Chalupa s vůní bylinek

Pavel Matura toužil po chalupě s výhledem do kraje, takové, která bude mít kolem sebe jen pár čísel a v okolí neporušenou přírodu. Po dlouhém hledání ji objevil v Čeleticích na Šumavě.

Tahle chalupa se opticky zvětšila díky střeše široce přesahující obvodové zdi. Na deštivé Šumavě je podobný přesah užitečný

Tahle chalupa působí neobyčejně přirozeně, řekli jsme si při prvním pohledu na bílé stavení s novotou svítícím dřevěným štítem. Pavel Matura, jinak majitel rodinné firmy zabývající se přírodními produkty s bylinami, se usmál a odpověděl: „Kladu důraz na přírodní vyznění materiálu a největší krásu vidím v neokázalosti. Chci také ukázat, že ve staré chalupě s minimem modernizací se dá normálně bydlet.“ Ozdobou chalupy je také nedaleko stojící kaplička, kterou majitel pomohl zrekonstruovat. „Udělali jsme ji co nejvěrněji, střechu nechali pokrýt štípaným šindelem. Do koule na věžičce jsme samozřejmě uložili něco pro budoucí potomky,“ říká rozvážně.

Opatrně odhadujeme stáří chalupy. „Vypadá jako stará chalupa po rekonstrukci, ale je to v podstatě novostavba,“ vysvětluje nám pan Matura. „Naše výchozí pozice nebyla dobrá, chalupa je postavená ze smíšeného zdiva: kámen a pálené i nepálené cihly. Když jsme přijeli po jaru, byla všude plíseň. Nezbylo nám nežli obvodové zdivo ručně metr po metru podbourat a odizolovat,“ vypráví pan Matura. „A protože zdi jsou šedesát až osmdesát centimetrů silné, byla to práce pro vraha. Bez téhle dřiny by však další přestavba neměla smysl.“

Malá zahrádka je plná bylinek použitelných v kuchyni i při léčení, vše pochopitelně pěstované bez chemie

Předešlí majitelé se snažili chalupu co nejvíce zmodernizovat. Byla olepená kachlíky, štít byl natřený žlutozeleně, kolem plot v kovových rámech s vysokou betonovou podezdívkou…

„My jsme se spolu se ženou snažili vrátit vše do původního stavu: máme zase původní malá okénka, vystavěli jsme kamenné zápraží. Chalupu jsme omítli vápenno-cementovou omítkou tak, aby vyzněla pěkně měkce, plasticky, s přiznáním všech nerovností zdí. Dnes bychom vnitřní omítky ale určitě volili hliněné, protože působí příjemně teple. Změnili jsme sklon střechy, aby byl pozvolnější a pokryli ji dřevěným šindelem. Změnou sklonu jsme získali větší přesah štítu, chalupa vypadá větší a je více místa i v podkroví, i když se stavení nerozšiřovalo. Vnitřní dispozice v přízemí rovněž zůstaly v maximální možné míře zachovány.“

Barvy nepotřebujeme

Na první pohled je vidět, že smrková prkna, z nichž je složený štít, jsou zcela bez lazur. „Za deset let, co chalupařím, jsem ještě žádnou, která by se mi líbila, neobjevil,“ vysvětluje majitel. „Líbí se mi, jak přírodní dřevo zraje do krásy, a těším se, až bude mít tu krásně skořicově medovou barvu, do které se smrk na osluněných plochách postupně vybarvuje.“

Svah za chalupou majitel zpevnil kameny. Tím zároveň snížil vlhkost v okolí

Majitel s úsměvem vypravuje, že před časem u něj zaťukali památkáři, aby se poptali po stáří chalupy a případně ji zapsali do seznamu chráněných šumavských stavení.

„Byla to pro mne velká poklona. Řekl jsem jim, že chalupa sice stojí na starých základech, má původní půdorys, většinu zdiva, ale celá horní část stavby, to znamená stropy, krov a střecha, je nová. Nová jsou také všechna okna a dveře.“

Je tu les a studánka

Tu správnou chalupu hledal pan Matura hodně dlouho. Důležité pro něj bylo najít místo se zajímavou historií, pěkně na kopečku a s výhledem do kraje.

„V regionu Střední Pošumaví s dosud neporušenou přírodou jsme objevili osadu Čeletice. Poprvé je zmiňována už v roce 1395. V roce 1910 zde bylo deset domů a žilo 71 obyvatel, všichni česky mluvící. Počet domů zůstal, stálé obyvatele vystřídali chalupáři,“ komentuje pan Matura historii obce. Patří k ní i „pohádkový“ les nad loukou, pod níž je stavení usazené. Majitel nás tam zavedl, aby nám ukázal místní léčivou studánku ověnčenou květinami. Kolem lesa kdysi vedla svatojánská cesta, kterou chodila procesí. A protože Čeletice leží v téměř devíti stech metrech nad mořem, s kultivací to tu hospodáři nikdy nepřeháněli. Na lukách kvetou třezalky, knotovky, hvozdíky, jestřábníky a zvonky. Přesně tak, jak si majitel přál.

Zkušenosti k nezaplacení

Rekonstrukce chalupy je cestou za dobrodružstvím. Tuhle zkušenost má i pan Matura. „Chalupu jsme koupili v roce 1990. Pět let jsme sem jen tak jezdili, protože jsme neměli dost peněz na pořádnou rekonstrukci a nechtěli jsme dělat kompromisy. Do stavby jsme se pustili v devadesátém pátém roce a končili ji v devadesátém osmém.

Jednoduše omítnutá pec se do interiéru hodí více než kachlová kamna

Nejprve jsme si postavili kamna, aby se tu dalo topit, a koupelnu. Pak jsme se pustili do izolace zdí, a když byly další peníze, přestavěli jsme stropy a střechu. Prošli jsme i fází, kdy jsme měli novou koupelnu, ale koukali jsme z ní přímo na hvězdičky.

Strop tu byl původně zděný, přesněji řečeno z půlkulatin pobitých rákosem a nahozených omítkou. My jsme se rozhodli pro dřevěný. Vůbec ničím jsme jej nenatírali ani nenapouštěli, jsou to jen ohoblovaná prkna a trámy. Když jsme pak rekonstruovali střechu, bylo snad nejdeštivější léto, jaké tu pamatujeme. Na některých místech stropu zůstaly mapy po vodě, ale to už jsme nijak neřešili.

Víte, hodně lidí se snaží dřevěné stavby zevnitř i z venku všelijak natírat lazurami a podobně, ale dřevo do té krásy časem dozraje samo. Žádný nátěr nevytvoří přirozený, živý povrch a strukturu, jaké můžeme vidět například na osluněných štítech starých chalup. Dříve se trámy uvnitř natíraly volskou krví, ale to bylo v dobách, kdy tu neexistovala dřevomorka. Dnes se taková impregnace z toho důvodu nedoporučuje.“

Majitelé si také vyhráli s detaily. „Je tu dvacet oken, ale než abychom koupili obyčejné levné panty, raději jsme si připlatili za stylové, které se sem opravdu hodí. Rámy oken jsou z dubu, aby něco vydržely, a okna jsme nechali bez parapetu a otevírají se ven.“

Bydlení po šumavsku

V síni chalupy máme možnost nazout se do stylových šumavských dřeváků. Jsou lehčí, než bychom čekali. Stylová je i bíle omítnutá a teple hnědým nábytkem vybavená obytná světnice s kuchyňským koutkem. Stěny místnosti dekorují podmalby na skle, které jsou dílem šumavského malíře pana Hrabánka. Místnosti dává ráz velká pec a robustní čtvercový stůl.

Kolem čtvercového stolu je přece jen útulnější posezení než kolem dlouhého obdélníkového. Vhodně umístěné trnože nechají odpočinout nohám

„Zděnou pec nám vyrobil kamnář z Velhartic,“ ujímá se majitel role průvodce . „Říkal, že podobný typ dělá poprvé, lidé si obvykle objednávají kachlová kamna. Nám se ale víc líbila zděná pec, protože je jednodušší, prostší a lépe do místnosti zapadne. Při jejím návrhu jsme se inspirovali snad ve všech skanzenech. Díky tomu jsou v bocích pece různé výklenky a schůdky, po kterých se dá vylézt nahoru. To k peci prostě patřilo.“

Většina nábytku jsou repliky historického šumavského nábytku, které vyrobili místní truhláři a některé i namaloval řezbář pan Hrach (viz č. 3/2010 Chatař a chalupář). Překvapuje nás tvar stolu: je čtvercový, nikoli podlouhlý, který jsme zvyklí v chalupách vídat. Podle slov hostitele je přesnou kopií originálního stolu z muzea. Truhlář prý podobný typ dělal poprvé, třebaže čtvercové stoly tu nejspíše kdysi byly původní. „Místnost ještě není zcela zařízená, plánujeme ještě dva, tři kusy nábytku – třeba klasickou pětibokou almaru a líbila by se nám malovaná postel s nebesy,“ svěřuje se majitel.

Půda podle Matury

Na půdě vznikla díky rekonstrukci střechy rozlehlá místnost. Táhne se nad polovinou chalupy. „Původně jsme tu chtěli mít místnosti dvě, ale když jsme ten prostor viděli, bylo nám líto jej dělit.“

Podkroví je překvapivě světlé, prostorné a pohodlně zařízené. I tady má hlavní podíl na efektním vyznění přírodní dřevo

Bez problému se sem vejde pracovna majitele i paní domu a také mohutná pohovka s křesly. O teplo se starají pravá americká kamna a díky dobré izolaci chalupy na svůj úkol stačí.

Místnost je celá orámovaná ostěním s úložnými prostorami, které místnost tepelně izoluje. Bylo plánováno pro knihy. „Časem se ukázalo, že knížky raději dáme do knihovny, protože není příjemné se pro ně pořád ohýbat a také si pamatovat, ve kterých dvířkách které jsou. Ale jinak je to jako ukládací prostor k nezaplacení.“

Nejvíce nás pobavilo umístění televize. Maturovi ji postavili na nízký stupínek proti pohovce. Lesk jejího vševědoucího oka příjemně mírnila stará bílá dečka s ozdobným zoubkováním, navlas stejná jako ty, jimiž se zdobí oltáře kapliček. Majitelé mají zkrátka smysl nejen pro tradici, ale i pro humor.

Mám rád Šumavu

„Se Šumavou jsem se poprvé setkal kdysi na zájezdu a už tehdy jsem si říkal: tady bych chtěl bydlet. Je to asi poslední nepříliš dotčené větší území u nás. Bohužel, co minulý režim nestačil zničit, to se teď ‘úspěšně’ dohání. Bourají se stoleté kapličky, kácí se stromy a jsou mezi námi i tací, kteří stavějí na louce plné arnik, hvozdíků a kopretin a ještě vybagrovanou zeminou zavezou zbytek louky. Nevhodné novostavby poškozují krajinný ráz a neodborné rekonstrukce a přestavby posledních starých šumavských chalup ničí lidovou architekturu. A to mne mrzí,“ stěžuje si Pavel Matura a ukazuje nám fotografie míst, která nenávratně ztratila svou původní tvář.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Chalupa s vůní bylinek