Viděli jsme cestou XIII.


Chalupy, k jejichž prohlídce vás zveme, jsou každá z jiného koutu Čech. První z Vysočiny, druhá z oblasti nedaleko východočeské Jaroměře.

Jen samá chvála

Dům je milý svou decentní barevností. Omítka je zřejmě vápenná, vydrží dlouho a dobře se opravuje. Bílou plochu oživuje šedomodrá na oknech a dveřích. Členění oken – téčko – odpovídá době vzniku stavby, což může být polovina 19. až začátek 20. století. Šambrány, proporčně dokonalé, jsou vyzděny pouze vmateriálu. Vše ladí s prostým dřevěným štítem z dostatečně širokých prken. Dřevo je opatřeno tmavší lazurou, ale slušela by mu i přirozená barevnost. Klempířské prvky z pozinkovaného plechu jsou pěkné, decentní.

Domu nelze téměř nic vytknout. Snad jen malá okénka v místě, kde měl podávací vikýř původně jen dveře.

Ve střeše byl obnoven nakládací vikýř na seno, který kdysi býval uzavřen jen dřevěnými dveřmi. Tady jsou osazena okna, patrně přisvětlující vnitřní doplňkový prostor nebo schodišťovou chodbu. Pokud by se ponechala prkenná dvířka, pak by mohla sloužit jako okenice a za ní by profil vikýře mohl být celoplošně vyplněn oknem.

Pálená krytina je opatřená engobou, a tak působí svou uniformitou trochu uměle.
Předzahrádku lemuje excelentní plaňkový plot, který dobře ochrání zahradu před nadílkou sněhu, na Vysočině obvyklou. Pohled kazí sloup elektrického vedení. Ale tuhle vadu na kráse nelze vyčítat majitelům.

V obrácené barevnosti

Také druhá chalupa působí na první pohled pozitivně. Datace nahoře ve štítě (1917), ale i tehdy obvyklé zvýšené podstřeší, potvrzuje dobu vzniku počátkem 20. století. Barevně je tento dům rozvolněnější. Je tady uplatněna obrácená, tak zvaná „Matheyovská“ barevnost. Oproti klasické tektonické, kde jsou články – pilastry, šambrány apod. – světlejší a zeď je potlačená v tmavším odstínu, uplatňoval barokní architekt Jean Battiste Mathey invertní barevnost, tedy článkování tmavší a plochu světlou. Navrhoval například Toskánský palác nebo Trojský zámek. Ale zpět k našemu domu.

Tato chalupa působí barevně rovněž pozitivně. Střeše z umělého šindelu by prospěl melír a také nižší komíny.

Majitele nebo stavitele je třeba pochválit za šambrány, obtažené kolem celého okna. Dole pod okapním plechem jsou ukončeny dokonce příjemnou římsičkou. Dnes je častá praxe ukončit je nesmyslně právě nad plechem. Špaletová okna členěná do kříže jsou proporčně přiměřená – snad i původní.

Dům zřejmě není památkově chráněný, tak zvolili na střechu umělý šindel. Je lehký a sám o sobě se příliš neprosazuje, nechá vyniknout dům. Barva je však poněkud „tvrdší“. Větším neštěstím je tradici neodpovídající zvětšení přesahu střechy nahoře ve štítě -šikmo ke hřebenu. Původní podkrovní okna byla jistě menší – současná jsou trochu z proporce, ovšem úprava zřejmě vyšla z nutnosti prosvětlit podkroví.
Šedivě natřený kamenný soklík je pěkný, možná by takový tón víc slušel i přístavku vlevo, který září příliš žloutkově. Obyčejný drátěný plot, obrostlý rostlinstvem, tady vůbec nevadí.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář