Víkendy v kovárně


Na kraji malé vesničky na Znojemsku stojí bílý domek s neobyčejnou zahradou. Ještě před sedmnácti lety to byla jen opuštěná kovárna obklopená smetištěm.

Dříve kovárna, dnes útulný rekreační domek plný inspirativních nápadů

Do dnešní krásy rozkvetla díky manželům Haně a Milošovi. Proměna ze zanedbané kovárny v příjemné rekreační stavení s kvetoucí zahradou však nebyla nijak přímá ani jednoduchá.

Ze včelína do kovárny

„Měli jsme chatu upravenou z bývalého včelína manželových rodičů, neplánovali jsme kupovat nic jiného,“ vysvětluje nám Hana tehdejší situaci. „Rodiče ale chtěli využít velký pozemek u kovárny, tak nás nakonec ke koupi malého stavení s pozemkem, kam dosud místní vyváželi nepotřebný odpad, přesvědčili.“ Kovárna je z roku 1936, po válce ji užívalo JZD. Šlo o malý domek s jednou místností a půdou nad ní. Měl dvě velká okna a dvoje kovová vrata.

Postupné proměny

„Manžel začal kovárnu využívat jako dílnu. Zavedl sem vodu a aby mu nebyla zima, postavil si tu kamna. Protože bylo nepraktické vařit v nedaleké chatě, když se topilo v kamnech v kovárně, vařila jsem tady. Abych nemusela chodit se špinavým nádobím do chaty, chtěla jsem tu mít i mycí stůl,“ přibližuje Hana postupné zabydlování kovárny. „Objevila jsem vhodný inzerát, ale majitelé chtěli s mycím stolem prodat i kredenc, jídelní stůl, židle, botník a štokrle. Když jsem otevřela bar v kredenci a uviděla ty malé skleněné šuplíčky, neodolala jsem a všechno to koupila.

Barevný nábytek a textil dávají místnosti veselý vzhled. Je vidět, kde bývala vrata

Takže v dílně vedle ponku s bruskou a míchačky stála kredenc, stůl… Manžela jsem pak postupně s jeho nářadím vystrkovala ven,“ s úsměvem říká sympatická plavovláska. Konečně stěhování

„Domek potřeboval samozřejmě úpravy. Nejprve bylo potřeba odstranit děravý vlnitý eternit ze střechy a shnilé krovy, stěny se musely nahoře stáhnout, zaizolovat a podbít budoucí podkroví,“ přidává se Miloš. Jedna vrata vyměnili za dveře, opravili podkroví a vybudovali v něm ložnici, přístupnou po novém venkovním schodišti.

„Nějaký čas jsme pobíhali z jednoho místa na druhé – v chatě jsme bydleli a většinou i vařili, tady v domku jsme spali. Asi po deseti letech jsme definitivně zařídili v kovárně bydlení a přestěhovali se sem. Manžel si postavil na zahradě dřevěnou dílničku, chatu jsme nechali dospělé dceři,“ vzpomíná Hana na konečné vyřešení víkendového bydlení.

Více komfortu!

Holé venkovní cihlové zdi dostaly omítku, betonová podlaha dlažbu, stará okna byla vyměněna za nová v původním „továrním“ stylu. Také vrata do zahrady zmizela a místo nich je tu okno a prosklené dveře. Střechu nad schody majitelé protáhli, aby na ně nepršelo. A vybudovali dvě pergoly – velkou na dvorku před vchodem a menší u dveří do zahrady. Obě nabízejí příjemné posezení ve společnosti psího vína a popínavých růží.

Koupelna se sbírkou hrnečků

Miloš postavil na zahradě kadibudku a vedle sud se sprchou. „Chtěli jsme to vylepšit, mít teplou vodu. Našla jsem výhodný inzerát na lázeňská kamna na dřevo, ale prodávali ho i s vanou. Postavili jsme tedy v rohu zahrady koupelnu. Neměli jsme dost cihel, proto je část stěny z pražců,“ ukazuje Hana.
Dnes na ně věší svou sbírku starých hrnců. Ale o nich ještě bude řeč. V koupelně je i automatická pračka. „Nemáme odpad, ani v kuchyni, vodu vynáším do zahrady, kytičkám to kupodivu svědčí,“ přiznává majitelka.

Při početnějších návštěvách je k dispozici také za hranicí dřeva ukrytý pisoár i s mycím stolkem. A zmíněná kadibudka má ne jedno, ale hned dvě srdíčka ve dveřích. „Chtěla jsem mít i v sedě výhled na zahradu, vysvětluje Hana vtipný nápad.

Samé barvy

Do jediné přízemní místnosti kovárny se vešlo všechno potřebné – kuchyňský nábytek s chladničkou a mikrovlnkou, postel, pohovka, skříň i kachlová kamna, která postavil Miloš. Místnost hýří barvami. Kuchyňský nábytek koupený na inzerát dostal nátěr v zelené a žluté, barevně sladěný je i kuchyňský textil.

A všude kolem je vidět Hanina záliba – smaltované nádobí. „Nejdřív jsem ho nacházela na smetištích, něco mám od mých i manželových rodičů, neminulo mě ani nakupování po bazarech, pak mi ho nosili i známí a dokonce i neznámí něco občas hodí za plot,“ ukazuje na hrnce na policích, kde převládá modrá barva. A kromě nádobí tu má i staré žehličky, džbány na mléko, různé náčiní. Na stěnách visí i vyšívané „kuchařky“ od Haniny maminky, poličky zdobí háčkované a vyšívané zoubky, práce manželovy maminky a Hany. Postel přikrývá „vzpomínková“ patchworková deka. „Použila jsem na ni kousky látek z oblečení rodiny, například z maminčiny zástěry a podobně,“ ukazuje hostitelka.

Zahrada pro každého

Smaltované modré hrnce a další nádoby zdobí i různá zákoutí zahrady a v zeleni se krásně vyjímají. V hrnci u vchodu si udělali hnízdo čermáčci, v dalších Hana pěstuje květiny.

Pod pergolou obrostlou psím vínem je příjemný stín

Rozlehlá zahrada nabízí mnohá zákoutí – kromě již zmíněných dvou pergol s posezením také ohniště, gril a udírnu a u nich stůl s lavicemi, u dílny vedle náprstníků čeká pohodlné křeslo, kousek dál lavička. Zasportovat si tu rodina může s míčem u vysokého koše, zahrát pingpong, petang, šipky a chystají se instalovat volejbalovou síť.

Hana tu má pro užitek ve starém proutěném koši bylinky a pro radost trvalkovou zahrádku. Rostou v ní kopretiny, fialy, hosta, voděnky, čínské karafiáty, slunečnice, měsíčky, lupiny, oman, zlatobýl. U zdi kvetou jiřiny, za kadibudkou mochyně, u pumpy netřesky. Kromě velkého ořechu, který tu byl, vysázeli manželé na vyčištěném pozemku jabloně, hrušně, švestky, višeň, černý jeřáb, maliny, ale i vrbu a smrčky. Vzadu na zahradě jsou záhony s bramborami, špenátem, cibulí, česnekem, okurkami.

Kameny použité na stavbu sklepa byly nasbírány v lese

Uprostřed zahrady vyrostl nedávno malý kopeček – ukrývá vstup do sklípku. Vybagrování na sklep a výkopy pro vodu byly jediné práce, které si manželé nechali udělat. Jinak vše v domě i na zahradě dělali Miloš, Hana a hlavně jejich syn sami. Pomáhaly i dcery, než se osamostatnily.

Na řadě jsou výlety

„Do našeho domku jezdíme skoro každý víkend, trávíme tu i část dovolené. Na zahradě se občas sejde i větší počet lidí, slavili jsme tu také svatby. Teď, když už nic nebudujeme, si sem bereme kola a jezdíme po okolí na výlety,“ říkají Hana s Milošem. A pochvalují si: „Je tu klid, kolem nás projede nanejvýš soused-včelař k lesu.“

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ


Komentáře

2 reakce na Víkendy v kovárně

  1. maminakaja napsal:

    dobrý den zajímalo by mě proč jsou ty krásné fotečky tak malinké?? vždyt není vubec nic vidět..!!!

Napsat komentář