U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Břevnovský someliér

Kategorie: Volný čas | Autor: Marie Rubešová, FOTO MARTIN MAŠÍN a ARCHIV ZDEŇKA RŮŽIČKY

Jednou z povinností someliéra, s nímž se můžete setkat ve špičkové restauraci či vinárně, je ochutnat namísto vás víno, které si objednáte. Je to znalec vína, jehož zrak, čich a chuť neomylně zjistí, zda zvolený mok odpovídá charakteristice deklarované odrůdy a ročníku. Svým přikývnutím tento fakt dokonce garantuje. Zdeněk Růžička, který dává přednost českému označení “znalec vína”, hodnotí a garantuje kvalitu obsahu každého sudu, z kterého on nebo jeho žena Hana nalijí hostům.

Ve čtyřiadevadesátém roce mu přítel nabídl část nevyužitých prostorů bývalého kina Radost v Břevnově. Otevřel si tu obchůdek s vínem a ve shodě s názvem kina “školí” chuťové pohárky a patra hostů, kteří se sem sjíždějí z blízka i z daleka, a zároveň šíří dobré jméno moravského vína. Miluje zejména to od Mikulova, z pálavských strání.

Křtěný Botičem

Ani se nechce věřit, že je Zdeněk Růžička Pražák. Pochází z Pankráce, od Botiče. Vyučil se obchodníkem se specializací na elektroniku a po škole zakotvil v obchodním domě na Petřinách. Díky řediteli tohoto zařízení, který si vnímavého mladíka oblíbil, ho však začalo víc než elektronika zajímat moravské víno. “Nešlo jen o to, zajít na skleničku moravského. On mi totiž vysvětlil, jak správně degustovat, učil typické znaky jednotlivých odrůd a seznámil mě s vinaři, za nimiž jsme jezdili do mikulovského vinařského regionu. A já jsem se začal zajímat o historii vína, které se v našich oblastech rodí skutečné nádherné, ojedinělé svou svěžestí a kyselinkami.”Také Zdeňkovi zachutnaly ryzlinky a sauvignony, zrající na Pálavě, tedy na vápencích nejsevernějšího výběžku Alp. Navíc jej potěšil fakt, že právě na jejích slunečných svazích byly v roce 290 našeho letopočtu založeny první vinice v tomto středoevropském prostoru. Postaral se o to Marcus Aurelius, když tam dorazil se svou X. římskou legií. Karel IV., o jehož inklinaci k moku jenž “zprvu trpký zdá se” jsme se všichni učili ve škole, tedy nebyl první, ale udělal hodně pro rozvoj jeho pěstování. “Podpořil příslušné zákony a také úlevy na daních, které vinaři nemuseli dvanáct let platit. V Praze bylo proto ve 14. století 700 hektarů vinic, které zaměstnávaly tisíce lidí. Stali jsme se velmi konkurenceschopní zemím, které k nám do té doby víno dovážely,” chválí monarchu břevnovský sklepmistr.

Patriot na pravém místě

Přiznává, že mu jeho voňavý koníček pronikl do života víc, než bylo v době dusící podnikání přípustné. Jen díky ochranné ruce svého šéfa se mohl přímo v OD Petřiny věnovat vedle elektronické prózy také poezii, proudící v demižonech z Mikulovska. “Zásoboval jsem kolegy a přátele kvalitním vínem a využíval jsem k tomu dokonce běžných skladových prostor obchodního domu. V té době mě však ještě ani nenapadlo, že se za pár let budu věnovat vínu na plný úvazek.”Příval dovozových vín, často směsek pochybné kvality, však amatérského sklepmistra pobouřil. Fakt, že mnozí s pocitem světovosti popíjeli dotované patoky ze zemí, které v jiskrných vínech z Československa cítili konkurenci, ho přivedl na myšlenku nabídnout co nejširší klientele obyvatel metropole kvalitní alternativu. “Mikulovští vinaři mě vzali mezi sebe, přestože jsem Pražák. Moc mě to těší a snažím se, aby měli důvod poopravit si nepříliš lichotivý názor i o dalších. Mým hlavním dodavatelem je Josef Maňák z Perné, ale snažím se představit i vína z jiných regionů. V prostorech kina proto organizuji prezentace a degustace s výkladem. V listopadu, den po sv. Martinu, to budou nová vína ze Sedlce u Mikulova. Přijďte včas, bývá nabito.”Víno si jezdí na Moravu sám vybírat. Většinou si také označí sudy, které mu pak dopravci přivezou. Ale i pak ještě při dodávce víno z každého sudu degustuje. Při nakládání může dojít k přehmatu, i když jde o zásilku od přátel. “Vinaři vědí, že já vím. A jsou si moc dobře vědomi toho, že kdyby neodpovídalo mé představě, odvezou si ho zase nazpátek. Vědí i to, že s jejich dobrým vínem bude dobře naloženo.”

S vínem do Japonska

Ortodoxní poctivost v péči o nápoj, který už Louis Pasteur označil za nejhygieničtější a nezdravější, i znalost českého a moravského vinařství a jeho historie se stala pro Zdeňka Růžičku dokonce jízdenkou do Japonska. Někdo z hostů se zřejmě na vyšších místech zmínil o přednostech břevnovského sklepmistra – a z ministerstva zahraničí se na něj v roce 1999 obrátili, zda by se neujal prezentace našich vín v Japonsku. “Byl dostatek času na přípravu, a tak jsem souhlasil. Oslovili jsme firmy, které byly schopny zajistit jak kvalitu, tak v případě zájmu o kontrakt i kvantitu. Všechny vzorky odletěly zdarma diplomatickou cestou do Tokia. Výstava byla úspěšná. Japonci, kteří znají hlavně Antonína Dvořáka, české sklo, Věru Čáslavskou a hokejisty, byli velmi překvapeni kvalitou našich vín. A my se ženou fascinováni přesností a čistotou, vládnoucí v té přelidněné zemi, a také jejich neuvěřitelnou ochotou,” vzpomíná vinař na zemi vycházejícího slunce.Možná se vydá na východ znovu. Ministerstvo zahraničí prý uvažuje o prezentaci vína v Thajsku, Malaizii a na Filipínách – a Růžičkovi dostali od japonských kupců a dealerů jedničku. Škoda jen, že si naši vinaři neuvědomili, že Japonci moc dají na osobní kontakt… a sklepmistr z Břevnova za ně nemohl uzavírat obchody, i kdyby uměl japonsky. ň propos, skutečnost, že japonsky nevládnou, pro ně nebyla handicapem. Atsuko Muto, která jim něžným hláskem tlumočila do češtiny, studovala v Praze, bydlela na kolejích v Břevnově a do Radosti chodila do kina. Dodnes si dopisují.

Radost z vlastní produkce

Náklonnost Zdeňka Růžičky k produktům révy vedla až ke snaze mít taky kousek svého vinohradu. Před třemi roky dostala konkrétní podobu. Pronajatá parcela má přes půl hektaru a leží – kde jinde než na Pálavě. “Je to krásný zážitek, vidět, jak se réva probouzí, kvete, dostává se do hroznů… a pak se zpracovává a školí. A když na výstavě vín dostane to vaše zlatou medaili – je to krásná odměna,” přiznává.A co radí zkušený vinař chatařům a chalupářům, kteří si chtějí také nějaký ten hrozen vypěstovat? “Rozhodně nepěstujte révu z haluzek, které si někde ulomíte u známých. Je třeba koupit od výrobců vína skutečnou roubovanou odnož, která bude rezistentní vůči chorobám a zaručí i minimum problémů s mšicemi, révokazem a plísněmi.” Přestože nebudete vyrábět vlastní víno a sezobete úrodu přímo z pergoly, neměli byste prý ovšem zapomenout na vybudování sklípku ve své chatě či chalupě. V této zemi se stále rodí materiál, z něhož mistři vinaři dovedou vyrobit pozoruhodná, elegantní vína, hodná archivování. Zdeněk Růžička, který právě rekonstruuje chalupu na Berounce, si v tom svém už pár kousků uložil. Ptala jsem se ho na závěr, jak je možné všechno to stihnout. Řekl, že když člověk něco dělá rád, čas si vždycky najde.

FOTO 1 – “Burčák, obsahující celou škálu vitaminu B v přírodní formě, je raritou tří zemí světa: Česka, Slovenska a Rakouska. Ale neťuká se s ním,” připomíná vinař

FOTO 2 – Zdeněk a Hana Růžičkovi jsou velmi dobře sehraná dvojice

FOTO 3 – Z pronajaté vinice v Perné je krásný výhled na Pálavské vrchy

Břevnovský someliér