetla a tehdy se kousek strojovny proměnil ve splachovací záchod, který byl dosud na dvoře, a barvírna v koupelnu s vanou. Léta devadesátá s sebou přinesla plynofikaci obce a do domku s truhlárnou se nastěhoval plynový kotel a do obytných místností radiátory. Dům zůstal zhruba v této podobě do roku 2003. Jak čas běžel a domu přibývala léta, střídaly se v něm i generace lidí. Na přelomu tisíciletí tu žila vnučka prvního stavitele (sama již ve zralém věku), maminka dvou dcer. Současnou majitelkou nemovitosti je jedna z nich, Vladimíra, která do rodného domu jezdí se svým mužem a dospělou dcerou Ivou. Prozatím jen o víkendech a na dovolenou, neboť nastálo se Machačovi do malého městečka na pomezí jižních Čech a Moravy chystají až na důchod. S tímto vědomím provedli i přestavbu domku. Těsně před Vánocemi roku 2002 se paní Vladimíra rozhodla využít výhodného úvěru od banky a požádala o projekt svého muže, povoláním architekta. “Museli jsme jednat rychle, a tak, ač jsem od fochu, jsem vytvořil jen takovou malůvku,” hodnotí inženýr architekt Miloš Machač s nadhledem projektovou dokumentaci. “A kupodivu jsme to podle ní celé postavili. Dali jsme peníze panu Houdkovi z jindřichohradecké firmy Trivei, občas zajeli na kontrolu a výsledek dopadl k naší spokojenosti.”

Hvězdné stoly

Stavební práce nebyly tak jednoduché, jak je pan architekt těmito několika slovy shrnul. Jen než vyklidili rozlehlou truhlárnu! “Všechny stroje si odstěhoval švagr, protože on na nich umí dělat,” vysvětluje Miloš Machač. “Pak jsme si najali kluky z okolí, aby nám pomohli s likvidací všech kůlen, přílepků i samotné dílny.”

Hlavním záměrem architekta Machače bylo zvětšit a otevřít vnitřní obývací prostor, zbavit ho dveří, které, jak říká, nemá rád, a propojit ho se zahradou. V původních pokojících vznikly dvě ložnice, koupelna, záchod a komora a nalevo od vstupních dveří, tam, kde se kdysi truhlařilo, kuchyňský a jídelní kout a posezení s krbem, umístěným ve středu místnosti. Tato část je průchozí do zahrady třemi francouzskými okny. “Uvnitř domu je všechno nové, ale naší snahou bylo docílit tradičního vzhledu. Volili jsme proto nábytek z měkkých dřev, nic luxusního. Poznáte třeba skříňky z IKEA. Originální jsou ale stoly. Ty mě baví,” ožívá pan Machač a ukazuje na stůl před modrou pohovkou. “Jeho kovová deska mě inspirovala k tomu, že jsem do nerezového povrchu nechal vyleptat hvězdnou oblohu. Proč? Aby bylo na co koukat!” směje se tvůrce neobvyklého kusu nábytku s originálně řešenými nohami se šroubovacími čepičkami. Prý jde o velice komplikovaný a ‘vymakaný’ systém odkládacích ploch na svíčky nebo misky. Také jídelní stůl se středovou nohou ze železných obručí vyplněných oblými kameny upoutává pozornost. “Kameny jsou z potoka. Ale všimněte si i židlí,” upozorňuje architekt. “Jsou původní. Pocházejí z tohoto domu. Aby byly pohodlné, musel jsem jim zkrátit příliš dlouhé nohy a malinko zalomit opěradla.” Lampa nad stolem je ale opět ‘originál’. “Přemýšlel jsem, jak využít stropní rampu, na níž děda vodil velkou ruční brusku na kolečkách. (Vždyť jsme v bývalé truhlárně!) Rampu jsem se rozhodl zachovat a zavěsit na ni svítidlo se stínítkem ze stočené obruče. Stejný nápad jsem pak využil při rekonstrukci Jindřišské věže, kde ‘sesterské’ kusy osvětlují horní kavárnu. Jsou to jen takové moje drobné vklady do bydlení,” usmívá se architekt.

Nový rozměr přibývá s detaily

Osobitých vkladů Miloše Machače do víkendového bydlení své rodiny postupně nacházíme víc. Některé jsou víc pro oko, u dalších je na prvním místě funkčnost. Například řešení odvětrávané podlahy je přímo vzorové. I tady se museli poprat se zemní vlhkostí (podobně jako mnozí jiní chalupáři), a protože nechtěli dům podřezávat, nechali udělat mezi betonovou vrstvu a smrková prkna kanálky, aby jimi mohl proudit vzduch. Pod prkna ještě vložili tepelně izolační desky, takže veškerá vlhkost může volně odcházet jak dilatační spárou kolem stěn, tak komínem od krbu. I krb stojí za prohlídku. Je osazen vložkou se vzduchovým výměníkem. Horký vzduch, který sálá z ohně, je účinně rozváděn do místnosti otvory v kamenném obložení komínu. Když se v krbu topí, Machačovi prý nesmí zapomenout vypnout plynové topení, jinak bývá v přízemních prostorách až moc teplo.

Pan Machač nechal komín s krbem obložit místním kamenem, mrákotínskou žulou. “Naši předkové to uměli, měli skladbu z kamene v paži, ale dá se říct, že současní řemeslníci si také slušně poradili. Ještě než začali, vysvětlil jsem zedníkům, že musí být cítit průběh kamene a přitom spáry musí navazovat. Spára by měla být tenoučká, což jsem po nich nemohl chtít, ale aspoň se snažili, aby byla co nejmělčí.” Rohové obložení zdobí jeden z artefaktů, který se válel v truhlářském harampádí – kamenná hlava. Dostala šanci potěšit svou krásou. Zdá se, že pod jejím pevným pohledem celý prostor nabývá dalšího rozměru. A to nejen zevnitř, ale i vně domu. Další nápad pana architekta je důkazem o tom, že ani rozměry obvodových zdí nemusí stavebníka omezovat. Například v řešení přístupu do podkroví. Schodiště se do domu již nevešlo, umístili je tedy ven. A tak, chce-li Iva do svého ‘bytečku’ sestávajícího z jednoho pokojíčku s kuchyňským koutem a z koupelny, musí šupky dupky po vzdušném dřevěném schodišti.

Procházka tichým lalokem

Odbouráním kůlen na zahradě vznikl prostor o rozloze 700 metrů čtverečních. Machačovi na něj nechali navézt dvacet náklaďáků země a pustili se do zahradničení. “Stále jezdíme do Dačic a kupujeme a vysazujeme rostliny. K treláži popínavou růži, různé keříky, kolem domu ovocné stromy a mezi terasou a stodolou je volná trávníková plocha. Naším cílem je vytvořit kolem terasy ‘tichý lalok’, který budou uzavírat kamenné zídky a nejen okrasné rostliny, ale třeba také rybíz nebo angrešt. Skladbu rostlin volíme podle citu. V zahradnictví se laicky ptáme, co bude hezké na jaře…” s notnou dávkou pokory vůči zelenému světu popisuje Miloš Machač. “Už jsme si také pořídili nůžky na stromy, strunovku, sekačku a všechny druhy motyček a nejrůznější hnojiva. A před stodolu jsme postavili krmítko pravidelného domečkového tvaru. Sám jsem ho vyrobil a jsem na něj hrdý. Stojí tam na takové štangličce. Bohužel ho objevily i kočky a číhají u něj. Budeme mu muset vybrat lepší místo,” plánuje.

“Víte, dnes je to pro nás nové, do Studené se pokaždé těšíme. Manželka má práci kolem rostlinek, čeká nás postavit plot – chceme začít se sloupky z nahrubo opracovaných kamenů a mezi nimi bude klasicky štíhlá tyčovina se zkosenou špičkou nahoře. A ještě stodola. A sauna… Zatím musíme být v Praze, kde máme práci, ale až přijde důchod, pořídíme si psa a Iva děti.” Hezky se to poslouchá, že? No řekněte, není fajn mít sny, jež postupně ožívají a obohacují život dalšími rozměry?

***

Ještě o Vánocích 2002 byla v těchto místech truhlárna. Dnes ji připomíná pouze stropní rampa, původně určená na velkou ruční brusku na kolečkách

Troje francouzská okna, jimiž se vchází na terasu, jsou za příznivého počasí stále dokořán. V létě se tady snídá, obědvá a také se tu přijímají návštěvy. Čtenářům, kteří hledají inspiraci pro volbu lehké střešní krytiny na svou chalupu, ještě objasníme, že Machačovi volili Cembrit

Venkovní umístění schodů do podkroví si majitelé domku ve Studené pochvalují. Prý je jejich dcera Iva neruší, když zatouží vést bohatý společenský život

Obrázky pradědečka a prababičky objevili při vyklízení domu před přestavbou

Truhlárna. Srovnání původní podoby s tou současnou trochu bere dech, že?

V kamenném obložení krbu jsou patrné vzduchové otvory, které jsou důležité pro účinné horkovzdušné vytápění. Všimněte si i podlahy kombinované ze smrkových prken a dlažby Cotto ošetřené impregnací

Kuchyň vybavili nábytkem vyzděným z Ytongu a závěsnými skříňkami. Některé jsou z IKEA, a další museli nechat zhotovit na zakázku, aby mohli znovu používat skleněné zásuvky – zásobníky na potraviny, jež našli na půdě

Stůl s mycím pultem v koupelně

Povrchově neupravovaný nábytek z IDEA, jímž si Machačovi vybavili ložnici, nejprve namořili a pak napustili včelím voskem

Kamenná hlava osazená do zdi obložené mrákotínskou žulou

FOTO JAROSLAV HEJZLAR A ARCHIV M. MACHAČ

Čtvrtý rozměr harampádí