Vinné sklípky

Rubrika: Inspirace

Mít útulný vinný sklípek je snem mnoha chalupářů. K rozhodnutí postavit si ho je ovšem zapotřebí jistá míra fandovství a také inspirace.

V malém prostoru se může rychle měnit teplota, proto sklípek není určen pro početné návštěvy.

Tou byla v případě chalupářů z malé vesnice Seletice na Mladoboleslavsku osobnost Karla Švásty, milovníka vína a majitele jedné ze zdejších chalup. Právě on nám také dělal zasvěceného průvodce při prohlídce čtyř seletických vinných sklípků.

Můj dům, můj sklípek

„Už dvacet let se učím znát víno a rozumět mu,“ vypravuje Karel Švásta. „A tak, když jsem v naší vesnici našel partu stejně založených přátel, rozhodli jsme se vybudovat si vlastní vinné sklípky. U nás sice není vinařská oblast a pro víno si jezdíme na Moravu, ale kdysi se tu réva pěstovala.

Do sklepa vede rovné široké schodiště, protože na ně byl dostatek místa

První sklípek vznikl u mne. V chalupě totiž bývala hospoda, k níž patřil i hluboký sklep z opuky, určený ke skladování ledu. Přeměnit jej na sklípek nebylo těžké. Pak jsme s kamarádem hajným vybudovali v jeho hájovně příruční skládek na víno s příjemným posezením. Do třetice jsme se pustili do budování velmi hlubokého sklípku u mého souseda. Je celý z nových cihel.

Malý, ale útulný sklípek vznikl u dalšího kamaráda pod kuchyní. Původně se do něj lezlo po žebříku přímo z kuchyně, proto jsme raději vytvořili nový vchod ze zahrady. Chodit do sklípku z vytápěné místnosti by nedělalo dobrotu. Víno by se v něm kazilo. Pátý a poslední sklípek je zcela nový a postavili jsme ho na zahradě někdejšího mlýna. Vzhledem k terénu bylo nutné zahloubit ho.

Nad vchodem jsme vybudovali vstupní domek. Tenhle sklípek je ze všech největší.“

Stavba vinného sklípku

I když je lepší stavět sklípek mimo obytné stavení, pokud pod svým domem objevíte starý sklep, určený k běžnému skladování, dá se na vinný přebudovat. Znamená to vyřešit problémy s teplotou vzduchu a zavést nucené větrání, protože pod vytápěnou budovou je vždycky vyšší teplota, nežli je pro dobrý sklípek vhodné.

Majitel ve sklepě nechce nic ze dřeva, dokonce i žebřík má z kovu.

Stěny musí být z nevratného bednění. Na stavbu lze použít tvárnice vylévané betonem nebo litý beton. „Asi 5 cm od zdí vystavte vnitřní zdi sklípku ze starých nebo nových cihel,“ radí pan Švásta. „Tato pěticentimetrová vrstva zvyšuje celkovou kubaturu vzduchu a zajišťuje jeho lepší cirkulaci.“

Vzduch se přivádí spodem – buď ventilační trubkou, nebo jej necháme „stékat“ po schodech. Podstatné je, že dovnitř proudí studený vzduch a teplý se odvádí ventilací u stropu. „Před samotnou stavbou radím neizolovat jeho boční stěny, jinak se nevytvoří správně vlhké mikroklima.

Lahve leží mezi zděnými sloupky na betonových překladech

Když izolace, tak svrchní. Můj stoletý sklep nemá dokonce ani tu a když prší, tak do něj prostě zatéká. Už jsem se chystal s tím něco dělat, ale známý mi řekl – nech to být, sto let tenhle sklep slouží a dalších sto let ještě bude. Podstatně horší je sklep, který je kompletně odizolovaný. V něm se rozesychají zátky a nedaří se vinným plísním.“

Po schodech dolů

Na Moravě jsou sklípky převážně zabudované ve svazích, takže mají rovný vstup. V českých podmínkách jsou však spíše zahloubené se zalomeným nebo zatočeným vstupem a chybí jim typická lisovna. Na kvalitu klimatu to však nemá žádný vliv.

Sošky svatého Hurbana se obvykle vozí z tradičních vinařských oblastí

Chuť vína a klima sklepa zlepšuje vinná plíseň. Žije jen tam, kde jsou alkoholové výpary. Proto se jí nejvíc daří kolem dřevěných soudků, třeba se zrajícím koňakem, nebo nad lahvemi pálenky. „Kde se uchytí, tam zmizí všechny ostatní plísně,“ vysvětluje Karel Švásta a dodává: „Trvalo mi deset let, nežli se mi ve sklípku uchytila.“

Klima a kvalita vína

Kvalita vína samozřejmě záleží na vinaři, odrůdě a až pak na uskladnění. „Nejlepší doba k nákupu vína do sklípku je na podzim a pak hned na přelomu starého a nového roku, nežli vína začnou získávat ocenění a také výrazně růst na ceně.

Teploměr se má umisťovat co nejníže nad podlahou

Já si touhle dobou nakoupím zásobu jedné značky, uložím ve sklepě a když po letech zjistím, že je kvalitní, můžu být spokojený z dobrého nákupu.“

Degustace vína

Láhev, otevřená ve sklípku, se po degustaci nemusí dopít. Uzavře se silonovou zátkou a takto vydrží i několik týdnů. Kvalitní víno se nemá pít hned po otevření, ale až tak po šesti hodinách. I v těch nejkvalitnějších se totiž najde špetka oxidu siřičitého, který by měl nejprve vyprchat.

Víno se nemá otevírat zprudka, ale pomaloučku – je živé, tak aby se prý neleklo. To už jsou finesy, na které přijdete se zkušenostmi a praxí. Nejdřív to chce postavit ten sklípek…

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Vinné sklípky

Vinné sklípky