U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chalupa, kde se daří keramice
Kategorie: Návštěva | Autor: Iva Tvrzová
Boskovice zůstaly kdesi za námi a my se s autem šplhali vzhůru do kopců. Za chvíli byly kolem jen zelené louky a lesy, slunce pálilo, nikde ani človíčka. Pak se objevila cedule “Kořenec” a byli jsme na místě.
Na konci úzké uličky před rozlehlým přízemním domem s neobvykle vysokým komínem a kvetoucími kytkami pod okny nás vítala majitelka, paní Marie Kroužková, a její erdelteriérka Dorinka. O chalupaření v tomhle krásném koutě Moravy, o jeho slastech i strastech jsme si povídali na terase v zahradě – vlastně ve dvoře. Původně tu byl místo trávníku, skalky a květin opravdu hospodářský dvůr s hnojištěm, obklopený ze tří stran obytným a hospodářským stavením. Čtvrtou tvořila kamenná zeď. Díky této uzavřené dispozici je tu i dnes božský klid.
Chalupářský horor
“Chalupu jsem koupila před třiceti čtyřmi lety,” vypráví paní Kroužková. “Byl to vlastně nápad mého manžela. Objížděli jsme okolí, byl tehdy začátek podzimu, všechno zlátlo… Okouzlilo mě to tu, snad šestkrát jsem se sem jela podívat a pak se rozhodla dům koupit. A tím pro mě začal hrozný horor,” říká, dnes ovšem už s úsměvem, naše hostitelka.
Byla tehdy mladá, začala se věnovat jako výtvarnice práci s keramikou (dnes má na svém kontě řadu plastik pro veřejné budovy a zahradní keramiku do parků, které navrhovala a realizovala přes Český fond výtvarných umělců), a tak si na chalupu musela půjčit. Vzala si opravdu pořádné “sousto”. V hospodářské části objektu mělo do té doby místní zemědělské družstvo prasata, obydlená byla jen jedna místnost, na dvoře hnojiště, nad ním suchý záchod. Přijel bratr, usedlost obhlédl a konstatoval, že ve stavení řádí dřevomorka. Musely se vytrhat všechny podlahy, vybourat zárubně, vyměnit okna a dveře. Také omítky vyžadovaly zásah (dům je zčásti zděný, zčásti kamenný).
Ze začátku sem jezdili a pomáhali kamarádi, pak postupně odpadali. “Šla jsem na všechno hurá metodou, občas se pak muselo něco i předělávat.” Bylo potřeba vybudovat koupelnu, WC, kanalizaci, vodovod, nově rozvést elektřinu. Naštěstí aspoň krovy a střechy přežily v pořádku. Než udělali to nejdůležitější, asi tři roky přespávali na sýpce. “První roky to tu byl samý výkop,” vzpomíná chalupářka. “Když přijeli známí, smáli se, že stavím sídliště. Ale mě to bavilo. Zpočátku jsem se pouštěla do všeho sama, později jsem si zjednávala i řemeslníky.”
Není pec jako pec
Poznámka o hororu nebyla tak úplně nadsázkou. Svědčí o tom například peripetie s chlévy. Paní Marie se je rozhodla přeměnit na keramický ateliér. Když bylo hospodářské stavení opraveno, při práci na dvoře jej bagr nešťastně podbagroval a vše spadlo. Muselo se začít od začátku. Marie Kroužková se pustila s přáteli a za dozoru odborníka i do stavby keramické pece. Ta má úctyhodnou velikost – tři krychlové metry. Protože tu tehdy nebyl plyn, vznikla kvůli peci nádrž na naftu. Když byla obec před několika lety plynofikována, přešla na plyn nejen ve vytápění pece, ale i celého obytného domu – teplo v něm teď zajišťuje etážové topení. V obytné části vznikly po rekonstrukci tři pokoje, velká obytná kuchyň s pecí (tentokrát kachlovou), sociální zařízení a prostorná spižírna, protože majitelka s chutí zpracovává všechny ovocné plody, co jí přijdou pod ruku. Po celé délce domu směrem do dvora vede prosklená chodba, kterou se dostaneme do ateliéru. Z ní se také vychází na terasu a na travnatý dvůr.
Dlouhá chvíli tu není
Dnes se paní Marie věnuje hlavně drobné užitkové keramice – její hrnečky, konvice, misky, vázy, květinové žardiniéry či pítka pro ptáky jsme viděli nejen v ateliéru, ale i v domě a v zahradě. Protože jsou z kameniny na tvrdo pálené, jsou odolné a nevadí jim ani mráz. Než velkou pec naplní, aby se vyplatilo ji zapálit, pracuje v ateliéru několik měsíců. Dříve sem jezdila tvořit jen po část roku, další část roku realizovala v keramických závodech v Poštorné vlastní návrhy výtvarných děl, určených pro architekturu. Od doby, kdy je v důchodu, zůstává na chalupě v Kořenci už celý rok.
Žije tu s čtyřiadevadesátiletou maminkou, společnost jí dělá přítulná erdelteriérka Dora a tři kočky. Ve vsi, kde je několik desítek domů chalupářů, má řadu přátel. Každou chvíli zajde na kus řeči a kávu některá kamarádka. V létě je v obci poměrně živo. Na golfové hřiště přijíždějí milovníci bílého míčku, jednou za dva roky se pořádají Letní folkové kořenecké slavnosti.
Budování už stačilo
Poslední stavební akcí je právě dokončená koupelna. “V plánu mám už jen položení nové krytiny na střechu,” svěřuje se paní Marie, “a tím s budováním končím.” Vždyť za více než třicet let téměř sama, vlastníma rukama vytvořila ze zchátralé hospodářské usedlosti pohodlný dům s keramickou dílnou, která stále zabírá značnou část jejího času. Keramiku s ojedinělým plastickým dekorem, který je jejím vynálezem, si můžete přímo u ní v ateliéru koupit. K vidění je také na vyhlášených hrnčířských trzích, například v Kunštátu a v Berouně.
Popisy k obrázkům
1 Takový pohled se naskytne každému, kdo přichází od návsi
2 I když je jen přízemní, stavení je to opravdu veliké
3 Dřevěná branka přede dveřmi umožní promluvit s příchozím, ale Doru nepustí ven
4 Paní Kroužkové dělá na chalupě společnost erdelteriérka Dorinka
1 Nejobývanější místností domu je kuchyně s dlouhým masivním stolem, ke kterému se vejde nepočítaně hostů
2 Vybavení domu je částečně dílem šikovného místního truhláře, částečně jde o postupně získávaný starší nebo zděděný nábytek
3 V chalupě se samozřejmě používá keramika z vlastní dílny
4 Uprostřed kuchyně trůní vesele modrá kachlová kamna
5 Na velké zavařování je paní Marie vybavena
1 Na místě dvora s hnojištěm je dnes zahrada s terasou, lákající k odpočinku. Vlevo je část obytného stavení s prosklenou chodbou
2 Zahradní zátiší
3 Stále tu něco kvete, v zemi, ve velkých žardiniérách i v závěsných květináčích vlastní výroby
4 Tady, v keramickém ateliéru, tráví chalupářka spoustu času
5 Jeden z výrobků s typickým plastickým dekorem
6 Keramická pec má úctyhodné rozměry. Dají se v ní vypalovat i velké plastiky
Autor fotografií: FOTO PAVEL VESELÝ
