Viděli jsme cestou XXXI.


První pěkná usedlost je z vesničky nedaleko Písku, druhou jsme objevili při cestě přímo na jih, na Netolicku.

Čtyřlístek ve štítě

Usedlost se čtyřlístkem je pěkným příkladem selského baroka. Jde o architektonický projev, jenž má kořeny v řeckořímské tradici, ve slohu, který pracuje s kontrasty světla a stínu. Staří stavitelé je vytvářeli opracováním kamene, což je nákladné a zdlouhavé. Zedníci v 18. století volili náhradní materiály. Stavěli z cihel a šambrány, sloupy a další „armatury“, zpevňující stavbu jen pocitově, vytvářeli z omítky.

Velmi pěkný, pozitivně působící komplex, v němž jsou dotaženy i detaily, jako jsou bílé komíny nebo sloupky u plotu.Velmi pěkný, pozitivně působící komplex, v němž jsou dotaženy i detaily, jako jsou bílé komíny nebo sloupky u plotu.

Zde vidíme obvyklejší případ, kdy jsou štukové prvky v bílé, která je na pozadí zemité žluti dobře vidět. Přízemí a patro dělí římsa, chránící fasádu, aby po ní nestékala voda. Je odvedena k okapu, v němž končí i voda z bobrovek, lemujících volný štít. Důležité je pokrytí štítu taškami, aby se vlhkost nedostala do zdi.

Barevnost domu je velmi pěkná, s fasádou ladí rezavá barva oken, korespondující s obkladem štítu, i terakota krytina, skládaná z pálených vln. Ty chrání i bránu, branku a zídku a spolu se čtyřlístkem, opakujícím se v bílých replikách i na sloupcích plotu, přispívají ke šťastnému vzhledu komplexu. Zajímavé je, že šambrány kolem oken jsou nahoře o něco širší než dole. Je to trochu nedůslednost.

Vrata s prkennými latičkami v horní části jsou krásná a brána – konzola s obloukem – má obdivuhodnou tloušťku. Při takovém zavětrování odolávala jakémukoli vodorovnému tlaku. Krásný je i plaňkový plot a jeho kamenná podezdívka.

Netypická barevnost

Barevnost druhého domu není pro venkov, kde jsou tradiční tóny odpovídající hlíně, písku a cihlám, vhodná. Velmi široká nabídka na trhu vede k tomu, že si majitelé mohou vybrat cokoliv. Je to zobrazení jejich ega, ne ducha toho místa. Řeším-li něco podobného, projdu vesnicí, nafotím si kvalitní tradiční stavby… Architekt, který navrhoval růžovou fasádu, to zřejmě neudělal. Snad by bylo možné použít starorůžovou, která vznikne smícháním světle hnědé (srnčí) s bílou.

Na první pohled nesedí barevné řešení fasády, růžová tomuto domu nesluší; vypadá vyšší, než ve skutečnosti je.

Překvapí i příčné barevné dělení. Možná mělo dům pocitově snížit, ale výsledkem je opak. Vodorovný pruh jej zvyšuje, ze dvou pater se tak stala patra tři. Různé odstíny růžové tady zřejmě mají nahradit i chybějící štukové prvky. Členění oken do „T“ odpovídá přelomu 19. a 20. století. Jsou velmi pěkně obnovená. Ta nahoře, kde byla zřejmě komora, se pod tlakem zkosení střechy logicky zmenšují. Ale jsou podivně zasunutá do barevně odlišené „římsy“. I když je lepší přívod elektřiny zakopat, tradiční přípojka fasádu nehyzdí.

V bráně s obloukem, který stejně jako v předchozím případě přežil staletí, jsou velmi pěkná vrata. Buď jsou původní, nebo jde o zdařilou repliku. Je v nich slunce, pozitivní prvek, který je dobré zachovávat. Od objektu v mírném svahu je dobře odvedená voda. Kamenem obložený sokl přechází do žlabu, kudy voda proudí pryč od základu. Zeleň svědčí o tom, že je dům užívaný spíš víkendově. Říkám tomu hodinové zahrádky – mít za hodinu všechno hotovo. Spíš by se sem hodily bylinky, máta, šalvěj a trvalky. Nebo zlatý déšť, šeřík.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář