Chata nedaleko Prahy okouzlí atypickým tvarem i vzhledem
Chata v Posázaví, která byla dokončena v minulém roce, má fasádu z bezúdržbového plechu, hojně používaném na rozdíl od nás v Austrálii nebo na Novém Zélandu. Světlíky ve střeše vytvářejí meditativní prostor podkrovní ložnice.
Chata v rekreační oblasti za Prahou má atypický tvar i vzhled. Asymetrická stanová střecha je seříznutá a zakončená dvojicí světlíků. Původně na jejím místě stála jednoduchá přízemní chatka s podsklepením a nízkou sedlovou střechou postavená v 70. letech minulého století.

Koupelna se sprchovým koutem a umyvadlem od Gravelli. Na stěnách je cementová stěrka, foto: Radek Úlehla
Kouzelné místo
Manželský pár z Prahy si pozemek pořídil pro „útěk z města“, a to nejen na víkendy, ale i pro práci z domu. Klidné místo uprostřed přírody, obklopené zahradou a vzrostlými stromy, jim totiž učarovalo. Do svého útočiště před městským ruchem se velmi těšili, a dokonce absolvovali kurz zahradničení, ale problémem byla stavba ve velmi špatném technickém stavu. Navíc nevyhovovala ani dispozičně, protože investoři si přáli rozšířit přízemní místnost o podkrovní ložnici. Územní plán ovšem nedovoloval novostavbu a výška byla omezena na maximálně 7,7 m od přilehlého terénu. Jediným řešením proto byla kompletní rekonstrukce, která by dům zvětšila a zároveň vyhověla požadavkům úřadů i sousedů.

Pohovka nad sebou nabízí sedícím velkorysý prostor, foto: Radek Úlehla
Sloupková dřevostavba
Architekt Martin Hajný reagoval na dané výzvy návrhem stavby atypického tvaru se seříznutou střechou. Důvodem byla minimalizace výšky a ohleduplnost vůči sousedům, kterým takto tvarovaná střecha nenarušuje výhled do krajiny. Z původní chatky tak zůstala jenom kamenná podezdívka, na které stojí nová plechová hmota. Hlavní konstrukce je sloupková, difuzně otevřená dřevostavba na železobetonové desce, která je posazena na železobetonových pilířích skrytých za kamennými stěnami. Střecha i fasáda jsou opláštěny trapézovým plechem, bezúdržbovým materiálem s dlouhou životností. „Pokud se týká zimního a letního provozu, je třeba myslet na to, že sloupková dřevostavba neumí akumulovat teplo. A s tím je třeba umět pracovat. V parném létě musí být tedy stále otevřená okna, což v kombinaci se sítěmi proti hmyzu a automatickým ovládáním střešních světlíků není žádný problém,“ vysvětluje architekt. V zimě je pak naopak třeba větrat rychle, stačí intenzivně kolem jedné minuty, aby teplo neuteklo,“ pokračuje.

Schodiště se zábradlím vede nahoru do ložnice, foto: Radek Úlehla
Dekorativní překližka
Zatímco tmavý exteriér pomáhá stavbě splynout s okolím, interiér je naopak světlý a s převahou dřeva. Použitá borová překližka s výraznou kresbou přechází ze střešních podhledů na stěny i veškerý nábytek. Barevně kontrastuje s fasádou a zároveň je praktická, protože do interiéru proniká více světla. „Chtěli jsme interiér, který evokuje klasickou chatu, takže použití borové překližky mi přišlo naprosto přirozené, její krásná žlutá ještě časem víc zežloutne,“ míní Martin Hajný. Na podlaze a stěnách koupelny je použitá nenápadná šedá stěrka.

Se žlutou překližkou kontrastují tmavé židle TON i kuchyňská pracovní deska, foto: Radek Úlehla
Promyšlené prosvětlení
Z přízemí se otevírají výhledy do okolí velkými prosklenými plochami s orientací na jih a východ. „Navrhnout takhle malý dům, který má 30 m2, o jedné místnosti dole a jedné nahoře, to je specifická disciplína. Vzhledem k tomu, jak je ta dispozice jednoduchá, nám to dovolilo v přízemí použít okna ze všech stran. Tím jsme pak už neměli potřebu prosvětlovat víc prostor v podkroví,“ říká architekt.
Seříznutá střecha naopak zůstala z vnějšího pohledu jednolitá, jakékoli vložení okna by narušilo jednoduchost domu při pohledu zvenku. Ložnice je tedy prosvětlena jen dvojicí otevíravých světlíků shora. Světlíky vytvářejí zajímavý meditativní prostor a umožňují rychlé komínové provětrání celého objektu. V kombinaci s výrazným přesahem střechy nad jižní částí je tak zajištěno příjemné vnitřní klima po celý rok.

Čela kuchyňských skříněk i poličky jsou také vyrobené z překližky, foto: Radek Úlehla
Text: Vanda Jesenská, foto: Radek Úlehla, zdroj info: autorský článek







