Viděli jsme cestou XLI.


První dům je z jižních Čech, z chráněné krajinné oblasti Šumava, druhý jsme objevili ve vesničce nedaleko východočeského Opočna.

Rekonstrukce, či novostavba?

Podle žádné indicie nepoznám, zda v prvním případě jde o rekonstrukci, či novostavbu. Jestliže je to rekonstrukce, pak chalupa zcela ztratila historický půvab a patinu. Okna ve štítě s obloukovým nadpražím jsou proporčně o trochu větší, než by bylo vhodné. U staveb ve venkovském prostředí se s takto provedeným nadpražím setkáme spíše u otvorů nevelkých rozměrů, tedy zpravidla u otvorů větracích. Střešní okna ve střeše potvrzují, že ke zvětšení těch ve štítě vedlo majitele využití podkroví k obývání. V tom případě by se patřilo zvolit spíše rovné nadpraží. Okna s vloženou mosaznou imitací dělení skla jsou navíc novotvarem, který do chalupy nepatří. Důležitým detailem je sokl. Neodhadnu, z čeho je vytvořen. Jen doufám, že není betonový nebo něčím stříkaný, ale že majitelé zvolili nějaký „venkovštější“ materiál.

Tvarově dům sice zapadá do venkovské zástavby, ale je příliš precizní, působí – i díky obloukovému nadpraží některých otvorů – skoro jako kulisa.

Celkově má stavení vyhovující proporce a střídmou, vcelku příjemnou barevnost. Příliš „strojově“ přesná omítka však postrádá půvab starých staveb. Průčelí domu je sice čisté, ale tvarově „rozhádané“. Chtělo by to tvarově zklidnit různé výšky a poloměry zakřivení vrat, dvířek a oken ve štítě. Rozhodně by se vyplatilo napřed alespoň základní studium historických příkladů.

Jde-li o novostavbu, pak si stále kladu otázku, proč se v našich krajích tak uplatňuje touha po romantismu, který je reprezentován jakousi pseudohistorizující podobou chalupy? Pro takový stavební počin potom nemám pochopení.

Domek na kuří nožce

V podstatě platí to samé jako u předcházející chalupy. Myslím, že v tomto případě je pravděpodobnější, že jde o rekonstrukci. Ta je ale úplně, především proporčně, nezvládnutá. Okna v přízemí jsou nepřiměřeně velká. Správně tažené šambrány sice k oknům patří, ale v tomto případě ještě více podtrhují špatné proporce. Poměr zdivo/otvor je otočen obráceně oproti zvyklostem. Nad příliš masivní římsou, která není symetrická ve vztahu k bočním fasádám a postrádá nějaké zjemnění tvrdosti, sedí domek jakoby na kuří nožce. Ten dojem podtrhuje i příliš vysoký sokl.

Stavbu, barevně velmi pěknou, hyzdí proporčně příliš velká okna v přízemí, ale zejména ono obrovské okno v podkroví.

Největším prohřeškem proti tradicím venkovské architektury (podle sousední stavby vlevo lze soudit, že domek stojí v řadové zástavbě) i vkusu je štít s proporčně obrovským neforemným oknem, které je i tvarově zcela pomýlené. Protažení štítu do stran pomocí jakýchsi falešných „uší“ ještě dojem mohutnosti štítu podtrhuje. Tvary dešťových svodů (nejsou symetrické a na pravé straně okap obtáčí nějaký zvláštní zoubek ve fasádě), červené podtržení zdiva nad soklem a kovová vrata v romantizujícím stylu jenom dotvářejí tento architektonický nezdar.

V místě, kde zřejmě bývala předzahrádka, je dnes podivný výčnělek. K jeho bližšímu hodnocení bych ovšem potřeboval znát celý okolní kontext.

text: ING. ARCH. JAN TOPINKA
foto: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář