Zdravé plavání

V obecném povědomí přetrvává názor, že plavání je úžasně zdravý sport. Obecně to je pravda, přesto je potřeba dodržovat některá pravidla, aby pohyb ve vodě byl skutečně zdraví prospěšný.

Plavání patří k nejuniverzálnějším sportům a může se mu věnovat téměř kdokoli. I lidé s pohybovým omezením nebo lidé s nadváhou, kteří by si při jiných druzích cvičení zničili kolena, mohou posilovat svoji kondici plaváním v bazénu. Tento sport přitom není jen zdravým způsobem, jak si posílit tělo. Byly prokázány i jeho nezanedbatelné preventivní vlivy na lidské zdraví.

Umět plavat

Pokud byste si i vy chtěli vylepšovat zdraví pohybem ve vodě, myslete na to, že diplom „kapříka“ z kurzu plavání ve druhé třídě není dokladem o tom, že skutečně umíte plavat. Abyste byli opravdovými plavci, měli byste uplavat nepřerušeně aspoň 200 metrů. A i tak musíte být opatrní. Obezřetnost je potřebná hlavně v případě, že se chystáte svoje plavecké dovednosti testovat ve volné přírodě, v moři nebo řece, kde nad vámi nebude bdít plavčík. Nejistota ve spojení s trochou nesoudnosti může mít i fatální následky. Hodně rozhodit přitom člověka může i taková běžná věc, jakou je vdechnutí vody.

„Dojde-li ke kašlacímu reflexu, může nastat problém jen v případě, že člověk nedosáhne na dno a musí stále plavat. Proto je nebezpečné plavání v krátkých vlnách za větru, kde plavání není komfortní a dochází k nečekanému zalití úst,“ varuje otorinolaryngolog MUDr. Jan Paska.

Při plavání chraňte uši

Tonutí není jediným rizikem, které člověku hrozí. V ohrožení jsou například uši, které mohou při náhlém skoku do vody utrpět trauma.

„Když špatně nastavíme ucho proti vodní hladině, může dojít k tlakové vlně, která svou silou protrhne bubínek. Vznikne bolestivé zalehnutí ucha a posléze máte dojem stálé přítomnosti vody ve zvukovodu. Zde je nutné odborné ošetření lékařem, který bubínek zalepí protézkou jako první pomoc; a čím dříve se ucho ošetří, tím je větší naděje na normální úpravu bubínku. Nedojdeli k zacelení bubínku, je pak nevyhnutelné operační řešení,“ upozorňuje doktor Paska. A dodává, že kromě protržení bubínku může nastat další potíž: „Může dojít k poškození převodního aparátu středního ucha nebo k porušení vláskových buněk ve vnitřním uchu, což je komplikace podstatně složitější, a to i na léčbu,“ varuje.

Dobrou zprávou je, že běžně nateklá „voda v uchu“ nijak výrazně riziková není. Ze zdravého zvukovodu prostě vyteče, problémy mívají jen lidé se zúženým zvukovodem nebo s větším množstvím ušního mazu, který může nabobtnat a zvukovod ucpat. Naopak lidé, kteří mají perforovaný bubínek, musí vniknutí vody do ucha zabránit, protože jim po něm hrozí záněty a zhoršování sluchu.

„Aby tito lidé nebyli handicapováni, je možné vytvořit individuální ušní vložku, která zvukovod dokonale ucpe, a pak toto riziko mizí,“ radí doktor. Ušní vložky či špunty ostatně mohou pomoci všem, kdo se bojí zánětu zvukovodu.

Hygiena není zbytečná

Je třeba myslet i na to, že ze sportoviště či vodního toku si můžete přinést některé choroby: ve vodě se daří bakteriím i jiným mikroorganismům, a proto je třeba dbát na hygienu. Samozřejmě se snažit nepít vodu, v níž se pohybujete, ale také si třeba nepůjčovat ručníky (pozor na vši!) a hlavně dodržovat hygienické pokyny na sportovišti.

To, že se máte před vstupem do bazénu pečlivě umýt, není samoúčelné: nejenže tím do vody nezanesete zbytečně bakterie z povrchu svého těla (například z okolí konečníku, proto to umytí bez plavek!), ale také se chráníte před výpary z dezinfekce. Chlor a brom, které se používají k zajištění nezávadnosti vody, totiž ve styku s dusíkatými látkami z potu či odloupaných lidských buněk intenzivněji uvolňují výpary, které ve větším množství zdraví příliš neprospívají; naopak pokud je ve vodě „lidského odpadu“ méně, výparů není tolik. Všímejte si také toho, zda bazén nezapáchá chlorem víc, než je běžné: z přechlorované vody se samozřejmě výpary uvolňují také ve větším množství.

Dbejte na správný styl

Svému tělu také můžete více uškodit než pomoci, pokud budete plavat špatně. „Rizikový je hlavně styl prsa, kde často bývá hlava vystrčená z vody jako periskop a dochází k nepříjemnému prohnutí krční páteře. Zároveň bývá břicho svěšené dolů ke dnu, takže trpí i bederní páteř,“ varuje MUDr. Jan Vacek z Kliniky rehabilitačního lékařství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Zdravé plavání vyžaduje, aby se sportovec položil na vodu, nebál se ponořit i hlavu (ideálně s brýlemi, aby měl i pod vodou rozhled) a co nejvíce srovnal páteř – dá se říci, že při všech stylech by měl člověk „splývat“ a tempy se jen uvádět do pohybu.

„Za nejlepší považujeme střídání kraulu a znaku,“ dodává doktor Vacek. I u nich je ale třeba dbát na správné provedení: pravidelně dýchat, při kraulu mít ruce pokrčené a nadechovat se jen vytočením hlavy do strany, při znaku mít ruce těsně kolem těla a tak dále.

text: Gabriela Zelinková
foto: Shutterstock

Zdravé plavání

Zdravé plavání