Zahrádky nad Jáchymovem


Svérázný domek s věžičkou shlíží na celou zahradu shora

Terasovité zahrady jsme objevili vloni při naší podzimní návštěvě Jáchymova. Čtyři z nich jsme navštívili, abychom zjistili, jak si jejich majitelé poradili s výstavbou chat a výsadbou v prudkém horském terénu.

Pokud procházíte po vrstevnici horským městečkem Jáchymov a zvednete oči, čeká vás překvapení. Celé údolí je po obou stranách silnice vedoucí vzhůru na Boží dar prošpikováno množstvím miniaturních zahrad a zahrádek s četnými altány, chatkami a zahradními domečky. Barevná krása těchto svérázně pojatých zahrádek je dílem jáchymovských rodáků, obvykle bydlících úplně dole, v domcích u silnice. Mezi nimi jsou desítky zapálených zahrádkářů a pěstitelů jiřin.

Máme rádi vyhlídku…

Jednotlivá patra jejich horských zahrad se opírají o kamenné či betonové zídky, jejichž páteří jsou schodiště, mířící vzhůru v úhlu často strmějším nežli 45 stupňů. Však se také rodily postupně, během mnoha let, kdy majitelé dobývali kopec kus po kuse, aby nakonec vznikla zahrada o pěti i více terasách.
Mnoha majitelům jejich zahrada slouží nejen k ukojení zahradnických vášní či kopání křene, ale i jako nevšední observatoř… Usazeni na lavičce pod pergolou obhlížejí lesnaté údolí či dění na terasách protější stráně. „Cítím se přitom jako pánbíček,“ utrousil pan Absolon, jehož zahradu jsme navštívili v slunném zářijovém odpoledni.
„Když mám čas, usadím se v altánu a pozoruji mraky nad údolím,“ libuje si i pan Holý, majitel terasovité zahrady, penzionu aobchůdku se suvenýry. „Je to báječná relaxace.“
Upřesněme, že pan Absolon a pan Holý jsou sousedé – oba bydlí na pravé straně jáchymovského údolí ve směru na Boží dar. Ze svých zahrad tedy mohou pozorovat i zahradu pana Olivy na protilehlé straně údolíčka. Je sice níže než ta jejich a k tomu shora i zdola omezená cestou, takže má „jen“ čtyři terasy, ale i tak na tu dálku září pastelovými barvami právě kvetoucích velkokvětých jiřin. Čtvrtou, nejrozlehlejší a mohutnými balvany protkanou zahradu rodiny Behrových jsme objevili v cípku Jáchymova, za ohybem silnice běžící k horské vsi Suchá. Má osm teras a vešla se na ni nejen skalka s jezírkem, ale i rozsáhlá zelinářská zahrada.

Stavěli jsme na pilotech

Vynášení kamenů do svahu a jejich sesazování do zídek postavených na fortelných základech byla opravdu těžká dřina

„Výběr rostlin jsme podřídili horskému klimatu – ne všechno tu může růst,“ vysvětluje pan Holý. „Naštěstí tady nebývají zimy bez sněhu a pod půl metrem sněhu máloco vymrzne. Jen dlouho trvá, než všechen sníh odtaje. Jaro tu začíná někdy v dubnu.“
Nejhořejší část zahrady nechal pan Holý neosázenou, rostou v ní jen lísky. „Nejkrásněji je tu na podzim, protože na lísky nastoupí veverky, které krásně panáčkují a dělají si legraci z našich barzojů,“ usmívá se majitel, který zahradu buduje spolu se svojí ženou. Každá část této horské zahrady je jiná: zjara na skalce ve střední části zahrady vykvétají tulipány, narcisy, krokusy a hyacinty, daří se tu prvosenkám a vřesovcům. „Skalka je dílo manželky, já jen občas upravím kameny nebo vykopu jámy pro jalovce, azalky a další dřeviny,“ přiznává majitel. Ve spodních partiích zahrady, klesajících skoro kolmo k domu, je ráj vlhkomilných kapradin, které se musí stále sestřihávat.
Esteticky nejzajímavější částí zahrady je horní terasa s pergolou, kterou majitel postavil před čtyřmi roky a hned k ní přisadil přísavník, který se už pěkně rozrostl. Na osluněné terase, stejně tak i o patro níže, prosperují hortenzie, na zídkách a v kamenech pod terasou se dobře daří lichořeřišnici, která tu podle slov majitele bují sama a každoročně obráží ze semen, která spadnou na zem. „Vlivem vlhka tu máme zástupy slimáků. Sežerou skoro všechno, jen ta řeřicha a hortenzie jim nejedou a pak ještě nechávají na pokoji mátu.“
Pozemek majitelé koupili v roce 1979. Tehdy tu byla jen šikmá stráň, z níž vyčnívaly skalky. „Začínali jsme odspodu: nejprve jsme skopali prostor za domem pro betonovou terasu,“ vzpomíná pan Holý. „Muselo se vyvézt dvacet kontejnerů hlíny a vykopat spousty kamenů – ty jsme pak zase použili při budování teras. I tak jsme dováželi kameny z okolí – schody a zídky si žádají své. Na pozemku máme hlínu na zvětralé skále, takže už jsem musel mnohokrát opravovat zídky a schody, které kousek ujely. Není to vidět, ale všechny zdi mají hluboké základy na pilotech a dozadu ještě vybíhají betonové plotny zatížené navezenou hlínou. Zídky jsou silné čtyřicet centimetrů, kameny v zídkách a ve schodišti spojuji betonem.“

Terasy s tvarovanými dřevinami

Po pokácení vysokého stromu se stráň prosvětlila a daří se tu spoustě nízkých keříků, pupalkám a dalším rostlinám

Na jaře se tu vyjímají zlatice, plot je popnutý dvěma druhy loubince. Podél schodiště objevujeme rožce, skalníky, mochny a netřesky. „Naši zahradu budujeme třicet let. Měli jsme štěstí, předchozí majitelé tu postavili betonové schody, které nám slouží dosud,“ vzpomíná pan Absolon. Angrešt a rybíz, v nichž si libovali předchozí majitelé, jsme však nahradili výsadbou jehličnanů a listnáčů. „Vytvořili jsme několik teras, první z nich je na stejné úrovni jako hřeben střechy domu. Na ní jsme vybudovali altánek s loubincem, kolem něj rostou pupalky, máty, zakrslý jilm a rododendrony, které na podzim remontují. Původně tu stával vysoký strom, který však hrozil zřícením na dům, takže jsme jej museli dát pokácet. Je to škoda, protože terasu krásně stínil. Teď bývá v létě vyschlá.“
Na zahradě lze objevit mnoho tvarovaných jehličnanů, připomínajících čarověníky, některé jsou i třicet let staré. „Obyčejné smrčky se na tvarování znamenitě hodí a na téhle horské zahradě dobře rostou,“ vysvětluje pan Absolon. „Stříhat je musím dvakrát i víckrát do roka.“
Kromě dřevin se na zahradě daří pivoňkám a denivkám, na skalách v dolní části kvetou karafiáty, hebé a netřesky. „V létě stráň dost vysychá a potřebovala by zalévat, ale na to už nemám ten správný věk a navíc voda je drahá, takže tu máme jen ty druhy, které přežijí s minimem péče.“

Zahrada mistra jiřin

Z pergoly mohou manželé Absolonovi obhlédnout velkou část jáchymovského údolí

Zahrada pana Olivy upoutává všechny kolemjdoucí bohatostí a širokou škálou barev kvetoucích jiřin – od bílé přes růžovou až po fialové tóny. Na ty je samozřejmě zahrádkář Oliva náležitě pyšný.
„Zahradu máme už čtyřicet dva let,“ vysvětluje muž, který ji stejně jako ostatní budoval spolu se ženou. Jednotlivé terasy zahrady Olivovi vystavěli z betonu, který vyztužili kameny.
„Pod všemi terasami máme drenáž. Začínali jsme odspodu, postupně stráň upravovali a likvidovali to, co sem nepatřilo.“ V současnosti je dolní část okrasná: v podstatě jde o klasickou stupňovitou předzahrádku s trávníkem a skalničkovými záhony. V horní části zůstal zachován polopřírodní terén s trvalkami a dřevinami, které zahradu opticky stíní. A taky se tu pěstuje zelenina do kuchyně.
Dominantou zahrady je vzrostlý drobnolistý jihoafrický jilm, bující na trávníku blízko plotu. „Až se divím, že se mu u nás tak daří. Je mu už třicet let, a tak ho musím tvarovat a zastřihávat, aby se příliš nerozrostl,“ vysvětluje majitel.
Střední – centrální část zahrady má dvě patra s podpůrnými kamennými zídkami, na jedné z nich je travnatá plocha s azalkami, pěnišníky, buxusem a růžemi. Nad ní, ve výšce čtvrté terasy majitelé umístili vesele pomalovaný zahradní domek pro děti. Ze všech stran ho obklopují mohutné keře jiřin, kterých má majitel na čtyřicet druhů.
„Začínají kvést v půlce srpna a vydrží až do mrazů,“ vysvětluje pan Oliva. „Důležitá je péče o hlízy po odkvětu. Po prvních mrazech jiřiny tak za dva až tři dny ořežu, hlízy ještě pár dní nechám v zemi, a pak je uložím do sklepa. Musí být dost vyschlé, aby nechytly plíseň a hnilobu, ale občas se musí pokropit. Trsy hlíz před zimováním rozděluji, protože když vyženou hodně výhonů, mají slabší stonky a menší květy. Bohatost květů také hodně závisí na zemině, je to hotová alchymie a můj tajný recept.“ Možná však, že za tajemstvím krásy jiřin je i zdejší lehce radioaktivní voda. „Máme u domu pramen, sice jen povrchový, ale je na zalévání moc dobrý,“ libuje si pan Oliva.

Skalky na balvanech

Zábradlí slouží i jako opora pro rostliny

Na kolemjdoucí za zahrady mává altánek s věžičkou a červenou střechou, stojící na nejvyšší trase. „Vypadá jak rudoarmejská čapka a stavěl ho můj pradědeček s tatínkem,“ usmívá se majitelka. Monumentální dílo vytvořené na terasách vyztužených robustními balvany začala její rodina budovat před šedesáti lety. „Původně tu byla travnatá stráň pod lesem, drny jsme postupně odstraňovali a přeměňovali na záhony. Kameny jsme naváželi z okolních lesů na vozíku po dvou po třech, a budovali jednu terasu za druhou.“
Na spodní části pozemku postupně vznikla okrasná zahrada s několika rozlehlými skalkami. Místo se našlo i pro jezírko s lekníny, které napájí hlavně dešťová voda. „Sázela jsem hlavně floxy, azalky a rododendrony. Ty mám v mnoha barvách – nejvíc miluji kultivary s červenými a fialovými květy,“ říká majitelka a ukazuje kolem sebe… „Jak vidíte, snažím se, aby tu byl i hezký podzim – právě kvetou třapatky, listopadky a hořce.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Napsat komentář